Malajská část Borneo, řeka Kinabatangan, Sultanát Brunej: 30.12.2012 – 30.1.2013
Posádka: kpt. Jiří Denk, Petra Denková, 4.1 – 18.1.2013 Mirek Rusiňák, Ivana Slabá
Ostrov Borneo, Malajsie, Město Sandakan (5°50,4 N, 118°7,4 E – kotvení u Yacht clubu)
V neděli 30.12. ráno v pohodě vstáváme, odkotvujeme a hledáme s lodí budovu Yacht clubu, kterou snadno nacházíme o 2Nm zpět. Yacht club je velký hezký dům s klubovými prostory, skluzem pro malé lodě, bazénem, zázemím, hospodou a barem a velkým dřevěným molem. K mému překvapení jsme tady jediná plachetnice. Vím sice, že není sezóna, ale stejně jsem si myslel, že tu nějaké lodě budou. Filipínská Puerta Princesa je jen 2 dny plavby daleko a je tam cca 20 plachetnic. Tady je to stejně levné, zajímavější okolí a nikde nikdo. K molu nám nedovolí manager mariny se přivázat ani na chvíli, kterou bychom potřebovali na načerpání vody. Bezpečně kotvit se dá ale pár desítek metrů od mola na hloubce cca 5m. Platíme 100R (asi 600 Kč) za členství v klubu na 1 rok a 5R (30 kč) /den/os za používání zázemí clubu včetně bazénu. Což je fajn a velmi levné. Do města je to 5 min pomalou chůzí, vše je krásně po ruce. Druhý den v pondělí jdeme po úřadech. Kapitanát je snadno najitelný, 5min chůze od nás. S celníky a immigration je to horší, jsou asi půl hodiny autobusem za městem, ale naštěstí oba úřady jsou v jednom areálu nákladního přístavu. Úředníci jsou milí a přátelští, vše jde snadno a rychle a skoro nic se neplatí. Autobus stojí 4,50 Kč/os J, plechovka Coca-cola 12Kč, dobrý oběd 40Kč,… je to tady velmi příjemné. V clubu je na Silvestra plno svátečně oblečených lidí, je to očividně hodně nóbl akce. Protože ale každou chvilku hrozí déšť, nakonec si Silvestra slavíme na lodi s Peťou sami. Ohňostroj je kousek od nás a my ho máme z první řady bez tlačenice s ostatními.
Jaký máme plán? Posádka Mirek a Ivana se k nám mají připojit 4.1. a my tedy máme pár dní k dispozici. Cca 400km odsud směrem na jih je vyhlášená oblast pro potápění u města Semporna a tak je rozhodnuto. Domlouváme si půjčení auta a tady narážíme na první a poslední problém našeho pobytu. Chlapík z půjčovny asi tak usilovně slavil, že na nás zapomněl. Potom, co jsme mu zatelefonovali, sice přijel, ale dovezl nám k půjčení své vlastní „vytuněné“ auto. Jak se ale po ujetí 80km ukázalo, auto (hlavně jeho extrémně nízkoprofilové gumy a vytlučené tlumiče) nebylo rozhodně vhodné pro občasné, ale v pár místech i velmi časté, hluboké díry v silnici mimo město. A tak se musíme vrátit a na letišti si zajistit jiné auto, tentokrát už dobré. Půjčovné je asi 1000Kč/den. Není to sice málo, ale za výlet to stojí. Za 5 hodin řízení jsme na místě. Noční jízda je docela drsná, protože extrémně hustě prší a musím předjíždět velké náklaďáky. Párkrát jsme také potkali například neosvětleného motorkáře. Navigace úplně jednoduchá také není, protože směrových ukazatelů je jen minimum. Nicméně po 8 hodině večer jsme na místě. Už jen najít hotel a můžeme se dobře vyspat po více než měsíci v posteli mimo loď.
Ráno o půl 8 jsme v kanceláři dive centra a hned vyrážíme na ponory. Ponory jsou velmi hezké a potápěčských lokalit je tu nepočítaně. Milovníci potápěni tu mohou strávit týdny. Cena není špatná: 2 ponory stojí 1500 Kč a při větším počtu ponorů by dále hodně klesala. Ponory byly nádherné. Pod vodou jsme viděli hodně želv, desítky perutýnů, stone fish, crocodile fish, obrovskou barakudu (necelé 2m dlouhou), obrovskou murénu a další tvory. Moc pěkné to bylo…
Komentář Peti: …až na ty obrovské rány, které jsme pod vodou párkrát slyšeli! Nevíme, o co jde, ale vždy s sebou trhneme, jako kdyby vybuchlo něco těsně vedle nás. Až po ponorech, kdy ještě šnorchlujeme a na dně ve hloubce asi pěti metrů vidíme tisíce malých mrtvých rybiček, desítky ryb větších a ulámané velké hlavice korálů, nám to začíná docházet. Naše domněnky nám po vynoření potvrzuje náš divemaster – jedná se o nezákonný lov ryb pomocí bomb! Neuvěřitelné, s takovým ohavným a trestuhodným způsobem lovu ryb jsme se ještě na vlastní oči nesetkali. Ale pro rybáře je to velice jednoduchá záležitost, hodí do vody bombu, která výbuchem resp. tlakovou vlnou usmrtí stovky či tisíce ryb. Vyberou si ty největší a nejcennější „úlovky“ a zbytek mrtvol nechají v moři. Dozvídáme se, že tento lov je v Malajsii sice nezákonný, ale častý. Je nám z toho smutno.
