Katka Šmídová
12. 12. Pondělí
Z Prahy přes Paříž přílet načas do Lamentinu. Po osmi hodinách letu z Paříže jsem v jiném světě, jiné kultuře, přesto v EU. Bagáž putuje na pomalých pásech, dav lidí z několika letadel se mačká na malém prostoru, ozývají se různé nářečí angličtiny a francouzštiny, nervozita se dá krájet, přes klimatizaci sem prosakuje vlhko a to vše se mísí s vůní červeného, které kdosi rozbil v hale a jež nikdo nejde utřít.
Na zemi se válejí kanastové karty, které lidé roznášejí na svých podrážkách dál. Mezitím se venku setmělo. Po výlezu do haly mě čeká další šok – šrumec velkého počtu lidí, obrovské vlhko a zvuky zvířat zvenku. Tady mě nikdo nečeká, na loď je problém se dovolat, musím se dostat do Le Marine k lodi. Beru si taxíka, 60 Euro je prý dobrá cena. (Půjčit auto nevyšlo.) Taxikář mě vysadil u benzínky v La Marine, tady s bagáží čekám na někoho z lodi. Po nějaké době se u mě shromáždilo pár místních černochů a chtělo se družit, postupně jsem měla v ruce několik svazků klíčů od lodí, kde bych mohla přespat. Jedny klíče jsem využila k otevření piva, které jsem si koupila na uhašení žízně. Tím se uvolnila atmosféra, s klidem jsem mohla poprosit o odvezení do Manga Bay. Jedná se o jediný fungující bar na molu a základnu pro ty, kteří se chtějí připojit na internet. (Vyžaduje to dost trpělivosti a času.) Tady už čekala dinginy s Bobšem a dalšími lidmi. Mám půl druhé v noci, tj. 20.30 místního času, a jsem na lodi! Hurá! Kluci povídají o Atlantiku, já o cestě. Kuchař mě uvítal teplou polévkou a panákem zdejšího rumu. Co si přát víc?
V noci se strhl pěkný liják, prý to je obvyklé.
13. 12. 2011 Úterý
Ráno část lidí z posádky odjíždí v půjčeném autě na obhlídku ostrova – cílem je Mt. Pellé a rumárna pod ní.
Odpočívám na lodi, po dvou dnech beze spánku a časovém posunu jsem grogy. Užívám si prázdnou loď.
Před obědem odjíždíme na dingině vysadit Bobše a Filippu na loď Kirké (má jí půjčenou) a pokračujeme na Viktorku (česká dřevěná loď, která obeplula svět).
Obědváme na La Grace výpečky z českého vepříka. Po obědě vyrážíme do Le Marine do krámu a na internet do Mango Bay.
Čekáme na Pepu, Moniku, Filipa, Vildu a Honzovu mámu. Mezitím zjišťuji zrádnou sílu karibského rumu. Nevyspání, změna klimatu a nezvykle silné míchané nápoje udělaly své – po dvou daiquiri jsem usnula v hospodě přímo na stole. Tady jsem si spokojeně ustlala na lavici na palubě a čekala na kapitána a jeho suitu. Přijeli s trochou zpoždění. Následovalo líčení strastiplné cesty a seznámení s osazenstvem lodi. Začínáme si zvykat na zdejší vlhkost a teplotu, která se pohybuje okolo 28°C.
14. 12. 2011 Středa
Parta lidí s autem odjíždí na další výlet. Zůstávám na lodi. S Pepou, Monikou, Filipem, Vildou, Honzou a jeho mámou jedeme na krátkou obhlídku Viktorky a dalších českých lodí kotvících ve zdejší zátoce. Záminkou k návštěvě je pozvání na večerní posezení na La Grace. Z původní krátké objížďky dinginou se ukázalo několikahodinové putování přístavem v parném slunci. Námořníci jsou pěkně ukecaní.
Pozorujeme příjezd velké lodi, která vozí menší lodě přes oceán. Začala hned napouštět vodu, aby naložené lodě mohly vyplout.
