Jachta Nuts (dánská Bandholm 28)
Skipper Niels Blixenkrone-Moller
Posádka Rikke a Rasmus Blixenkrone-Mollerovi
Vyplula z Los Llanos, Tenerife na Barbados
Datum ztráty 18. prosince 1999
Pozice 1 600 mil od Barbadosu
Dánský učitel Niels Blixenkrone-Moller, jeho žena Rikke a syn Rasmus (11) byli na roční dovolené a právě se plavili přes Atlantik, když jejich setkání s tankerem skončilo neštěstím.
VYPLULI JSME Z NAŠEHO domovského přístavu Nappedam na východním pobřeží dánského Jutlandu 19. Června. V posádce byla moje žena Rikke, která pracuje jako psycholožka, a náš jedenáctiletý syn Rasmus. Naše loď byla osmadvacetistopá plachetnice Nuts, bytelná, dánského typu, Bandholm 28.
Po klidné plavbě Severním mořem následovalo deštivé plachtění skotským Kaledonským kanálem. Z ostrova Ghia jsme pluli do Irska a pak vyrazili z přístavu v Kinsale na pětidenní přeplavbu do severozápadního Španělska. Pokračovali jsme podél španělského a portugalského pobřeží až do Algarve.
Na Kanárských ostrovech jsme se stali součástí jachtařské komunity, která plánovala přeplavbu Atlantiku. Jachtaři, kteří se chtěli zúčastnit závodu ARC (Atlantic Rally for Cruisers), připravovali své lodě na den stanovený pro vyplutí. Ovšem my, podobně jako řada ostatních, jsme byli toho názoru, že výběr dne pro start takové plavby by měl proběhnout až na místě podle podmínek a ne být určen rok dopředu. Los Llanos na ostrově Tenerife jsme tedy opustili teprve 7. prosince a vypluli směrem na Barbados.
Tou dobou doporučovaly různé zdroje, včetně rádiové SSB sítě Atlantic Weather Herba Hilgenberga a dalších, abychom pro nejrychlejší dosažení oblasti pasátových větrů pluli jiho-jihozápadním kurzem nejméně na 20. stupeň severní šířky.
Při jihovýchodním větru jsme každý den napluli mezi 106 a 124 NM a doufali, že se brzy objeví příhodný východní vítr. Desátého dne po vyplutí jsme přišli na to, že obě naše baterie jsou natolik vybité, že nedokážeme nastartovat motor. Doufali jsme, že náš solární panel bude schopen dobít alespoň jednu baterii natolik, aby se nám to podařilo. Pro naše ruční GPS a svítilny jsme měli běžných tužkových a článkových baterií dost.
Od prvního dne plavby jsme neviděli žádné lodě. Okolo poledne jedenáctého dne jsme viděli, že se k nám blíží velký tanker. Napadlo nás, že by to byla příležitost požádat o pomoc – buď si nechat nabít naše stávající baterie nebo opatřit novou.
Kontaktovali jsme tanker prostřednictvím naší ruční VHF vysílačky, a přestože byl rádiový kontakt špatný, domluvili jsme se, že nám pomohou. Naše pozice byla 18° severní šířky a 35° západní délky. Bylo slunné ráno a my jsme pluli rychlostí 5 uzlů kurzem 240°.
Tanker zatočil ve velkém kruhu a my jsme si mysleli, že zastaví po našem levoboku, aby nám tak poskytl závětří a „vyžehlil“ hladinu. Moře nebylo nijak rozbouřené, ale táhlé vlny dosahovaly jednoho až dvou metrů.
Jak se tanker přibližoval, s překvapením jsme sledovali, že spustil schůdky na svém levoboku. Mysleli jsme si, že se rozhodli vyslat k nám člun. Komunikace přes VHF nefungovala. Tanker byl brzy po našem pravoboku, v závětří, a jen pár metrů od nás. Jako malé bomby začaly kolem dopadat zátěže házecích šňůr. Vzduchem se nesly výkřiky typu „Uvažte se!“ a „Přijeďte blíž!“
Přestože jsme ze situace byli v rozpacích, uvázali jsme těžká vyvazovací lana na přídi a zádi a očekávali jsme, že budeme schopni udržet se v bezpečné vzdálenosti od trupu tankeru.
Najednou nás ovšem vlna nasála podél železné stěny směrem k obřímu kormidlu tankeru. Aby se zabránilo neštěstí, potáhli nás na lanech směrem k přídi tankeru. Náš stěžeň začal tlouct o bok obřího plavidla. Během několika málo sekund se situace dramaticky změnila. Naše stěžňová světla a pravoboční sáling byly pryč. Týková lišta bortlajsny byla polámaná a příďový koš zohýbaný.
Naše jachta byla nyní ochromená, 1 600 mil od Barbadosu.
V zoufalství jsme vyšplhali po schůdcích na palubu tankeru. Tam jsme se s překvapením dozvěděli, že jsme byli „zachráněni“. Arabská a pákistánská posádka děkovala Alláhovi, že nám pomohl.
My jsme ale měli pocit opačný, a sice že špatná námořní praxe ze strany kapitána tankeru vážně poškodila naši jachtu.