Ráno vyrážíme zpět a po cestě si ještě zajíždíme 40km z hlavní silnice do Sukau. To je vesnice uprostřed panenského deštného pralesa na řece Kinabatangan, odkud se vyráží čluny na pozorování divokých zvířat. Je to tady tak pěkné, že se rozhodujeme se sem vrátit s Mirkem a Ivanou.
V pátek 4.1. čekáme na Mirka a Ivanu na letišti. Je to radostné setkání. Druhý den vyrážíme všichni na cestování autem. První zastávka je záchranná stanice orangutanů v Sepiloku, což je jen 45min jízdy autem.
Komentář Peti: Cílem této záchranné stanice je shromažďovat mláďata orangutanů zabavená pytlákům nebo mláďata, jejichž matky byly zabity či zraněny a po určité době je vracet zpět do přírody. Po dobu několika let je ošetřovatelé učí veškeré znalosti a dovednosti, které by za normálních okolností mláďata získala od svých matek – tj. lezení po stromech, hledání a sběr potravy, stavění hnízda, soužití s jinými orangutany atd. Až se všemu orangutani naučí, vrací se zpět do divočiny. A protože tato záchranná stanice nemá žádné ploty a ohraničení, je na samotných orangutanech, kdy tak učiní. Jednoho dne se prostě vzbudí, řeknou si, že už jsou natolik soběstační, že se ve světě neztratí a nadobro ze stanice odejdou do deštěného pralesa.
Stanici otvírají v 9.00 hodin, potom návštěvníkům promítnou film a vysvětlí celý systém ochrany orangutanů. Následuje krmení orangutanů v 10 hod. Je tam sice celkem dost lidí (cca 70 lidí) ale je fajn vidět orangutany na živo. Záchranná stanice sbírá mláďata, kterým zabijou matku. Stanice se o ně stará a postupně snižuje závislost mladých. Na krmení přichází z volné přírody odchovanci stanice. Na naše krmení přišli 2 milí orangutánci. Hezký zážitek. Orangutánka si můžete i adoptovat a přispět na jeho záchranu cca 1200 Kč. Což jsme samozřejmě i s Mirkem učinili (jako skoro jediní z dnešních návštěvníků). Tady jdou finance na očividně správný a jasný program a vše na nás působilo příjemně a důvěryhodně.
Potom jedeme dál do nám už známého Sukau. Zajišťujeme si ubytování v příjemném bungalovu (200 Kč/os) a hned vyrážíme člunem na pozorování divoké zvěře na řece (250 Kč/os). Z hlavní řeky odbočujeme do úzkého vedlejšího kanálu a vidíme hady, zajímavé ptáky rhino, krokodýla a hlavně spoustu opic Proboscis monkey a Makak monkey. Hlavně Proboscis monkey jsou milé na pohled a Borneo je jediné místo na světě, kde je můžeme vidět ve volné přírodě. Poznáte je podle velkých rozpláclých nosů… a i když nás zastihl těžký déšť a jsme komplet mokří, výlet byl super. Ubytování v Greenview je příjemné a v 6 hod ráno s Mirkem vyrážíme ještě na jeden výlet na člunu. Tentokrát vidíme spoustu ptáků. Je tu hezky a dal by se tu určitě prožít hezký a příjemný týden. Všem rozhodně doporučujeme. My se vracíme zpět do civilizace, vracíme auto a chystáme se na vyplutí…
Řeka Kinabatangan
Úterý 8.1. Plán plavby je jasný. Podle informací od kamaráda mořeplavce Chrise a dle infa, které našla Peťa na netu, se dá do řeky Kinabatangan vplout i naší lodí. A tak vyrážíme na říční expedici. Ze Sandakanu je to k ústí 15Nm a tak jsme odpoledne před korálovými útesy a před mělčinami před vjezdem do řeky. Na mapě ale není zaznačen jeden více něž 200m dlouhý útes přímo před vjezdem a to mě mate (5°49´N, 118°20,4´E). Není vůbec jasné, kde se pasáž pro bezpečné vplutí nachází. Všude je hloubka cca 3m, spousta útesů, což není zrovna moc na to, abychom se cítili bezpečně. Uvíznout na mělčině se mi nechce. A tak se rozhoduji plout šikmo před ústím řeky a hledat vjezd. Nakonec se naštěstí můžeme zeptat místního rybáře a ten nám ukazuje cestu. V pohodě vplouváme do řeky. Hloubka se ze 3m zvyšuje na bezpečných 9m. Problém ale nastává o chvilku později. Řeka se za ústím široce rozevírá a všude jsou opět mělčiny. Opatrně vybírám cestu, ale stejně 2x na mělčině uvázneme. Naštěstí se vždy lehce vyprostíme jen tím, že couvnu. Opět nám v hledání pomáhá jiný místní rybář, proplouváme mělčinami, řeka se zužuje na šířku cca 100m s hloubkou přes 9m a od této chvíle je vše zcela v pohodě a s hloubkou jsme už neměli problém.