Obědváme na lodi. Je vedro, koupeme se, odpoledne Pepa s Monikou a mou maličkostí odjíždí do města kvůli případnému zajištění suchého doku, sehnání nového čerpadla, obhlídnutí zdejších nákupních možností a zajištění půjčení auta na další dny. Vše až na suchý dok a sehnání čerpadla vychází. K večeru se trochu poklízí paluba, aby La Grace vypadala na party reprezentativně. Po setmění (tj. okolo šesté) se na palubě schází Češi, kteří zde kotví. U lodi rázem kotví řada různých přibližovátek – různé typy dingin a jedna plechová lodička s vesly. Jsme rozmarní – dáváme jednu ránu z děla. Alespoň Honza může vyzkoušet nový odpalovací přístroj.
15. 12. Čtvrtek
Parta s autem vrací auto a busem odjíždějí na pláž St. Anne.
S Honzou, jeho mámou, Vildou a Martinem vyrážíme půjčeným autem směr Fort de France. Tady nacházíme marinu, kde jsme se doptali na suchý dok. Ten jsme po chvilce hledání našli. Dok je obrovský, v něm již dvě malé rybářské lodi. La Grace by se do něj vešla několikrát. Dok je hned vedle trajektů – tady vysazujeme Martina. Máme města plné zuby, proto velmi rychle mizíme do hor. Míříme do pralesa. Na doporučené místo míříme cestou vysekanou pralesem. Zastavujeme u jednoho z brodů a obdivujeme zajímavou květenu – krásné aranturie, stromovité přesličky, bromélie, bambus apod. V podstatě to, co se často pěstuje u nás v Čechách v květináčích, akorát několikrát větší. Po několika kopcích a brodech jsme dojeli k odpočívadlu na konci silnice. Koupeme se v potoce (konečně sladká voda!) a vyrážíme na procházku do pralesa. Dál pokračujeme přes malé městečko, kde jsme se naobědvali. Fascinují nás zdejší hřbitovy – hroby jsou vykachlíčkované (asi, aby jim mrtvoly nesmrděly) a umělé květiny. Po jedné cestě míříme k Mt. Pellé. Okolo silnice jsou vysekané pruhy, jinak by ji brzy pohltila džungle. Za vyhlídkou, ze které není nic vidět kvůli mlze, končí prosekávaný úsek. Džungle si silnici bere zpět. Dvě auta by se na ní nevyhnula. V nejužším úseku je značka Pozor zúžení. Asi neznají pojem cyklostezka. Silnice končí velkým šutrem přes cestu a za ním není – vzala ji voda. Zpátky jedeme okolo banánovníkových plantáží. Banány jsou kryté modrými pytli, každý trs má svůj čárový kód. Za tmy dojíždíme do Mango Bay. Bobeš odešel bydlet na Kirké, Viki odjíždí na dovolenou.
16. 12. Pátek
Ráno nás probouzí zdravení lidí z českého charteru. Všichni z jeho posádky koukají nahoru na naši loď a nesledují situaci. Najeli na mělčinu, která je hned za naší lodí. Pepa s Patrikem se je pokouší vytlačit pomocí dinginy, ale nejde to. Nakonec startujeme motor na La Grace, na uvolnění katamaránu stačí volnoběh.
Jedeme se koupat na pláž Salinas – snad nejprofláknutější pláž Martiniku. Ve vlnách blbneme jako malé děti. Honza s Pepou dávají dohromady vodu na lodi.
Odpoledne se vracíme, učíme se pracovat s plachtami a šplháme do lan.
Večer tradičně sprchlo.
17. 12. Sobota
Okolo deváté zvedáme kotvy. Konečně! Naším cílem je pláž Grand Anse. Část cesty motorujeme, část jedeme na plachty. Míjíme skálu Diamond, které Britové dali status lodě a vyzbrojili ji děly. Při příjezdu do Grand Anse nás vítají Češi na palubě výletní lodě a jeden slovenský potápěč. Klasický bar na pláži s wifinou, bohužel ji brzy vypínají. Stěhujeme se na loď. Z vrše získáváme sedm langust a 3 ryby. Dáváme je do popelnice a hadicí přivádíme čerstvou vodu.
