3.12. – 29.12.2012
Další den opět brzy ráno před 6 hodinou vstáváme a vyplouváme. Čeká nás 45 Nm do města Surigao (9°46.8´N, 125°29.9´E). Plavba je to nádherná, proplouváme mezi řadou kouzelných ostrůvků. Je to podobné Chorvatsku, ale pochopitelně s palmami. Vítr je opět proti nám, takže opět na motor. Plachtu jsme za celou dobu měli vytaženou pouze 1 hodinu a projeli jsme 300 l nafty (1L/23 Kč). Mezi ostrůvky jsem měl obavy z proudů, ale tentokrát nám pomáhá a my plujeme pořád rychlostí 6-7kn. Obhlížím si městské betonové neupravené molo a je na nás příliš vysoké. Rozbili bychom se o ně. A až úplně vzadu je loď Coast Guard. A tak je prosím, jestli bychom se mohli uvázat k nim. Po chvilce váhání souhlasí a my máme zajištěné exklusivní stání. Místa u mola využíváme k pohodlnému doplnění nafty. Majitel čerpací stanice nám půjčuje 10ks vlastních 30 L kanystrů a jeho lidi nám je nanosí na loď a ještě nám pomůžou s přečerpáním. Za hodinu máme hotovo. Paráda… takže vyrážíme do města.
Město má údajně 80 tisíc obyvatel, ale buď jsou všichni naráz v ulici anebo má město obyvatel alespoň 2x více. Auta, ale hlavně tříkolky a spousty, spousty lidí. Nakupujeme na trhu několik tašek ovoce a zeleniny, takže kurděje nám opravdu hrozit nebudou. Internet máme kousek od lodě a večer ještě jdeme do restaurace na sváteční večeři. Po cestě zpět jdeme ulicí, kde je několik desítek stánků s grilováním. Grilují naprosto všechno a neuvěřitelně to voní. Atmosféra je fantastická. Všude lidé, muzika, jídla, vůně… My ale už nemůžeme ani sousto… Večer beru ještě piva a klábosím s teď už opilou, ale příjemnou posádkou Coast Guard. Těžko si sice představit, že by teď měli plout někoho zachraňovat J , ale byl to velmi příjemný večer. Byla to opravdu vydařená zastávka.
4.12. ráno vyplouváme v klidu a v pohodě směr napříč Bohol Sea. Do Cebu nakonec neplujeme, protože zájemci o loď cesta do Cebu nevyšla. Čeká nás 155 Nm plavby do Bonbononu. Konečně máme vítr a plujeme na plachty přes 6 kn. Opět poplujeme přes noc. Noční části plavby jsou u pobřeží komplikované. Je tu hodně rybářských lodí, bójek i velkých lodí osobních i nákladních. Pak jsou zase části, kdy je klid. Tentokrát nás v noci vyděsila obrovská rána do lodi. Oba jsme s Peťou vystřelili ven, ale máme smůlu, měsíc celé noci vůbec nesvítí a není vidět vůbec nic. Za to je ale slyšet… ozývá se nepravidelné, ale časté a hlavně hlasité bušení něčeho do trupu. Očividně jsme najeli na nějakou velkou rybářskou bóji a utrhli z ní kus něčeho, co vlečeme za lodí za sebou a to bouchá do trupu. Mám obavy o lodní šroub. Je to zneklidňující a navíc se horší počasí a zesiluje vítr. Musím zrefovat plachty. Po několika hodinách už bouchání zmizlo, očividně jsme to zase ztratili. Až druhý den v poledne se moře uklidní natolik, že se můžu ponořit k hřídeli a šroubu. Na boku lodě je celkem velký škrábanec a na lodním šroubu je igelitový pytel a nějaké větve. Vše snadno očistím a je to v pořádku. Moje velké obavy byly naštěstí zbytečné. Nicméně jsme v různých nocích ještě do něčeho narazili několikrát. Vzpomněl jsem si, jak jsem v Indonésii za plného měsíčního úplňku málem narazil do železné obdélníkové bóje o rozměrech 3m x 4m. Byla pochopitelně neosvětlená… Narazit do ní by znamenalo díru v lodi a velké problémy a možná i potopení lodě… Na klidu mi to nepřidalo… Nicméně my, vzhledem ke vzdálenostem, v noci plout musíme…