Řeka se krásně klikatí, po obou stranách prales s mangrovníky, palmami, vysokými stromy deštného pralesa se spoustou ptáků. Vidíme také často různé druhy opic. Plujeme proti proudu, rychlost máme 3,5-4 kn a plavba krásně utíká. Ve 4 odpoledne začínám hledat kotviště. Nakonec si vybírám křižovatku s menším přítokem a spouštíme kotvu na mělčině ve spojnici. Nebyla to úplně ideální volba. Vliv přílivu dosahuje až k nám a v kombinaci s tokem hlavní řeky i přítoku vznikají v noci kolem nás velké víry a kmeny stromů a kusy větví nám v noci bouchají do trupu. Takže to není úplně klidná noc. Druhý den ráno vytahujeme kotvu a zjišťuji, že víry nás v noci otočily mnohokrát kolem dokola a vyrobily nám tím na kotevním řetězu zakroucené uzly! To jsem na řetězu ještě nikdy neviděl… naštěstí se nám je celkem lehce daří rozuzlovat. Řetěz je navíc plný bahna a tak, přestože jsme vyrobili s Mirkem z náhradní bilge pumpy provizorní sprchu na omývání bahna z řetězu, stejně nám proces vytažení kotvy trvá skoro hodinu.
Plavba proti proudu pokračuje. Plavba po řece je hezký a romantický zážitek. Navíc nám přeje počasí a je hezky a slunečno. Za celý den plavby vidíme pouze jednu vesnici. Druhý večer kotvíme na mělčině a v tišině za zákrutou. Kotvení je klidné a zcela bezpečné. Na bouchající kusy dřeva, které plují kolem, si nakonec lehce zvyknete…
Další den doplouváme do Sukau, kde už jsme byli na výletě s autem. Plujeme kolem naší ubytovny i kolem vesnického mola. Víme, že za vesnicí jsou přes vodu natažené dráty elektrického vedení. Asi bychom je mohli podplout, protože jiní mořeplavci je podepluli, ale my se rozhodujeme, že cíl výpravy do řeky byl splněn a že nastal čas se vrátit. A tak otáčím loď po proudu a rychlostí 6,5-7 kn uháníme po proudu zpět. Rychlost je skoro dvojnásobná a tak plavba utíká velmi, velmi rychle. K nocování vybírám jako možnost se uvázat přídí ke starému kmenu stromu, který trčí asi 10m od břehu z vody. Pro jistotu ještě vyvážeme záď ke stromu na břehu a máme luxusní stání. Moskytů je méně než bych čekal. Po setmění se objeví, my zavřeme lodní okna síťkami a je klid. Noční zvuky z pralesa jsou ale úchvatné a je to parádní koncert.
Ráno odvážeme lana a plujeme dál. Celý prales je protkaný několika různými rameny přítoků a spojovacích kanálů a nemusíme se vůbec vracet stejnou cestou. Naopak bychom tady mohli být klidně třeba 2 týdny a plout různými kanály. My plujeme po stopách Chrise, a i když máme k dispozici jen základní mapu řeky, na které nejsou přítoky a ramena a kanály, máme díky gps mapě od Chrise celkem snadnou orientaci. Od rána je tentokrát škaredě a skoro pořád prší a tak se rozhodujeme už vyplout z labyrintu kanálů a vyplout na moře a vrátit se zpět do Sandakanu. Do Sandakanu je to po moři z tohoto ústí ještě 40Nm a tak kolem půlnoci kotvíme před yacht clubem.
Po řece jsme upluli cca 130Nm. Přesnou uplutou vzdálenost jde špatně určit, řeka se neustále kroutí. Proti proudu to moc rychle nepluje, ale po proudu to sviští závodní rychlostí. Zážitek je to ovšem skvělý. Kdybychom měli více času, byli vyzbrojeni dalekohledy, teleobjektivy a trpělivostí, mohli bychom tu udělat skvělé fotky divokého života džungle.
200 tipů pro jachtaře
Novinka na českém trhu
Rady a zkušenosti pro každou příležitost, protože jachting, to nejsou jenom vítr a plachty. To máte navigaci, elektrotechniku, kuchaření, plyn, posádku, tchyni na palubě, mořskou nemoc, jinou nemoc, lana, uzly, fléry, rafty, vysílačku, VHF, DSC, ETA…