18. 12. Neděle
Přišli jsme o vrš – při vytahování na palubu se uvolnilo lanko. Loď pluje do St. Pierre, já s Patrikem odjíždím na obhlídku této části ostrova. Hlavním cílem je plantáž, kde se narodila Josefína. Cestou kupujeme bagety do lodní kuchyně. Muzeum je zavřené kvůli svatbě, venku stojí původní vařírna cukru. Dostávám výklad, jak funguje topný systém. Malou silničkou se vracíme zpět na hlavní silnici, krásný výhled na závětrnou stranu ostrova. Z hlavní silnice vidíme plující La Grace. Koupačka na pláži, jíme bagetu a zapíjíme ji kokosovým mlékem z nasbíraných kokosáků. Odpoledne dorážíme do Fort de France. Prohlížíme si nábřeží, pevnost a velké cruise shipy, které tu kotví. V dešti pokračujeme k St. Pierru. Tady nás čeká posádka La Grace v pirátském. Je to na počest Ivoška, který zítra odlétá domů. Vaříme včera ulovené krevety. V pirátském jdeme plenit, jenže nás vyhazují z baru. Barmanka vypadá, že ještě pamatuje otroctví. U pojízdné bageterie si ze zoufalství kupujeme pivo. Když už zábava utichla, slyšeli jsme bouchání na bok lodi, pak se objevila flaška rumu, následovaná dvěma blonďatýma hlavami. Francouzka a Skot, které jsme potkali na molu, přišli na noční návštěvu.
19. 12. Pondělí
Jedeme se podívat do rumárny Dilaz. Část posádky míří pěšky zpátky k lodi přes botanickou zahradu a prohlídku výbuchem sopky zničených částí města, druhá část jede k návětrné straně Atlantiku. Atlantické vlny buší do betonových bariér obrovskou silou. Je vidět, co nás čeká při plavbě mezi ostrovy. Musíme se vrátit ve tři, aby Ivošek stihl letadlo. Je dost nervózní – i když 7x přeplul Atlantik, nikdy v životě sám neletěl.
Vlasta a Patrik odváží Ivoška na letiště, my uklízíme loď a potom odplouváme do Fort de France. Přemluvili jsme Pepu, aby nám dovolil vytáhnout plachty. Sedím na palubě, koukám na zapadající sluníčko, ovívá mě teplý a příjemný větřík a dopisuji deník. Kluci mezitím stahují plachty – i bez gasketování nám to trvá dost dlouho a končíme skoro potmě. V dálce nás míjí velká cruise ship. Po večeři, s přibývající tmou, pozorujeme z temné paluby osvětlené svahy okolo Fort de France. Kotvíme před pevností, kotva moc nedrží, lodí to dost hází.
Čekáme na příjezd dalších lidí z Čech – má je přivézt Vlasta a Patrik z letiště. Obvyklý večerní deštík. Večer trávíme hraním mariáše. Po dešti se jdou někteří projít do města. Je devět hodin a všechno je mrtvé. Jediný otevřený obchod je Mc Donald. Lidé si odtud nosí jídlo na molo, kde jej konzumují.
20. 12. Úterý
Brzy ráno musíme překotvit. Spolu s kotvou vytahujeme i matraci. Když jsem brzy ráno vzhůru, vyrážíme do města na rybí trh. Rybí trh se skládá ze třech pultů s rybami, čtyř prodavačů a jednoho chlapíka, který mačetou porcuje dost velkého tuňáka. Druhý na něj kouká z váhy. Prohlížíme si další velké tržiště, sortimentem určené spíš turistům. Nabízí se nepřeberné množství alkoholu, ovoce a zeleniny, koření a barevné šaty. Okolo snýtovaného kostela (na jeho stavbě se podílel Eiffel) míříme k lodi a na snídani. Popohání nás ranní deštík. Zjišťujeme, že loď je držena na motoru, protože byla vyhozena z přístavu.
Došla pitná voda, proto je rozhodnuto plout do Le Marine a tam načepovat. Patrik s Vlastou si berou auto, večer přiváží trs banánů. La Grace kotví v Le Marine u mola na benzince. Návštěva Mango Bay a zdejšího padajícího a pomalého internetu.
21. 12. Středa
Volný den v Le Marine. Po skupinkách se vyráží na prohlídku ostrova, uklízí se paluba. Pepa řeší baterky a odbavení, Monika nákup na další dny. Odvoz Jany na letiště, čekání na fotografa Jirku Kolbabu. Mezitím sháníme kyselinu do baterek. Letadlo přilétlo přesně, v deset jsme v Le Marine. Za obvyklého večerního deště pro nás přijíždí Pepa s dinginou. Na lodi je pařba – jsou vypité dvě lahve rumu, které tu zanechal Ivošek.
