Sven Yrvin: Část I. – Mladý psychopat

Foto: yrvind.com

V angličtině existuje pro lidi jako je Sven Yrvind označení “larger than life”. Vynálezce nejmenšího sextantu, uvězněn za vzpouru, diagnostikovaný psychopat, samorost, autodidakt, stavitel lodí a neúnavný student neobvyklých konstrukcí pravidelně zkouší nové a nové lodě. I dnes, v požehnaném věku, se v nich vydává na zaoceánské plavby. Jeho lodě se vystavují v muzeích a Sven Yrvin je zapsán mezi velikány jako Chichester, Knox Johnston a Moitessier. Když čtu jeho historky tak mě napadá jenom „to je taková blbost to bude pravda, protože to ani nejde vymyslet.“ 

Zpracováno dle biografických poznámek Svena Irvinda. Všechny citace jsou z uvedené stránky.

Sven Yrvind (narozen jako Sven R. Lundin) zdědil po svých předcích odpor k autoritám a lásku k moři. To první lze vystopovat až k vraždě švédského krále Gustava III. (1792). Svenova matka Kerstin je potomkem Jacoba Johana Anckarströma, který se jako královské páže a později kapitán královského pluku stal obětí obvinění z urážky králova majestátu. Sice pro to nebylo dost důkazů, ale stačilo to, aby devětadvacetiletý šlechtic zatrpkl. Rozhodl se, že zabije despotu, který omezoval moc švédské šlechty a usiloval o restauraci Bourbonů v porevoluční Francii. Anckarström si na krále počkal v opeře s pistoli nabitou dvěmi kulemi, sekaným olovem a nýty do čalounění. Krále střelil do zad a ten svým zraněním po několika dnech podlehl. Anckarström utekl, ale později ho zatkli, bičovali a před stětím mu usekli ruku. Na svůj čin byl dle svědectví hrdý. Rozsudek snášel statečně. Rodina, zbavená titulů a majetku přesídlila na venkov. Bylo by zajímavé vědět, jestli si na tuto historii Sven nebo dnešní švédská královská rodina spomenuli, když jim přednášel o svých dobrodružstvích. 

Potomek královraha, odsouzený dezertér, buřič, psychopat ve svých svátečních montérkách ve společnosti královské rodiny. FOTO: yrvind.com

Svenův děd byl kapitán nákladní lodě. Brával svou dospívající dceru Kerstin na plavby a ta se na jedné z nich zamilovala do prvního důstojníka Gottfrida Lundina. Ještě před Druhou světovou válkou se jim narodil syn Sven a později dcera. Svenův dědeček a jeho otec Gottfried byli internováni po dobytí Hongkongu Japonci kde se shodou nešťastných náhod ocitly se svou lodí. Gottfried se konce války nedožil. V internačním táboře podlehl malárii a vyčerpání. Dědeček válku přežil a byl Svenovi vzorem, inspirací a studnici poznání námořního umění.

Sven tak vyrůstal jako poloviční sirotek na ostrově Brännö nedaleko Goteborgu. Hodně času trávil u moře ve společnosti širší rodiny, která vlastnila několik člunů. Mladý Sven mohl veslici používat sám jedině za podmínek, že se naučí plavat a uvázat uzel. To záhy zvládl a získal tak možnost zkoumat pobřeží a blízké ostrovy. Už od malička byl samotář s touhou pochopit svět. Narazil ale na instituci veřejného školství.

Mladý Sven so sestrou na voru vlastní konstrukce. Foto: yrvind.com

Sven vzpomíná: Bohužel netrvalo dlouho a ukázalo se, že jsem problémové dítě. Zjistil jsem, že škola je peklo; že to znamená sedět hodiny v kuse na židli ve třídě, poslouchat a učit se všechno nazpaměť. Protože se myslelo, že neumím správně číst a psát, byl jsem klasifikován jako hloupý. Nelíbilo se mi to a prohlásil jsem, že chci být venku a hrát si.”

Sven se stal cílem šikany spolužáků, učitelé ho často trestali fyzicky, s poruchami učení si v té době neuměli poradit a psycholog mu vydal první z řady nelichotivých posudků: “… má potíže výukou, chová se infantilně, vykazuje špatné výsledky. Dělá šaška, hádá a pere se se svými spolužáky. Je unavený ze školy… Kouše si nehty. Je pohlcen vlastním světem… Chtěl by být venku a hrát si… ” Diagnóza mu nepomohla, ale jak píše,“přesvědčila učitele, že jejich bezohlednost je oprávněná, pokud se ze mě nakonec má stát dobrý občan.To nefungovalo. Po dlouhých čtyřech letech se situace stala nesnesitelnou.”

Svenova matka ve člunu na kterém dojížděla do práce. Foto: yrvind.com

Naštěstí jeho matka našla internátní školu pro děti s poruchami učení, kde se plně rozvinulo jeho nadání pro přírodní vědy, zejména pro chemii. Zpětně na to vzpomíná jako na ráj. Ale ani pokrokoví učitelé v něm neviděli perspektivu pro další studium, hlavně pro jeho trvalé problémy s jazykem a psaným textem. Za svůj mladý život se ze strany psychologů dozvěděl například:Yrvind se chová podobně jako při vyšetření z 15. května 1959. Jeho nedostatek psychické rovnováhy a labilita jsou však nyní zjevnější. Projevuje mimořádně neobvyklou kombinaci vyspělosti a uličnictví. Je “chameleonský” a zvláštní. Neváhám dát diagnózu Psychopathia gravis.” Holger Garsten, Psychiatrická nemocnice Santa Maria Hälsinborg. “

Irvind se pak věnoval motorkám, děvčatům a chvíli pracoval jako strojař v dílně. Po smrti dědečka a neshodách s novým partnerem matky se vydal do Stockholmu, kde pracoval jako asistent v laboratořích Královské Technické Společnosti a později ho hledání po hlubšího smyslu života zavedlo do Paříže kde se přidal ke “clochards” tulákům na březích Seiny co žijí z odpadků, bývají ve svých kabátech a řeší velké věci života. Z Paříže se dostal na francouzský venkov, pracoval na farmě a po návratu mu přišel povolávací rozkaz. 

