Belgický mořský vlk Denis Van Weynbergh dokončil závod! Pět dní po dojezdu posledního klasifikovaného závodníka a den poté, co se oficiálně uzavřela cílová čára, přirazil do Les Sables d’Olonne. 117 dní na moři. Sám, bez podpory, s týmem složeným výhradně z dobrovolníků. A přesto to dotáhl až do konce. A to i přesto, že poslední dva týdny nemohl pořádně vytáhnout hlavní plachtu! No a co? Zabojoval, držel se kurzu a teď si konečně může užít triumfální příjezd do přístavu, kde ho vítalo pořádné publikum.
Denis se rozhodl splnit si sen – objet svět v nejdrsnějším sólovém závodě na planetě a vrátit se zpět do Francie se ctí. A i když mu osud házel klacky pod nohy, nepustil kormidlo a bojoval do poslední míle.
Příběh jeho Vendée Globe začal v roce 2018. Majitel firmy, instruktor jachtingu, nadšenec – a chlap, co si usmyslel, že když se chce dostat na start, tak se tam prostě dostane. Pořídil si postarší IMOCA 60 (ex-Spirit of Hungary, ročník 2014), rozjel crowdfunding, vyždímal rozpočet do posledního centu a postavil kolem sebe tým stoprocentně dobrovolný. A pak už jen ladil, testoval a trénoval.
„Bylo to, jako kdyby belgický klub z třetí ligy nastoupil do Ligy mistrů proti Realu Madrid,“ říká s úsměvem Denis. A měl pravdu.
Drsné moře, drsné problémy
Denis věděl, že to nebude žádná projížďka podél pobřeží. Už od začátku se pral s problémy s elektronikou, navigací a hlavní plachtou. A když jeho kamarád Szabolcs Weöres (New Europe) musel kvůli technickým trablům vzdát, Denis zůstal sám. Týden za týdnem se vzdálenost od zbytku flotily zvětšovala, ale on to neřešil. Plul dál.
Tahanice s plachtou vyvrcholily v severním Atlantiku, kde mu prasklo refovací oko hlavní plachty. Od té chvíle jel pouze na tři refy, což v protivětru u Finisterre nebo v Biskaji není zrovna výhra. A přesto – nevzdal se, bojoval dál a nakonec se prodral až do cíle.
Vítězství? Pro Denise rozhodně!
Jasně, oficiální časový limit nestihl. Cílová čára se zavřela 7. března v 8:00, protože pravidla říkají, že poslední závodník musí dojet v čase nejpomalejšího závodníka z minulé edice (Ari Huusela, 2021). Denis to věděl. A stejně plul dál.
„Časový limit je součást hry. Já jsem jen chtěl dorazit domů co nejdřív.“ A povedlo se. 8. března, za bílého dne, v plné slávě. Vendée Globe ho sice neklasifikovalo, ale diváci v Les Sables d’Olonne ano – jako borce, co si zaslouží obrovský potlesk!
Nezapomenutelné momenty Denisa Van Weynbergha
📌 11. listopadu 2024 – Start! „Dlouho jsem se na to připravoval a teď si to konečně užívám. A když si uvědomím, že mě čeká ještě 24 000 mil, tak se mi trochu motá hlava!“
📌 2. prosince 2024 – Poprvé v životě tři týdny nonstop na moři. A v Atlantiku mu to šlape.
📌 23. ledna 2025 – Rovník? Pche. Pacifik? Hotovo. Teď Cap Horn! A s ním slzy štěstí: „Šest let jsem o tom snil.“
📌 24. února 2025 – Prasklé oko na hlavní plachtě. „Je to fakt složité, ale něco vymyslíme.“
📌 6. března 2025 – Realita ho dohnala: „Připadám si jako vězeň, kterému neustále přidávají dny navíc… Jsem vyčerpaný.“
📌 8. března 2025 – Les Sables d’Olonne. Dav. Sláva. Denis vítězně vjíždí do přístavu.
Denis Van Weynbergh možná nedojel podle pravidel, ale dojel jako šampion. A o tom je Vendée Globe. O odvaze, vytrvalosti a splněném snu.