Když se na palubě ocitl zbytek rodiny, požádal jsem, jestli by bylo možné vyzvednout Nuts lodním jeřábem na palubu. Kapitán, který nás uvítal na palubě, mi ale také řekl, že budeme muset naši jachtu opustit, protože on ji na palubu jako náklad vzít nemůže. Zeptal jsem se, jestli bych mohl já a dobrovolník z posádky tankeru jít zpět na palubu naší lodě pro naše osobní věci. Kapitán mi k tomu dal svolení. Ale když jsme se chystali vyrazit dolů, přiběhl druhý důstojník a zeptal se, jestli je skutečně na palubě něco, pro co stojí za to riskovat život.
Jediné, co nám tedy zůstalo, byly čtyři příruční tašky s peněženkami, foťákem a filmy, ale víc nic. Byli jsme nuceni opustit náš krásný domov a množství cenného vybavení na palubě – včetně potápěčského vybavení, záchranného ostrůvku, nafukovacího člunu, přívěsného motoru a kromě toho také tříměsíční zásoby potravin. Nejvíce nás mrzela ztráta našich deníků.
Kapitán se zeptal, jestli má Nuts potopit, aby nebyla nebezpečná pro ostatní plavidla. Byl jsem proti a místo toho jsme se dohodli, že ji necháme volně unášet mořem a vyšleme volání SECURITÉ. Informovali jsme i rádiovou síť Herba Hilgenberga. Také jsme informovali přátele přes SSB vysílačku, že nás nemají na Barbadosu čekat. Ukázali nám naše nové kajuty – náš domov na dalších 12 dní – a pak jsme slyšeli, jak nastartoval hlavní motor tankeru. Loď byla na cestě z Ameriky do Angoly
Vznikla tu zvláštní dvojí realita. V lodním deníku tankeru byla zapsána „záchranná akce“. Ovšem z našeho pohledu jsme byli tankerem sraženi. Kapitán neustále opakoval, jaké jsme měli „štěstí“, že jsme na ně natrefili.
I přes naše smíšené pocity byla posádka tankeru velmi přátelská a ochotná. Dostali jsme boty, oblečení, a dokonce i vánoční dárky pro našeho syna Rasmuse.
Večer 28. prosince, 14 mil od pobřeží Angoly, nám oznámili, že nás 30. prosince ráno převeze vrtulník z tankeru na pevninu. Kapitán nám odmítl vydat pasy, dokud jsem nepodepsal prohlášení, že zaplatím veškeré náklady spojené s naším návratem do Dánska.
Vrtulník pro nás přiletěl, když byl tanker zakotven nedaleko města Soyo, přibližně hodinu letadlem od Luandy. Kapitán nám řekl, že jeho společnost zaplatí za naši cestu domů a pošle nám účet k proplacení.
Když jsme ovšem dorazili na pevninu, řekli nám, že musíme za letenky zaplatit na místě. Naštěstí se nám podařilo u naší dánské banky tuto záležitost vyřídit. Později dopoledne jsme tedy letěli ze Soya do Luandy, kde jsme nasedli na letadlo do Paříže a nakonec dorazili do Kodaně 31. prosince. Celkové náklady na naše letenky včetně poplatku cestovnímu agentovi v Angole se vyšplhaly na 6 959 dolarů.
O měsíc později, 2. února, nás dánská pobřežní stráž informovala, že norské plavidlo našlo Nuts na pozici 19° severní šířky a 43° západní délky a vyzvedlo ji na palubu. Byla na cestě do San v Panamě.
Tam byla vyložena na břeh, prohlédl ji místní agent a informoval o výsledku naši pojišťovnu Pantaenius. Nuts přišla o stěžeň a pravobok trupu měl trhlinu o velikosti metr a půl krát metr. Příďový koš zábradlí i oba záďové byly utrženy. Jachta byla pojištěna na 300 000 dánských korun, ale to bohužel nezahrnovalo vybavení na palubě.
POUČENÍ Z PŘÍBĚHU
Vzhledem k tomu, že měl na palubě malé dítě a byl 12 dní od Barbadosu, je Nils přesvědčený o tom, že se rozhodl správně, když požádal o pomoc, ačkoliv přiznává, že „pro naše ruční GPS a svítilny jsme měli běžných tužkových a článkových baterií dost“.
Jachtařské knihy jsou plné hororových příběhů o malých lodích, které se příliš přiblíží velkým plavidlům – ať už nechtěně nebo úmyslně. Téměř pokaždé to skončí závažným poškozením jachet. Každý zkušený jachtař vás bude nabádat, abyste se vyhýbali v dostatečné vzdálenosti jakýmkoliv velkým lodím, které se k vám přiblíží – třeba ze zvědavosti. Síly, jako jsou snos větrem, sání způsobené lodními šrouby a poryvy větru za trupem velkých lodí, znamenají, že nebudete mít žádnou kontrolu nad tím, co se s vaší jachtou může dít dál.
Řádná příprava lodě a víra ve vlastní námořnické dovednosti by vám měla umožnit dokončit oceánskou přeplavbu i s nefunkčním motorem či zcela vybitými bateriemi.
Teprve po vybití baterií Nils zjistil, že jejich motor Volvo nepůjde nastartovat ruční klikou, protože jí v pohybu bránila konstrukce lodní kuchyňky.
Řešením a prevencí vybití baterií by mohl být samostatný generátor, výkonnější solární panely nebo případně i vlečný generátor. Dobré je také mít samostatné pojištění pro vybavení a osobní věci na palubě.