Když se zeptáte, který ostrov je z Kykládského souostroví nejznámější, existuje jen jediná odpověď: Santorini, správněji Thira. Vybuchlá obrovská sopka, která dala zahynout mínojské civilizaci a jejíž vrchol se propadl do hlubin, čímž vytvořil monumentální kalderu obklopenou vysokými a strmými svahy sopky, na kterých se drží desítky a desítky bílých domečků. Hovoří se o ní také jako o ztracené bájné Atlantidě a prostě stojí za návštěvu. Aspoň jednu.
Útesy Thiry jsou vysoké 300 m a stejně tak strmě se táhnou do stejné hloubky. Uprostřed vzniklé laguny je pyroklastická zátka, pozůstatek dávného výbuchu, dnes ostrovy Nea Kameni a Palia Kameni. Mimochodem, až začnou tyhle ostrovy růst do výšky, bude čas si sbalit kufry. Thira je stále činná (!), což dokazují teplé prameny u zmíněných ostrůvků. Východní pobřeží ostrova je volněji svažité a najdete tu letiště a také vinice.
Santorini nebo Thira? Můžete si vybrat. Starořecký výraz je Théra a ostrov se tak skutečně jmenoval až do 13. století, kdy jej Latinská říše, což byl křižácký stát založený po 4. křížové výpravě na troskách Byzance, přejmenoval na Saint Irene, Sv. Irena, což se časem změnilo na Santorini. Původní název byl obnoven na konci devatenáctého století společně s obnoveným Řeckem a od té doby má ostrov názvy dva – stejně známé. Thira a Santorini. Zajímavé je, že v minulosti nazývali obyvatelé svůj ostrov ještě Kallisté (Nejkrásnější) a nebo Strongyle (Kruhová). Však také sopka Stromboli v Itálii vděčí za své jméno Řekům – znamená to kruhový kopec.
Historie sopky
Zdá se, že sopka, donedávna spící, vybuchuje každých 10 000-30 000 let. Mimochodem, poslední erupce, byť malá, nastala v roce 1950, kdy na ostrůvku Nea Kameni, ležícím uprostřed kaldery, tekla láva. A nejen to. Seismická aktivita na ostrůvku trvala od 10. ledna do 2. února 1950 a během těchto dní se nejen objevila láva, ale také nové průduchy a 14. ledna došlo k paroxysmální erupci, kdy sloupec popela vyrazil do výšky 1 000 m a kameny létaly kilometr daleko. A pro úplnost, hned následujícího roku došlo k silnému zemětřesení u nedalekého Amorgosu, které zvedlo tsunami vysokou 17 metrů, která značně poplenila pobřeží okolních ostrovů. No prostě Thira jenom spí a rozhodně není nečinná.
Nejznámější a pravděpodobně také nejsilnější výbuch Thiry je datován cca 1500 let př. n. l. a pravděpodobně způsobil zánik mínojské civilizace, tehdy nejrozvinutější civilizace obývající ostrov Kréta a ovládající okolní Středomoří. V mnoha pramenech se dočtete, že tehdy se hora propadla a vytvořila dnešní kalderu, nicméně to není přesné. Výbuch, při kterém se propadl vrchol celé sopky, nastal přibližně před 15 000-20 000 lety, tedy na úsvitu věků a není svědků z té doby. Tehdy vznikla vnitřní laguna, ovšem byla menší a hlavně uzavřená útesy ze všech stran, nikoliv jako dnes. Takto tvarovaný ostrov začali postupně osídlovat lidé, až se sem z Kréty v době bronzové dostali Mínojci a založili několik sídel, z nichž nejznámější je Akrotiri, situované na jižní straně ostrova.
Mínojská civilizace byla velice vyspělá a zdá se, že Akrotiri bylo luxusní i na tehdejší mínojské poměry. Archeologické nálezy objevily třípatrové domy, vodovody, trubky na teplou i studenou vodu, splachovací záchody, nádherné fresky… zdá se, že Akrotířané a Thírejci byli bohatí lidé, kteří ovládali obchod s Egyptem a dalšími zeměmi v oblasti.
