Nedávno jsme – nejen my – psali o vlně extrémních teplot, která zasáhla oblast Středozemního moře a způsobila rekordně vysoké teploty mořské vody. Kromě přímého vlivu na lidi má toto oteplování dlouhodobé dopady na mořský život a podporuje šíření invazních druhů v ekosystémech Středozemního moře. Jak už asi tušíte, nejde o dobré zprávy.
Teplota moře kolem 28 °C snižuje množství kyslíku rozpuštěného ve vodě. I když se jedná především o povrchové vrstvy, tyto teplé vrstvy ovlivňují koloběh vody a zasahují do oblastí s největší druhovou rozmanitostí. Vznikají tzv. „mrtvé zóny“, chudé na kyslík i mořské živočichy – ti pak umírají nebo migrují jinam. Lokálně byly zaznamenány případy přehřátí zátok s omezenou cirkulací vody, kde kvůli vysoké teplotě a hypoxii uhynuly ryby.
Dalším problémem je eutrofizace. Řeky přinášejí do moře živiny jako dusík a fosfor – pocházející z hnojiv, rybích farem nebo odpadních vod. Nadměrná koncentrace těchto živin podporuje přemnožení řas, které vytvářejí slizovité vrstvy na hladině. Ty blokují světlo a omezují fotosyntézu v nižších vrstvách. Navíc, rozkládající se řasy spotřebovávají další kyslík, čímž problém dále zhoršují. Některé druhy jsou navíc toxické samy o sobě.
Jedním z příkladů je Ostreopsis ovata – jednobuněčná řasa (dinoflagelát), která se přirozeně vyskytuje v tropických a subtropických mořích, ale v posledních desetiletích se rozšířila i do Středozemního moře. Roste přisedle na mořském dně, kamenech či mořských travinách, ale během „květu“ se uvolňuje do vodního sloupce a tvoří husté kolonie. Produkuje silné neurotoxiny (např. ovatoxiny), které mohou po vdechnutí mořského aerosolu způsobit dýchací potíže, podráždění očí, kožní vyrážky nebo horečku. Výskyt v některých oblastech Itálie, Francie a Španělska vedl k dočasnému uzavření pláží. Toxiny této řasy mohou být smrtelné pro ryby a bezobratlé.
Zvyšující se teplota moře nahrává také medúzám, které se v posledních letech objevují častěji, ve větším množství a po delší dobu. Teplejší voda zrychluje jejich rozmnožování a prodlužuje sezónu výskytu. Zároveň úbytek predátorů (například některých ryb a mořských želv) i snížený obsah kyslíku vytváří pro medúzy ideální podmínky. Nejčastěji se objevuje druh Pelagia noctiluca (talířovka svítivá), malá, ale silně žahavá medúza, která způsobuje bolestivé popáleniny.
Pokud vás napadlo, jestli mohou řasy nebo medúzy ucpat přívod chladicí vody k lodnímu motoru – předběžně dobrá zpráva z jachtařských fór říká, že řasy obvykle projdou chladicím systémem a nezpůsobují potíže. Medúzy jsou ale jiný případ – větší druhy mohou přívod skutečně ucpat, a to i u tankerů (některé druhy mají průměr přes jeden metr). Tom Cunliffe doporučuje mít po ruce kovový háček (např. z drátěného ramínka). Hodí se k odstraňování plastových sáčků i medúz z přívodu chladící vody.
V americkém Bostonu jsme se vyvazovali v takovémhle přívalu medúz. Plavali i v lodním záchodu. Foto Jarda Foršt
Máte rádi jachting, chcete mít rychlý přístup k jachtařským průvodcům (Řecko, Chorvatsko), ke komunitě jachtařů, k videím, tutoriálům, hromadě dalších věcí a ke slevám na jachtařskou literaturu?