“Vor sexu” – expedice Acali

Foto: the Raft/Flotten - Fasad

Thor Heyerdahl expedicí Kon-Tiki otevřel stavidla experimentální námořní archeologii. Následovaly další expedice vorů s úmyslem testovat nějakou tu vědeckou, převážně archeologickou hypotézu. Tahiti-Nui, Tigris, Ra I a II, Illa-Tiki, Tangaroa… Věda v mnoha případech maskovala chuť po dobrodružství a slávě, či sloužila jako dobrý příběh pro “fundraising”. Santiago Genovés, mexický antropolog, absolvent Cambridge a veterán Heyerdahlových expedici Ra I a II se pokusil na voru zkoumat lidskou přirozenost, konkrétně sklon k násilí. Doufal, že když přesně identifikuje mechanismy konfliktů mezi jednotlivci, dokáže najít způsob jak zabránit násilí. Vznikla expedice Acali (1971) – něco mezi Stanfordským vězeňským experimentem a reality show Big Brother. Dobové média projekt rychle zjednodušila na “Vor sexu”.

Genovéseho zajímaly vyhrocené situace vznikající mezi lidmi různých kultur a osobnostních vlastností. Tyto měl možnost pozorovat při plavbách s Heyerdahlem v jeho multikulturních expedicích Ra. Později zažil na vlastní kůži, jako pasažér, únos letadla na Kubu, takže měl možnost pozorovat, jak se rozpadá fasáda spořádaný občanů pod tlakem krizové situace. Na základě zkušeností z únosu a z expedic Ra vytvořil experiment, pro který získal peníze od Mexické vlády a jedné televizní stanice.

Nechal postavit vor Acali o rozměrech 12 x 7 metrů. V jazyce starých obyvatel Mexika Acali znamená “dům na vodě”. Plavidlo mělo kovové trupy a laminátovou nástavbou. Dost místa pro 11 osob a zásoby na plánovanou plavbu z Kanárských ostrovů do Mexika. O pohon se starala jedna příčná čtvercová plachta.

Rámcovými kritérii pro účast byl věk 23 až 40 let. Hledali se muži i ženy, ideálně ženatí/vdané, či ve vztahu. Měli mít závazky a nehledat slávu. Museli být jasné národnosti a do posádky přinášet potřebné schopnosti (námořní kapitán, lékař, kameraman, radista, potápěč …). Genovés záměrně hledal protiklady. Kulturní, názorové, náboženské… Na palubě tak byly dvě Američanky, jedna světlé a jedna tmavé pleti. Dále pak muslim a židovka (Edna Jonas, dle wikipedia občanka ČSSR žijící v Izraeli) či angolský mnich zavázaný celibátem. 

V rámci svých feministických teorií svěřil Genovés klíčové funkce na lodi ženám – Maria Björnstam, první Švédka s kapitánským patentem dostala velení, Edna Jonas byla lékařkou. Servante Zanotti byla potápěčku a vedla sekundární výzkum o znečištění. Ve výběru hrála roli i atraktivita jednotlivých členů, což mělo pomoci navázání sexuálních kontaktů, přičemž na lodi nebylo žádné soukromí, spalo se v jedné nízké kajutě, záchod byl schválně exponovaný (díra nad vodou), na lodi nebyly knihy, komunikaci stěžovaly jazykové bariéry. Všechno to mělo zvyšovat napětí mezi posádkou a vyústit do konfliktů, před kterými se nebude dát schovat, nebo před nimi uprchnout a které bude Genovés zkoumat pro dobro lidstva.

Vor vyplul a začala … pohodová plavba. Kolektiv cizinců spolu vycházel až harmonicky. Posádka držela hlídky, zpívala, členové si vyprávěli historky ze života. Průběžně také vyplňovali různé dotazníky (včetně dotazů o přitažlivosti mezi členy posádky, či přímo na sexuální kontakt či koho by se rádi zbavili…). Po 51 dnech se na voru stále nic zásadního neudálo. Žádné orgie, hádky, dusna … Genovés začal ztrácet nervy. Experiment nepřinesl žádné výsledky! 

Foto: the Raft/Flotten – Fasad

To Genovés nehodlal připustit. Zcela v rozporu s vědeckou etikou začal aktivně vstupovat do dění a vytvářet třecí plochy – nahlas citoval z dotazníků osobní informace a výpovědi, jak se jednotliví účastníci vnímali (kdo koho má a nemá rád). Zkoušel posádku rozhodit různými party hrami (alá láhev), dětinskostmi jako polévání vodou, určoval, kdo bude kde spát … až nakonec uspěl, ale jinak než zamýšlel. (Později vyšlo najevo samotný Genovésův psychologický profil obsahoval takové přívlastky jako “autoritářský, netolerantní, dětinský, nezralý)

Při plavbě v Karibském moři vor zachytil varování před hurikány. Maria se rozhodla hledat vhodný úkryt na ostrovech, což by samozřejmě ukončilo celou expedici. Genovés se vzbouřil a převzal velení. Hurikány nakonec vor neohrozily, ale posádka si uvědomila, že vědec je pro ně nebezpečný. Zpětné účastníci vypověděli, že polovážne položertem zvažovali, že ho zabijí a hodí do vody.

Marie znovu přebrala velení nad plavidlem, když se na ně řítila nákladní loď. Nový kapitán zazmatkoval a ona jako jediná dokázal reagovat. Vystřelováním světlic na vor upozornila. Když se Genovés dozvěděl, že mexická univerzita dává od expedice ruce pryč kvůli negativních medializaci, bylo toho na něj moc. Sesypal se a přestal se “vědecky” projevovat. Pomohlo, že dodatečně onemocněl zánětem slepého střeva, který se štěstím, a hlavně díky péči lodní lékařky, přežil. Posádka si tak mohla dál užívat pohodovou plavbu, která skončila po 101 dnech.

V roce 2018 vznikl o experimentu dokumentární film Vor (The Raft), kde šest dodnes žijících účastníků expedice vzpomínalo na její průběh a jak to ovlivnilo jejich životy.

Na konec se neubráním se drobnému moudru. Genovés snad přece kápnul na to, jak to na světě mezi lidmi zlepšit. Nesmíme ke kormidlu pouštět autoritářské nevyspělé chlapy, pohlcené svým egem, ambicemi, nedejbože spasitelským komplexem.

Jestli se vám články na Kráse jachtingu líbí a chtěli byste nás podpořit, pošlete prosím jakoukoliv částku na účet: 4654910001 bankovní kód 2010 variabilní symbol 1122.
Moc díky!