Tahle idyla trvala do roku 1613 př. n. l., kdy Thira vybuchla silou, která překonává naše představy. Odborníci obecně soudí, že exploze byla třikrát silnější než výbuch sopky Kratatoa v roce 1883.
Pro představu, jak mohl výbuch Thiry vypadat, si vypůjčím líčení očitého svědka výbuchu Krakatoy, J. V. Luce. Jen si jeho líčení vynásobte třikrát.
,,V průběhu dvou dnů, 26.-27. srpna 1883, zmizelo v důsledku série prudkých výbuchů 23 km² Krakatoy. Největší výbuch v 10 hodin dopoledne 27. září byl slyšet od Alice Springs v Austrálii po Martinik a od Cejlonu po severní Malajsko. Atmosférické rázové vlny obletěly třiapůlkrát zeměkouli. Výbuch způsobil vážné škody na domech až 160 km daleko. S výbuchy byly spojeny přílivové vlny, přičemž vlna následující po nejsilnějším výbuchu měla i po 88 km výšku 17 m. Povedlo se ji spolehlivě změřit u majáku Vlakke Hoek, vzdáleného 88 km od Krakatoy. Vlny zničily téměř 300 měst a vesnic na okolních pobřežích Jávy a Sumatry a velká část obyvatel pobřeží, čítající přes 36 000 lidí, se utopila.”
Byl-li výbuch Thiry třikrát silnější, škody, jaké rázová vlna a následná tsunami napáchaly na Krétě jen cca 100 km daleko, jsou opravdu nepředstavitelné, a to nemluvíme o blízkých Kykládských ostrovech. Vlna měla možná až 100 m a pohybovala se rychlostí 160 km/h. A samozřejmě nejen to. Mrak popela zakryl Thiru a zastínil Slunce, takže na lidstvo dopadl stín klimatické katastrofy. Během výbuchu se propadla kaldera a vytvořila lagunu o mnoho větší, než byla do té doby. Celé západní pobřeží bylo rozerváno na kusy a také zmizelo. Zbyl z něj jen malý ostrov, dnes nazvaný Thirasia. Thiru pokryl popel a vše, co odolalo výbuchu, přikryl silnou vrstvou. Thira se stala neobyvatelnou na dlouhá staletí a na dlouhé roky nebylo možné cokoliv pěstovat ani na okolních ostrovech. Mínojská říše byla během několika dnů v troskách a když už to vypadalo, že se to snad zlepší, objevili se Mykéňané. Zkáza byla dokonána.
Archeologické vykopávky na Thiře a nové poznatky seismologů a geologů stále více ukazují na to, že bájná Atlantida, o které psal Platón, ležela právě zde. O Atlantidě toho bylo napsáno mnoho a názory na ni se v odborných kruzích stále hodně liší. Podle některých si Platón Atlantidu vymyslel jako morální alegorii a vůbec neexistovala, podle jiných se nalézá u pobřeží Ameriky, případně za Gibraltarem, případně na Maltě. Nicméně vykopávky v Akrotiri ukazují, že by Atlantida skutečně mohla ležet zde. Vrstva popela totiž učinila z Akrotiri časovou konzervu, velmi podobnou slavným Pompejím. S jedním rozdílem. Během vykopávek nebyly nalezeny žádné lidské ostatky. Vrstva popela pokryla a zakonzervovala celé město, spoustu domů, fresek, nádob, prostě lidské sídliště, ale žádné lidi.
Archeologové se kloní k názoru, a některé nálezy tuto teorii podporují, že před hlavním výbuchem sopky přišla série zemětřesení, která město částečně poničila a donutila obyvatele uprchnout, buď na okolní ostrovy, ale pravděpodobněji na Krétu. Poté, co se sopka zdánlivě uklidnila, přistály na ostrově záchranné čety a oběti zemětřesení odvezly z ostrova pryč. Současně se pracovní čety daly do opravování škod. Když se zakrátko sopka probudila podruhé, stačily pracovní čety odplout, a tak se na ostrově, během devastujícího výbuchu, minimálně v Akrotiře, nenacházeli žádní lidé. A proto ani archeologové po čtyřech tisících letech žádné ostatky nenašli.