Jednoho dne jsem dostal dopis od armády. Znělo to dobře. Střelba, vyhazování věcí do vzduchu a podobně, ale už od první hodiny prvního dne se do mě seržant začal navážet, křičet a být drzý. Bylo to stejné jako na základní škole, jenom jsem nebyl bit. Díky dyslexii jsem ztratil důvěru v dospělé. Čím více křičel, tím menší úsilí jsem vyvinul. Stupňovalo se to. Skončil jsem ve vězení. Byl jsem obviněn, že jsem začal vzpouru. 

Mladý Sven na své první plachetnici. Foto: yrvind.com

Než byl jako buřič převezen do vězení s vysokou ostrahou, stihl ještě dezertovat a téměř skončil na lodi svědků Jehovových, než ho partner jeho matky udal policii. Po soudním přelíčení se odvolal a získaný čas strávil cestováním po Evropě – poznával svět a znovu “řešil velké věci života” – a do vězení nastoupil po praktické úvaze až s příchodem zimy. Nejprve byl ve vězení s lehkým režimem, ale nápravná zařízení projevovala nedostatek pochopení pro jeho postoje, takže skončily mezi “vrahy, pyromany, švindlíři a pedofiy” a samozřejmě s patřičným posudkem.

Yrvind byl 10. června 1959 městským soudem v Halmstads odsouzen na 1 měsíc a 15 dní vězení za neposlušnost, dezerci a zneužití úřední moci. V polovině prosince se přihlásil k výkonu trestu v otevřeném vězení Mässhult. Tam prohlásil, že nechce pracovat, protože nespáchal žádný trestný čin. Místo toho chtěl pokračovat ve studiu filozofie, hlouběji porozumět životu a připravit se na usedlý život. V důsledku odmítnutí pracovat byl převezen do věznice Harland a 29. prosince byl přijat na oddělení forenzní psychiatrie, protože potřeboval vyšetření. Ukázalo se, že není schopen vykonat svůj trest obvyklým způsobem. Správa vězeňského psychologa končí: Yrvind je psychicky mimořádně nezralý, dospívající deviant neschopný přizpůsobit se realitě. Žije výhradně ve svých denních snech. Zdá se, že jeho samostudium filozofie přineslo jen velmi skromné výsledky, pokud jde o znalosti, i o požadované formování charakteru. Jeho plánem je nakonec získat středoškolské vzdělání a stát se učitelem. To nikoliv na obyčejné škole, ale na univerzitě … Oddělení forenzní psychiatrie, věznice Härlanda února 1960. Lars-Ingemar Lundström, hlavní lékař.

Zajímavé je Svenovo pozorování vrahů, pyromanů… :Nebylo to jako ve filmu, kde dobří lidé vypadali dobře a ti zlí vypadaly démonicky. Po chvíli přemýšlení jsem si uvědomil, že všichni vypadají normálně, protože než je chytili, často teprve nedávno, byli respektovanými občany. Mnoho z nich ve skutečnosti vypátrali a chytili dlouho poté, co spáchali trestný čin. Často jen shodou náhod. Začal jsem spekulovat o tom, kolik vážených občanů jsou ve skutečnosti zločinci.

Jeden z odsouzených za vraždu se stal jeho mentorem, ochráncem a zprostředkovatelem literatury a vzdělání: Byl to aristokrat se silnými politickými názory; pravicovými názory. Rozhodl se zasvětit svůj život hledání poznání. Na to potřeboval tiché a klidné místo. Příležitost přišla jeden den během hádky s názorovým oponentem. Myslel si, že nic nebude logičtější než bodnout dlouhý ostrý nůž do jeho zad. Jeho dlouhé členství v Hitlerjugend mu dalo dobrý vojenský výcvik. Svůj zločin ani nezkoušel skrývat. Účel akce byl dvojí a racionální. Zbavil se komunisty a získal zdarma postel a stravu. Považovali ho za šíleného, vysoce inteligentního a nebezpečného.

Nakonec se dveře otevřely a do cely vešel muž v bílém plášti.: Choval se civilizovaně a mluvil jemně. Řekl, že jsem způsobil tolik problémů, že mě tam buď nechají navždy, nebo podepíšu papír, který připouští, že jsem psychopat. Pustili mě ven. Osvědčení, že jsem psychopat, však nebylo k ničemu. Měl jsem vynikající nápad stát se kapitánem své vlastní lodi.

Sven si za 30 dolarů koupil 4,7 metru dlouhou oplachtěnů veslici. Vybavil ji krabicovou nástavbou, přidal další stěžeň z osekané borovice. Měl nový domov a nový životní cíl. 

Jestli se vám články na Kráse jachtingu líbí a chtěli byste nás podpořit, pošlete prosím jakoukoliv částku na účet: 4654910001 bankovní kód 2010 variabilní symbol 1122.
Moc díky!