V Sandakanu jen doplňujeme zásoby a v poledne 12.1. vyplouváme na 25 Nm vzdálený ostrov Libarran Isl. (6°6.56N, 118°0.54E). Fouká mírně proti nám a tak plujeme na motor. Kotvíme na mělčině na S straně ostrova a máme klidnou noc. Ráno vyrážíme na průzkum ostrova. Je zde ale jen pláž na procházku, malá vojenská posádka, malá vesnička a zcela opuštěný resort s asi 15 chatkami pro turisty. Ale není zde ani jeden turista a ani žádný personál. A tak plujeme dál.
Na ostrov Lankayan Isl. je to 25 Nm, opět na motor. Kotvíme na SE straně ostrova (6°30.4N, 117°55.2E). Chráněné místo to zrovna není a počasí se zhoršuje. Fouká přes 20kn, směr větru se mění k horšímu. Ostrov je úplně malý (200m x 400m) a tak od větru nejsme chráněni téměř vůbec a od vln také příliš ne. Další den je to ještě horší. Navíc kotvíme daleko od břehu a v takových vlnách ani nemůžeme na břeh. Ostrov je soukromý a na výběžku má postavenou hezkou kulatou stavbu pro turisty. Na samotném ostrově je jen pár chatek pro turisty. Podle info by tam někde měla být bóje pro návštěvníky. Odpoledne se rozhodujeme přeplout a zkusit se vyvázat na bóji.
Odsud to vypadá, že bychom na tomto místě mohli být více chráněni a mohli možná i na břeh. Bylo to špatné rozhodnutí. Když jsme obepluli útesy, vidím, že tam sice bóje je, ale místo není chráněné a vlny 1m vysoké jdou skoro přímo z moře na bóji. Nicméně, když už jsme tady, rozhoduji se to s bójí přece jen zkusit. Věřím v to, že je důkladně vyrobená. Chytnout bóji háčkem zepředu a hlavně ji udržet v těchto vlnách není možné. Nacouvat k bóji je také nemožné, protože moje loď díky konstrukci kormidla je při couvání v těchto vlnách skoro neovladatelná. Navíc ztrácíme háček a jsme v háji, protože teď už vůbec nemáme jak se chytnout k bóji. Co teď? Když místní personál vidí náš marný boj o bójku, vyráží nám na člunu na pomoc. Ovšem i s jejich pomocí na motorovém člunu nám to v těchto podmínkách trvá půl hodiny, než bóji chytíme a zkrotíme. A za další půlhodiny jsme na bóji bezpečně vyvázání hlavním a jistícím lanem. Na břeh ale stejně v těchto podmínkách nemůžeme a za chvilku se stmívá. Počasí je pořád stejně špatné. Vše ještě pečlivě zkontroluji a jdeme spát. Usínám ale s velmi špatným pocitem.
Po půlnoci se probouzím s pocitem, že je něco hodně špatně. Asi mě probudila intuice anebo změna směru vln. Jsem moc rád, že jsem si stále zachoval vnitřní ostražitost, která mi už několikrát pomohla a možná i zachránila loď a možná i život. V každém případě jsem vystřelil z postele a za minutu na to začal houkat alarm kotvy. Utíkám k vázacím lanům a kontroluji je. Jsou ale v pořádku… Bóje je také v pořádku… co je teda sakra špatně? Trvá mi to pár vteřin, než mne to napadne. Zatáhnu za lana k bóji a necítím žádný velký tah! To může znamenat jen jediné… že se utrhlo hlavní lano od bóje k betonovému bloku na dně.
Tahám za lana a vytahuji naše lana i bóji na palubu, na palubě se objevuje i 20m lana od bóje vedoucí původně na dno. Mirek je palubě a tahá se mnou. Já utíkám nastartovat motor. Bohužel motor má polámané relé na startéru a tak nestartuje a můžu jej nastartovat pouze 2 šroubováky, kterými zkratuji kontakty na startéru. Křičím: „Kde jsou kurva ty šroubováky!“, protože je nemůžu najít. V nářadí beru tedy jiné a za pár vteřin běží motor. Jak naschvál se zablokuje PC s mapama a nefunguje. Nikdy předtím a ani potom už to neudělal. Orientace je ale snadná prostým okem. Útesy jsou doslova jen pár metrů od nás… Naše reakce byly naštěstí rychlé a správné, ale měli jsme i velkou dávku štěstí. Vlny i vítr se v noci zklidnily a proud nás nenesl přímo na útes, který byl od nás cca 50m, ale mírně podél útesu. Kdyby nás nesl přímo k útesu, určitě bychom to nestihli a skončili na něm. A přestože by pomoc byla v blízkosti, byl by to i možná konec lodě, protože by nás v noci z útesu velmi obtížně zachraňovali a stahovali z útesu. Radši na to ani nemyslet…
Opět obeplouváme celý ostrov a kotvíme na stejném místě jako noc před tím. Ráno se dívám kde a jak se lano od bóje utrhlo. Utrhlo se asi 20m pod bójí. Všechny prameny ale vypadají jakoby spíše přeřízlé a není na nich ani zbytek žádného oka či smyčky. Jakoby se lano přetrhlo jen tak přesně v jednom místě uprostřed… navíc to bylo v době kdy moře i vítr už byly klidnější… je to fakt divné…
Ale jsme v pořádku my i loď a můžeme pokračovat dál. Ráno ještě odevzdáváme zbytek lana i bóji místním na člunu a vyplouváme.
Na ostrov Tigabu Isl. (6°53.3N, 117°27,9E) je to necelých 40Nm. Připlouváme v podvečer a na radu místního rybáře kotvíme v blízkosti flotily místních rybářských lodí. Noc je klidná a pohodová. Dopoledne vyrážíme na břeh, navštěvujeme školu, kde je cca 200 dětí a 14 učitelů. Škola je velmi pěkná a civilizovaná. Ale protože mají polámanou solární elektrárnu, jsou bez elektrické energie. S Peťou vystupujeme na místní kopec a odměnou je krásný výhled na útesy kolem ostrova. Potom se ještě chvíli couráme místní vesnicí a vypijeme čaj s místními. Večer člen vojenské posádky a zkamaráděný rybář připlují k nám na loď na návštěvu. Jako dárek dostáváme 4 sépie na večeři a my jim dáváme trička a pivo. Je to pohodový a příjemný večer. Trošku se prospíme a o půlnoci vyplouváme směr Kudat. Je to cca 50Nm. Plavba v noci je pohodová a romantická. Viditelnost je dobrá, hvězdy hezky svítí a Mirek nakonec drží sám hlídku až do rána a my můžeme spát. Ve čtvrtek 17.1. ráno jsme před městem Kudat.
Kudat (6°53.5N, 116°51.5E)
Kotvení v Kudatu je parádní. Vplouváme do budoucí mariny a vítá nás z dinghi hlasitý pozdrav: „Nazdaaar Bratislava!“ Během chvíle se ukazuje, že je to Tadek, kamarád Jiřího Albrechta, který o Tadkovi psal ve své knize, kterou jsem četl. Taky zná Rudu Krautschneidera a pár dalších Čechů. Tadek emigroval před léty z Československa do Austrálie. Je to krásné setkání a člověk si opět uvědomí, jak je svět vlastně do slova a do písmene maličký.
Když se díváme kolem sebe, vidíme, že se zde snaží vybudovat marinu, ale moc jim to nejde. Zátoka mariny je prvotřídní, kulatý a naprosto chráněný prostor. Je tam dále několik mol, ale ty jsou sice nová, ale vůbec nechápeme, kdo je navrhl a postavil, protože jsou naprosto nestabilní a zcela nevhodná a nepoužitelná. Je to přehlídka hlouposti a vyhozených peněz. No, a protože marina není hotová, tak nic neúčtují a stání je zadarmo. Není tady sice ani voda ani elektřina ani pračka a ani toalety, ale je to tu hezké a bezpečné. Hned vedle je super hotel, kde mají všechno a kde, když si dáme kafe, tak nás nechají používat bazén, sprchy i wifi. Prostě super stání. A do města je to 20min chůze. Protože naše další zastávka je Brunei, tak si vyřídíme rovnou odhlášení z Malajsie. Pravda, po cestě se chceme zastavit i v malajském Labuanu, ale to nemusíme nikomu říkat, že…
Mirek a Ivana si ještě na pár dní chtějí užít luxusu a tak se stěhují do vedlejšího hotelu. My bychom rádi co nejdříve vypluli, ale počasí se zkazilo a tak musíme čekat několik dní. Nakonec vyplouváme až 21.1. ráno. Čeká nás 155Nm dlouhá plavba. Trochu se obávám nočního rybářského provozu, ale nakonec je to ale nejpohodovější plavba za celé 2 měsíce. Fouká ideální zadoboční vítr 15kn, vlny jsou malé a my uháníme ve dne v noci přes 6kn rychlostí a tak za necelých 24 hodin jsme v Labuanu.