Vzhledem k tomu, jak Platón popisuje Atlantiďany, je opravdu docela možné, že měl na mysli obyvatele Thiry, možná přímo Akrotiřany. A tak si s Rodem Heikellem připomeňme Platónova slova, možná úplně přesná: ,,Poté však došlo k prudkým zemětřesením a záplavám a během jediného nešťastného dne a noci ostrov Atlantida zmizel v mořských hlubinách.“
Vykopávky v Akrotiri určitě navštivte, stojí to za to. Procházet se podél domu starého přes 4000 let je zážitek, jaký nemá člověk denně. Vidět ,,řecké Pompeje”, když už na ostrově budete, je nutnost.
Po mínojském výbuchu, jak je tento výbuch nazýván, nebyla Thira osídlena 500 let. Pak, na konci doby bronzové, přišli Féničané a po nich Řekové. Pak Římané a během křižáckých válek a bezprostředně po nich se stal ostrov součástí vévodství Naxosského. V této době byl také přejmenován na Santorini (Saint Irene, viz výše). Pak přišli Osmané a po osvobozeneckých bojích se stal ostrov součástí dnešního Řecka. Na jeho v současnosti úrodných polích, kdysi tak zničených vulkánem, dnes roste vinná réva a vinaři z ní dělají vynikající zdejší víno.
Bylo by ale chybou si myslet, že sopka spí. Naopak, je stále činná, a i když aktivita z roku 1950, popisovaná výše, byla takto výrazná poslední, stále jde o spícího obra. Vždyť třeba ostrůvky Kameni se objevily až někdy kolem začátku našeho letopočtu a v kaldeře se objevují a zase mizejí celé ostrovy. Třeba v roce 1573 se objevil ostrov Mikra Kammeni a Nea Kamenni se objevil až v roce 1711. Roku 1866 začala silná erupce a trvala dva roky. Na jejím konci se objevil ostrov Afotessa, který ale opět zmizel. Vzpomeňte si na to, až budete na své lodi plout kalderou. Jen tři sta metrů pod vámi je spící obr, jehož není radno budit.
Jo, a podle některých zpráv žijí na ostrově upíři a v noci tam straší.
Sopka Kolumbo
U Thiry najdete ale ještě jednu zajímavost. Thira jak sopka má ve svém okolí asi třicet bratříčků – jsou to sekundární podmořské průduchy více či méně aktivní. Jeden z nich, Kolumbo, v roce 1650 značně překvapil obyvatele Thiry a okolních ostrovů. Z ničeho nic se z vody asi 3 nm severovýchodně od Thiry vztyčil vulkán a vybuchl. I když se síla výbuchu nedá srovnat s jeho velkou sestrou Thirou, přesto horký proud plynů okamžitě usmrtil na přilehlém pobřeží Thiry asi 70 lidí a téměř veškeré zvířectvo. Pak se vulkán zhroutil do sebe a následná vlna tsunami dokonala na pobřeží dílo zkázy.
Lidé tuhle sopku pojmenovali Kolumbo a je stále činný. Jeho nejvyšší vrchol je slabých 17 metrů pod hladinou, naopak jícen (kaldera) má hloubku 500 m. Tak až poplujete ze Santorini, nezapomeňte se u sopky stavit, je to zajímavý zážitek.
p.s. Tenhle text jsem napsal před půl rokem a najdete ho také v Průvodci Kykládskými ostrovy. Netušil jsem, že bude až tak prorocký. V současných dnech o sobě dává Thira zase vědět a z ostrovů (nejen z Thiri, ale i z okolních) už uprchli tisíce lidí. No – držme Kykláďánům palce.
Další informace pro jachtaře a nejen pro ně najdete buď Průvodci Řeckem 2, Kykládské ostrovy a nebo v NÁMOŘNÍM KLUBU!
Edit: A tady ještě zajímavé video k tématu: