10.10.2015 sobota
Od rána jsme s Tomášem lítali po loděnici, abychom sehnali náhradní díly, mechanika a bezpečné stání v přístavu. Úspěšní jsme byli částečně. V poledne dorazil machr od MANu a za 50EUR/hod. se hned dal do práce.
Chvíli to vypadalo, že to bude v pohodě, ale po kompletním rozebrání motoru se dostal až ke klikovce a zjistil, že jsou zničené šály. To znamená, že loď tu zůstává týden a čeká nás generálka motoru. Aby toho nebylo málo, tak v pondělí je svátek – tak tedy pokračování v úterý…
Na večer jsme zabezpečili loď proti zesílení větru druhou kotvou a nezbývá nám víc, než čekat. Večer střídáme novou posádku.
Ještě závěrem zajímavá informace o našem zachránci. Yachta Va bene byla postavena pro Bernie Ecclestine – šéfa formule 1 a v současné době patří Eriku Claptonovi – kytarové legendě. Chcete někdo podepsat trsátko?
11.10.2015 neděle
Tento den jde jednou větou popsat jako pracovní a vyjednávací. Je víkend a tak úspěšnost není velká, ale stejně jedeme na plné obrátky a motor je připraven k transportu. Už jen přijít na to jak ho dostanem na břeh a kde.
12.10.2015 pondělí
Moc se nezměnilo – španělé mají statní svátek. To se dalo čekat Vítaným zpestřením pracovního dne se stalo přistání největšího cruise shipu světa: Allure of the Seas
Délka: 362 m (předstihla svou sestru v delce o pouhyc 50cm :-D)
Hmotnost: 100 000 tun
Zahájení stavby: 2. prosince 2008
Spuštění na vodu: 20. listopadu 2009
Ponor: 9,30 m
13.10.2015 úterý
Konečně skončil víkend, skončil svátek, ale na druhou stranu (pro pověrčivé lidi) začalo „úterý 13.“ (Španělská obdoba našeho „pátku 13.“) Od 9hod. od rána jsem s Tomášem lítal po kancelářích a vysvětloval jim naši prekérní situaci. Pohádku o lodi bez motoru na návětrné straně v 1,5metrových vlnách tu zná snad každý, protože ji každému říkáme už od pátku. Nikoho to ale nezajímá. Tenhle přístav je hnízdo megayachet a postupem času tu vyštípali každého, kdo si tu nechce platit roční stání. Zůstali tu jen ti nejbohatší a těch je pořád víc než míst v portu. Opět narážíme na dva typicky španělské problémy:
1. Vše ovládá mafie:
a. Státní port dohazuje kšefty soukromým firmám, které za nehorázně drahé peníze provádějí administrativní výkony, které jinde běžně provádějí zaměstnanci portu. Bez nich to prý nejde. Pro vaši představu: i když nepočítám jednorázový poplatek za zprostředkování, rozčililo mě, že poplatek soukromému agentovi dělá denně dvojnásobek ceny stání v portu. (tedy port pak stojí 3x tolik)
b. Účtují další nesmyslné částky navíc: člověk co nás uváže – 160eur, za člověka, co připojí na vodu – 200eur.
2. Byrokracie:
a. Jen příklad (jeden z mnoha): na to, abyste tu mohli třebas i nouzově přistát ve statním portu, musíte sehnat písemné potvrzení od všech dalších přístavů v okolí, že pro vás nemají místo v žádném z okolním marín ani shipyardů.
A tak jsme seděli a papírovali a prosili a papírovali atd. Až jsem se naštval a řekl dost. Zavolal přes „pobřežní stráž“ v Madridu signál nouze. Loď splouvající na pobřeží a blížící se ekologická katastrofa na pláži. Snad se něco hne!
Trochu jsem se přepočítal s rychlostí, za kterou se k nám záchranáři dostali. Náš člun jel vzdálenost od přístavu k La Grace, kterou běžně jezdíme do 10 min. více než 30 minut a i tak jsem byl na lodi o 20 minut dřív než záchranáři. Přijeli pomalinku, žádný stres, pohodička, klídek – placení jsou 400eur a od hodiny. Následovalo trapné čekání na přiblížení remorkéru a hození lana. Ve vcelku běžném počasí se jim to na 2x nepodařilo. Tak jsem se opět naštval a dojel si pro lano v klidu našim člunem.
Když nás podržel, začali jsme tahat obě kotvy. Vytáhnout takové délky řetězu taky chvíli trvalo. Vrátek úpěl a všechno trvalo, ale povedlo se. Vlečení samotné šlo dobře, ikdyž opět pomaličku. Neumím si představit, jak to vypadá, když fakt o něco jde! Uprostřed portu nám záchranáři oznámili, že dál už nás nepovlečou. Zničeho nic u nás byli další dva čluny. Otevřená peněženka láká všechny jako supy a všichni jsou tu se všemi domluvení. Přestože do teď o nás nikdo neprojevoval zájem, najednou nám všichni pomáhají – za prachy samozřejmě. A tak nás tedy oba čluny natlačili do úzkého místa mezi molo a jednu megajachtu bokem k betonovému nábřeží.
S místem pro loď to bylo taky komedie. Přestože nám všichni do jednoho svorně tvrdili, že tu žádné místo není, našel jsem si sám nádherné místo mezi dvěma pozemky u betonového mola. Jeden španěl vybírá na jedné straně a druhý španěl vybírá na straně druhé od nás. Najednou, ale mezi nimi stojí 30metrová jachta a všichni jsou překvapeni a vlastně se ani neví komu se má zaplatit. Když jsme jednoho z nich ukecali, náhle neví co by si za to řekl a dokonce přichází s myšlenkou, že všechno co zde budeme dělat se musí fakturovat přes něho a on si na tom bude přirážet 10% Jako by mu nestačilo 100eur/za den za stání a to, že díky našemu objevu zjistil, že má o 30metrů místa na vybírání víc než vůbec tušil!
Na rychlo ještě sháníme jeřáb a vyndáváme motor z lodě. Abychom to urychlili, tak pronajímáme ohromný přístavní jeřáb. Takový ten co, popadne kontejner a šoupne ho jako hračku na loď, či břeh.
Bože zlatá Arabárna – Španělsko je super země na dovolenou, ale hlavně tu prosím nikdo, nic s nikým nesmíte chtít vyřídit!!! Teď už jen oslavujem a odpočíváme po náročném dnu….