22. 12. Čtvrtek
Po snídani začíná příprava na vyplutí na St. Lucii a St. Vincent. Uklízí se věci, které mohou popadat, Monika dopředu vaří polévku (hrnec s ní pak celou cestu odpočívá ve dřezu), kluci jedou pro nabité baterky, uvolňují se gaskety u přední hlavní plachty. Okolo 9.00 vyrážíme. Lodí to trochu cloumá, ale zatím je vše OK – jsme ještě v závětří ostrova. Po opuštění závětří začínají ty správné atlantické vlny. Loď jde do různých náklonů. Je vidět, že jí to vůbec nevadí a chová se jako korkový špunt. Spokojeně si pluje, k tomu si přede a je vidět, na co je stavěná. Musíme si zvykat na vodu na palubě, náklon na pravobok a Filip na záchrannou vestu. Plujeme rychlostí 6 – 7 uzlů, rychlost větru je 25-28 uzlů. Plujeme na podélné plachty. Po chvilce plutí Monika rozdává bagety a Pepa dává nový výklad o plachtách. V praxi skasáváme přední hlavní plachtu.
Když se loď blíží k St. Lucii, objevují se rozhádané atlantické vlny. Přímé vlny z Atlantiku se setkávají s těmi z ostrovů. Odpoledne – v relativním závětří ostrova St. Lucie zvládáme polévku. Zjišťujeme, že dobře se sedí na závětrné kobylici, zaklínění mezi vanty. Vlny občas dokonce ocáknou nožičky. V závětří ostrova motorujeme – hory nám sebraly vítr. Pozorujeme Pitony při západu slunce, vznikají kýčovité fotky. Monika vaří večeři – rýži s masem. Mňam.
Rozhodlo se, že poplujeme přes noc. Rozdělili jsme se do hlídek, každá hlídka je tři hodiny, první začíná v šest. Kluci z posádky drží služby. Celou noc to lodí pěkně hází – je dost silný vítr. Je vidět nekonečné moře hvězd. Po půlnoci jsme doplachtili k ostrovu St. Vincent. Skasávají se plachty, motorujeme do zátoky Richmond. Okolo půl třetí jsme zakotvili v zátoce. Máme problém s malou hloubkou, větrem a sunoucí se kotvou po dně. Zatím drží. Zátoka je na návětrné straně, lodí to dost cloumá.
Za včerejšek a dnešní noc jsme napluli 80 NM.
23. 12. Pátek
Ráno vstáváme na heslo „bábovka nebude!“ Kvůli dešti se snídaně z paluby přesouvá do kapitánské kajuty. Pepa nám navrhl prohlídku blízkých vodopádů a hydroelektrárny. Dlouho neváháme. Problém s vyloděním – břeh bičují docela velké vlny. Rozdělujeme se na „mokrou“ a „suchou“ skupinu. „Mokrá“ skupina je vysazena cca 20 metrů od břehu, v plavkách a s tričky nad hlavou naskákala do vody a plave ke břehu, k pláži z černého písku. Z lodě to vypadá jako útok na Quantanámo. „Suchá“ skupina přistává u mola. Procházíme vesnicí. Ve vesnici právě zabili býka, kterého porcují na stole pokrytém banánovníkovými listy. Jeden z místních ukořistil jeho hlavu a jeho pes kousek masa, které si hned zahrabává. Místní jsou zhulení a opilý. Není to špatný život. Jsou opravdu dost happy – dredy, úsměvy, dělají pózy a různé grimasy a nevadí jim focení. V drobném dešti pokračujeme k vodopádům. Jdeme podél dřevěného potrubí, ve kterém je vedena voda k turbínám hydroelektrárny. Potrubí vypadá jako velký, dlouhý sud spojený kovovými obručemi. Okolo jde černoch s mačetou, který spravuje díry v potrubí. Veme kus dřeva, mačetou jej upraví na požadovanou velikost a nějakým kamenem zatluče jako špunt. Vodopády jsou super – konečně sladká voda. Sprchujeme se pod nimi. Vysutá lávka přes potok, místňák na oslu a s mačetou v ruce prosekává cestu. Cestou zpět se jdeme podívat na začátek náhonu a potrubí. Voda má velkou sílu, překonává jeden malý kopec. Na jeho vrcholu stojí vyrovnávací nádrž, také dřevěná. Jdeme se podívat na turbíny elektrárny. Celý systém vyrobili v roce 1962 Angličané.
