Klasická bermudská takeláž dnes na rekreačních jachtách jednoznačně převažuje, není ale jedinou možností, jak využít vítr k pohonu lodě. Vedle samonosných stěžňů jachtaři občas volí i džunkové plachty, nebo exotické systémy typu AeroRig. Zkoušejí se pevná, nafukovací nebo teleskopická křídla, která klasickou plachtu částečně nebo úplně nahrazují. Některá řešení zůstávají spíše na úrovni izolovaných experimentů, jiná se díky kompozitním materiálům mohou v budoucnu přesadit i nákladních lodích.
Samonosný stěžeň
Samonosnou takeláží s volně stojícím stěžněm disponovaly například jachty dnes již zaniklého výrobce Freedom. Stěžeň neměl vanty ani přední či zadní stěh; všechny síly přenášel stěžeň sám, a jeho pata je proto velmi pevně spojena s konstrukcí trupu.
Samonosný stěžeň může mít klasické ráhno nebo katové oplachtění s vidlicovým ráhnem (wishbone boom) a jenom hlavní plachtou, které se do značné míry podobá plachtě windsurfingu a lze je vytočit do velmi širokého úhlu vůči podélné ose lodě. Dnes se pro materiál takových stěžňů stěžně často používají kompozity, zejména karbon. Výhodou je minimum lanoví, čistší aerodynamika a možnost velkého natočení plachty. Nevýhodou jsou vysoké nároky na konstrukci samotného stěžně i jeho uložení v trupu.
Džunkové oplachtění
Jednou z dalších alternativ je džunkové oplachtění, které vychází z tradičních čínských plachet. Typická džunková plachta je v podstatě plně vyztužená lugrová plachta, kterou po celé šířce procházejí vodorovné spíry. Ty rozdělují plachtu na několik menších panelů, drží její tvar a výrazně usnadňují refování: plachta se jednoduše spustí o jeden nebo několik panelů. Moderní džunkové takeláže často používají jeden nebo více samonosných stěžňů bez vantů a stěhů. Výhodou je jednoduchost, snadná obsluha malou posádkou a relativně malé zatížení plachtoviny; nevýhodou bývá horší aerodynamická účinnost některých tradičních variant ve srovnání s moderními bermudskými plachtami.
Džunková plachta (autor Mbbradford, wikimeda, public domain)
AeroRig
AeroRig je moderní typ samonosného oplachtění založený na otočném, obvykle karbonovém stěžni bez vantů a stěhů. Se stěžněm je pevně spojeno dlouhé ráhno, které pokračuje nejen dozadu pod hlavní plachtou, ale také dopředu před stěžeň. Na jeho přední části je upevněna kosatka. Celý stěžeň s ráhnem a oběma plachtami se otáčí jako jeden celek a základní nastavení vůči větru lze ovládat jedinou hlavní otěží. Přední plachta zároveň částečně vyvažuje sílu hlavní plachty, takže zatížení otěže může být překvapivě malé. Výsledkem je oplachtění vhodné zejména pro jednoduchou obsluhu malou posádkou.
MastFoil
Vedle samonosných stěžňů vznikla také řada systémů, které klasickou plachtu částečně nebo úplně nahrazují aerodynamickým křídlem. Jedním z nich je MastFoil, vyvinutý konstruktérem Chrisem Whitem pro cestovní katamarány. Klasický stěžeň je zde opláštěn otočným pevným aerodynamickým profilem/křídlem, který se může kolem něj otáčet o 360 stupňů a sám vytváří vztlak. Hlavní plachta úplně odpadá a pohon doplňují snadno ovladatelné rolovací přední plachty. Samotný nosný stěžeň se přitom neotáčí a u známých realizací MastFoilu je stále podepřen jednoduchým systémem stěhu a vantů.
Nafukovací křídlo
Ještě dál jde koncept inflatable wingsail, tedy nafukovací křídlové plachty. Příkladem je systém WISAMO společnosti Michelin. Místo klasické plachtoviny používá lehký textilní obal nafouknutý nízkým tlakem do symetrického aerodynamického profilu. Křídlo stojí na teleskopickém samonosném stěžni, může se kompletně stáhnout a jeho vztyčování, “refování”, nastavení i bezpečnostní stažení řídí automatika. Michelin systém vyvíjí především jako pomocný větrný pohon pro větší jachty a obchodní lodě.
DynaRig
Do stejné rodiny nekonvenčních řešení patří DynaRig, který proslavila například 88 metrů dlouhá jachta Maltese Falcon. Tři samonosné otočné karbonové stěžně nesou několik obdélníkových plachet rozvinutých mezi pevnými ráhny. Stěžně se natáčejí jako celek a nastavují tak všechny plachty současně vůči větru. Přestože systém vzhledem připomíná oplachtění historických plachetnic, jde o vysoce automatizované řešení, které lze ovládat z jediného řídicího stanoviště.
OceanWings
Podobným směrem se vydávají systémy OceanWings, určené především pro velká plavidla. Zde už klasická měkká plachta mizí úplně a nahrazuje ji pevné, automaticky řízené křídlo s aerodynamickým profilem. Současné varianty mohou být pevné, sklopné nebo výškově zasouvatelné a jejich natočení i trim průběžně řídí elektronika podle směru a síly větru. Takové systémy již nejsou pouze experimentem – míří především do oblasti větrné asistence nákladních lodí.
Uvedené systémy ukazují další možné směry vývoje takeláže. Je to jenom výběr z množství systémů které se objevují a testují, případné zkoušejí v provozu. Zatím jde většinou o dražší a technicky složitější řešení než klasická bermudská takeláž, a často se specifickým určením (např. velké lodě), zároveň však naznačují, že budoucnost větrného pohonu nemusí být založena pouze na tradiční kombinaci stěžně, ráhna a plachtoviny a že se větrný pohon může v nákladní dopravě znovu prosadit.
Zajímá vás více o takeláži, oplachtění a konstrukci plachetnic? Přečtěte si také další články na Kráse jachtingu:
- Moderní takeláž a její různé podoby (I. díl)
- Moderní takeláž II: Vanty, sálingy a hlavní plachty
- Umíte si zkontrolovat takeláž? – Pomůže kontrolní seznam