U Bonbononu (9°2.8´N, 123°6.8´E) jsme 15.12. dopoledne a upluli jsme 155 Nm/24 hod – na naši loď opravdu slušný výkon. Bonbonon je přírodní zátoka a ideální kotviště, má ale obtížný vjezd a musíte se nechat někým navigovat. Ale kromě dobrého kotvení, městečka či vesnice a jednoho resortu tam už prý nic jiného není. Z dálky vidíme, že tam jsou zakotvené 3 plachetnice. Navíc bohužel vládne opravdu škaredé počasí. Fouká, prší a my bychom stejně museli druhý den vyplout. Takže se nakonec rozhodujeme zastávku vynechat a využít příznivý směr větru a pokračovat do Puerta Princesa. Čeká nás 280Nm dlouhá plavba. Skoro přesně uprostřed jsou ostrovy Cagayan Islands (9°33,8´N, 121°13´E). Na hlavním ostrově je údajně vesnice. Ještě přemýšlíme, jestli zde nezastavit, ale bohužel zrovna zde mapy OpenCPN ani Navionics nejsou přesně zpracované. A ostrov je obklopen korálovými útesy a fouká zrovna 20 kn, což je na manévrování mezi neznámými útesy dost. Nedá se nic dělat, pokračujeme dále. Díváme se smutně na korálový ostrov kousek vedle nás a proplouváme kolem. Máme sice mírnou časovou rezervu, ale 24.12. nám vyprší víza a prodloužení stojí 3000 pesos/osobu (1500Kč) , což by pro nás byly zbytečně vyhozené peníze. Stejně bychom musely za pár dní vyplout, abychom byly včas v Malajsii, kde má nastupovat Mirek a Ivana. A ještě do toho vstupují vánoce, takže se musíme odhlásit nejpozději v pátek 21.12. A do té doby musíme stihnout nákupy a výlet…
V pondělí 17.12. v poledne připlouváme k Puerto Princesa (9°44´N, 118°44,4´E). Je to údajně nejbezpečnější kotviště na ostrově Palawan. A je to pravda – je to opravdu velká zátoka chráněná v podstatě ze všech stran. Je zde Yacht Club Abanico – molo a hospoda, kde můžeme vyvazovat naši dingy. Vhodné místo pro kotvu nám ukazuje chlapík na člunu z klubu a my v pohodě kotvíme na 10m hloubky.
Do města to je cca 15-20 minut tricyklem (motorka se sajdou a s budkou) a platíme za cestu 40 ps, tj.20 Kč. Město je sice v podstatě jen jedna velká hlavní ulice, ale je tu několik velkých moderních obchodních domů. Nejbližší k nám je Robinson a je podobný naší Olympii, byť je menší. Najdete v něm prakticky všechno. Ve středu vyrážíme s cestovkou k největší podzemní řece na světě, která je dokonce chráněná Unescem. Je to povinný výlet. Váháme, jestli jet sami půjčeným autem nebo s cestovkou. Je nám doporučena cestovka, protože na návštěvu řeky je denní limit 900 lidí a prý jej mají vykoupený právě cestovky. Očividně je to pravda, protože přestože jedeme s cestovkou, čekáme na volná místa více než 3 hodiny. Jako jednotlivci bychom se tam asi možná ani nedostali. Samotná návštěva řeky je celkem zajímavá, ale je zde spousta turistů. Loni to zde navštívilo přes 230 tis lidí. Počet turistů, kteří navštívili řeku, roste exponenciálně. Podzemní řeka je dlouhá 8,5km a my z ní vidíme na lodičkách 1,5km. Shodli jsme se s Peťou, že Macocha v Moravském krasu je hezčí, jenže to člověk musí jet přes půl světa, aby ocenil to, co má kousek od domu…
Potápění zde bohužel není a tak se omezujeme pouze na výlety do města. Jediné, co je tu opravdu fajn, je, že je tu opravdu levně. Vše stojí tak 60% našich cen. V pátek 21.12. se odhlašujeme. Vše jde hladce a bez problémů, přestože jsme se dozvěděli, že jsme se měli odhlašovat už i z Davao. Ovšem odplout hned nemusíme, protože tady nikdo vůbec nic nekontroluje, a kdybychom tu byli další měsíc jen tak bez víz, stejně by si nikdo ničeho nevšiml. A tak přemýšlíme, kdy vyplujeme. Kotviště je tady naprosto bezpečné a vše je pro nás pohodlné, takže rozhodně nespěcháme. Na vánoční večeři jdeme do velmi dobré rybí restaurace. Jídlo je vynikající. A na lodi si otvíráme ještě lahvinku vína a rozsvěcujeme vánoční světýlka. Prostě vánoční romantika…
V poledne 25.12. vyplouváme na kotviště vzdálené 18Nm. Kotvíme na mělčině za ostrovem Malanao (9°27´N, 118°37´E) pěkně v závětří. Kolem nás je akorát pár rybářů.