Ve vesnici jdeme k jednomu místnímu na prohlídku jeho dvorečku a plodin, které mu tam rostou. Ukazuje nám chlebovník, passion fruit a manga. Muškátový oříšek a banány bere jako samozřejmost. Zve nás k sobě domů. Omlouvá se za nepořádek – bydlí jenom s matkou a ta je právě v Kingstownu. Máme strach, aby se s námi nepropadla podlaha. Domek stojí na kůlech, obsahuje 3 místnosti – jednu hlavní a dvě malé ložničky. Záchod a kuchyně jsou na dvorku. Chlebovník nám neupeče, neumí to. Dáváme mu bakšiš a odcházíme. Na loď se nemůžeme dovolat vysílačkou, proto někdo plave k lodi a někdo čeká na dinginu. Pro změnu opět prší. Monika chystá oběd – párek, bramborovou kaši a salát.
Vyplouváme směr zátoka Pirátů z Karibiku – do Wallilabou Bay. Zde jsou zbytky filmových kulis z úvodních scén Pirátů z Karibiku 1. Z kulis jsou již jenom torza, prý před 2 roky tu byly kompletní stavby. Holt se skloubila černošská lenost, filmařské kašírování a hurikán v roce 2008. Filmaři kvůli natáčení postavili úplně novou vesnici, kterou si po opuštění bere zpět džungle. V ateliérech byly uměle přidány Pitony ze St. Lucie k vjezdu do zátoky a některé scény byly točeny v pevnosti nad Kingstownem. Pro změnu prší. Proto nejdeme v pirátském, je nám líto oblečení. V hospodě je zachovaný vrchol stěžně, ze kterého důstojně sestoupil Jack Sparrow na molo. Molo tu kdysi bývalo také, bohužel jej rozebrali místní na své domečky. U torza tohoto mola máme uvázanou dinginu. Leháme si do rakví, v jednom z domků jsou fotografie a denní rozpisy prací. Občas probleskne slunce a nádherně osvítí La Grace. Jdeme podél zátoky a tady narážíme na bar a jeho barmana. Je to bývalý mechanik od letectva US army. Umí pár frází česky a polsky. Tvrdí, že jeho návštěvníky tvoří ze 70 % Češi, Poláci a Slováci. Svět je malý – v zátoce Pirátů z Karibiku nám černoch s čepicí na hlavě s nápisem Praha, v tričku od Pardála nalévá místní 82 % rum s přáním „Na zdraví“ a pouští Kameloty.
Dost se rozpršelo, necháváme se odvézt na loď. Partička, která byla ve vsi na kopci, přichází z pozváním na 19.00 na vánoční posezení do kostela. Pepa se nás snaží přihlásit, ale nejde to – místní neúřadují. Před posezením se stavujeme v baru „u Jarouška“ a posilňujeme se na cestu. Karibský čas jde trochu jinak – akce v kostele se rozjíždí okolo 18.30. Místní učitelka s gumovým cosi na hlavě (asi symbol plodnosti) začíná zpívat regge. Děcka mají krátké scénky, občas se spletou, nechytí na muziku či zapomenou text. Nikomu to nevadí, všichni jsou v pohodě a radostní. Děcka se courají sem a tam, ale v kostele je ticho. Venku se ozývají hlasy džungle, do toho zní anglické Rolničky, rolničky a ozývá se teplý, tropický déšť. Kostel má dveře, ale je to úplně jedno – jsou otevřené stěny. Poté, co učitelky začaly hrát děti a přehrávat scénky z místního života, odcházíme. Stavujeme se v baru, kde už je barman naprosto happy. Zpomaleným tempem nám nalévá, neomylně poznává náš martinický rum a pouští pro změnu Katapult. Ten nám zní i cestou na loď. Taháme dinginu na davidy, protože máme o ni strach. Během naší návštěvy kostela vykradli místní katamaran, který si pronajala skupina Čechů. Monika s Janou a Honzovou mámou nachystala pozdní večeři – obložené chleby, zeleninu, sýry a čaj.
Další díl: Vánoce La Grace v Karibiku, díl druhý