Labuan (5°16.3N, 115°15.1E)
Labuan je hlavně velký průmyslový přístav a vytváří zázemí pro velké nákladní a pracovní lodě. Stojí jich zde na kotvě nejméně 40. My se pokoušíme vyvázat se v marině, ale ta je v rekonstrukci a tak nás odtud vyhánějí. Nakonec kotvíme u pláže vedle mariny. Jdeme do města, ale město je nezajímavé a na rozdíl od Kudatu, kde je hodně zeleně, není ani hezké. Je zde několik moderních budov, a protože je to dute-free zóna, je tu spousta obchodů s alkoholem, parfumérií apod. Nás to ale nezajímá a tak se nám tu ani moc nelíbí. Druhý den 24.1. vyplouváme do sultanátu Brunei.
Sultanát Brunei – Muara (5°00´N, 115°04´E)
Muara je město jen asi 20Nm vzdálené od Labuanu. Počasí je hezké a tak jsme zde velmi rychle. Kotvíme před Royal Yacht Club Brunei. Samotný club je moc hezký. Molo, bazén, sprchy, vše k dispozici za dočasné členství 75Kč/den. Ovšem samotná Brunei i yacht club je na asijské podmínky drahý. Zatímco za večeři v Malajsii platíme 2x 30Kč, tak tady ve městě platíme 2x90Kč a v yacht clubu by to bylo 2x 200Kč a za kafe 60Kč… Přitom Brunei je jedna z nejbohatších zemí světa. Např. sultán sbírá auta… Má prý přes 200 ks Mercedesů, 40 ks Ferrari atd. Celkem má 3-6 tisíc aut a utratil za ně prý 4 miliardy USD. Taky má největší palác na světě. Inu naftové věže vydělávají. Nejsem rozhodně levicově smýšlející, ale takové bohatství pro jednoho jediného člověka…? Mnoho lidí zde ale žije chudě v chatrčích. Na druhé straně je zde zdarma školství a zdravotnictví a lidé neplatí žádné daně. Benzín i nafta stojí 8Kč/l. Mám z toho velmi rozporuplné pocity. Hlavní město Bandar je nezajímavé. Hlavní mešita má střechy z pravého zlata. A palácový komplex také. Je zde několik moderních vysokých domů. Nikde není žádný alkohol, ani pivo – je zde 100% prohibice… Z výletu se vracíme s rozpaky. Druhý den vyřizujeme odhlášení z Brunei a vyplouváme na poslední úsek plavby. Čeká nás 80Nm a musíme plout přes noc, protože po cestě není žádné kotvení. To znamená, že se budeme proplétat v noci mezi desítkami těžebních věží…
Vyplouváme v 17 hod a těsně před setměním jsme na moři. Jakmile se setmí, jsme obklopeni spoustou těžebních věží všude na obzoru. Vytváří to zajímavou kulisu. Nicméně naše trasa je dostatečně široká a nemusíme se nijak stresovat. Napínavé je pouze proplouvání aktivním vojenským prostorem, kde bychom lehce mohli potkat vojenské lodě a kde se cvičí ostré střelby. Naštěstí měli vojáci volno… Ráno připlouváme k Miri – naší konečné stanici.
Marina Miri (4°21´N, 113°57´E) na internetu vypadá jako super marina. Skutečnost je mírně řečeno rozpačitá. Mola mají vodu a elektřinu – ani jedno nepotřebujeme – ale jinak tam není naprosto nic. Není tu ani pořádná sprcha ani wifi… Samozřejmě za to „nic“ musíme platit… 240 Kč/den = 7200 Kč/měsíc není málo… S nostalgií vzpomínáme na Kudat, kde to bylo lepší a zadarmo…
Do města musíme velký kus pěšky a pak 20 min autobusem. Město je ale příjemné, vyřízení formalit snadné. Lehce se mi daří sehnat náhradní díly a vhodnou dílnu pro opravu kormidla. A daří se mi i vyměnit ložiska na kotevním vrátku, takže náš krátký pobyt je úspěšný.
No a je čas vyrazit domů… Těšíme se na rodinu i přátele, ale netěšíme se moc na počasí. Z krásných necelých 30°C ve stínu do – 5°C… tentokrát naše plavba utekla opravdu velmi rychle…
Celkově jsme upluli v lednu 2013 na trase Sandakan – Miri (Malajsie – Borneo): 580 Nm
200 tipů pro jachtaře
Novinka na českém trhu
Rady a zkušenosti pro každou příležitost, protože jachting, to nejsou jenom vítr a plachty. To máte navigaci, elektrotechniku, kuchaření, plyn, posádku, tchyni na palubě, mořskou nemoc, jinou nemoc, lana, uzly, fléry, rafty, vysílačku, VHF, DSC, ETA…
Bohatý výběr kvalitních dárků k různým příležitostem, pro ženy, muže, rodiče, děti, sourozence, přátele… novinky ve všech cenových kategoriích, moderní, značkové, elegantní styl, technologie… jsem našla na těchto webových stránkách. Doporučuji.