Až se vyspíme a polenošíme, tak se 26.12. přesouváme 22Nm do Narra Port u Rasa Isl. (9°14,4´N, 118°24,7´E). Připlouváme před večerem a kotvíme kousíček od betonového mola, které je hlavně pro menší nákladní lodě. Kotvíme na 3m hloubce a je zde jen mírné vlnění. Druhý den v poledne se vydáváme na břeh. Městečko je vzdálené cca 5km a tricykl nás stojí 30Ps. Je zde internetová kavárna s velmi pomalým připojením a obrovské tržiště, kde si doplňujeme zásoby. Hezké odpoledne zakončíme večeří v restauraci u hlavní silnice. Jídlo je vynikající a platíme 140Ps včetně pití za oba (70 Kč)! Večer se rozhodujeme jak dál. Jsou 2 možnosti:
1) plout JZ směrem podél Palawanu až k Borneu. Pohodlných kotvišť je po cestě více než dostatek. Ale pak bychom se museli trochu vracet a přesunout se JV směrem k Sandakanu, kde máme sraz s Mirkem a Ivanou – naší novou posádkou.
2) plout nejkratším J směrem k ostrovu Cagayan a pak pokračovat J směrem rovnou k Sandakanu. Plavba se nám zkrátí o více než den.
Vybíráme si druhou možnost hlavně z důvodu, abychom se vyhnuli rozsáhlým mělčinám, ale také, že Silvestr v Yacht Clubu v Sandakanu by mohl být pěkný. YC má prý dokonce bazén…
A tak 28.12. vyplouváme napříč Sulu sea. Čeká nás 150Nm dlouhá plavba. Počasí nám od rána přeje a plujeme stále rychlostí přes 6kn. Plavba nám jde skvěle a asi nám pomáhá nějaký proud, takže přestože fouká jen kolem 15kn, máme za 24hod 150Nm uplutých a jsme u ostrova Cagayan Sulu Isl. (6°58´N, 118°31´E) . Ostrov je na pohled hezký, ale ani OpenCPN ani Navionics nemá detail zátoky. Jen v jedné z poznámek je o něm zmínka, že kotvení je dobré a že je zde malá chudá vesnice. Plout tam naslepo? Nakonec se rozhodujeme, že využijeme příznivého počasí a že poplujeme rovnou na Borneo do města Sandakanu, kam to je už jen 80Nm. S touto rychlostí bychom tam byli při setmění. Ovšem po uplutí pár mil vítr slábne a naše rychlost klesá ke 4kn a je jasné, že doplujeme až někdy za tmy. Po cestě potkáváme blízko pobřeží poměrně dost rybářských lodí, ale všechny jsou osvětlené a vyhýbání jde dobře.
V neděli 30.12. těsně po půlnoci vplouváme do velké zátoky u města Sandakan na ostrově Borneo. Máme trošku smůlu, těsně před připlutím přichází prudký déšť a vítr a tak mám problém se zorientovat a nemám šanci zjistit, kde je Yacht club. Nakonec vybírám pro kotvení klidné místo těsně za městem. A tak jsme šťastně dorazili na Borneo v Malajsii.
Celkově jsme upluli v prosinci 2012 na trase Davao (Filipíny) – Sandakan (Malajsie – Borneo): 1060 Nm
200 tipů pro jachtaře
Novinka na českém trhu
Rady a zkušenosti pro každou příležitost, protože jachting, to nejsou jenom vítr a plachty. To máte navigaci, elektrotechniku, kuchaření, plyn, posádku, tchyni na palubě, mořskou nemoc, jinou nemoc, lana, uzly, fléry, rafty, vysílačku, VHF, DSC, ETA…