Závěrečná zpráva z lodního deníku Jirky Kolbaby

Jiří Kolbaba (www.theworld.cz)

Kasouny, skasalnice, buliny, kasalky, vratiplachty, brejsy… V poslednich dnech jsem mnohokrat zaznamenal slova, ktera jsem dosud neznal. Budu uprimny, ani po temer trech tydnech mne moc nerikaji. Jsem rad, ze se teto dobrodruzne plavby mohu zucastnit, ale je vic nez jasne, ze namornik ze mne nebude. Stale mam ze vseho zmatek. Jen si zkuste predstavit, ze na lodi je celkem 14 kilometru lan a temer 500 kladek, na steznich visi 400 m ctverecnych plachet, lod ma dve kotvy a osm del.

Po teto zkusenosti se ale dokazi lepe vzit do role davnych namornich objevitelu a smekam pred jejich umem a odvahou jeste vic.

Po klidne oslave, hodne spise usedleho vltavskeho prevoznika nez karibskeho pirata, vstoupil jsem do roku 2012 docela nejiste. Co byste take cekali na pohupujici se lodi.
Pri plavbe okolo Sv. Lucie dale na sever, zakotvili jsme v Rodney Bay u ostrova Pigeon. Rano jsem fotil La Grace uvazanou u mola za proslulym korabem Unicorn, ktery si vyznamne zahral v Piratech z Karibiku. Prolezl jsem lod, ktera uz ma zjevne sve nejlepsi roky za sebou a vratil se na nasi mladou krasavici.

Jakmile jsme odpluli ze stinu Svate Lucie, more opet zacalo bourit. Je to jiz pravidlo. Karibik je klidny, ale Atlantsky ocean, to jsou jiz pochopitelne jiné vody! Po mnoha namornich milich dobrodruzne plavby jsem opet priplul do mista, kde jsem pred dvema tydny na La Grace poprve nastoupil. Tady, u brehu Martiniku, jsem mel prilezitost navstivit na chvili jinou slavnou, tentokrat ceskou lod. Fotil jsem „Viktorku“, ktera pred lety uspesne obeplula cely svet. Pohupovala se v klidnem zalivu a bez jednoho stezne. Pripominala duchodce, ktery kdysi uspesne sportoval a ted – na sklonku zivota – jen pokulhava kvuli unavenym kloubum.
Na severu Martiniku, ve meste St. Pierre, jsem zavzpominal na davnejsi navstevu mista, ktere bylo prave pred 110 lety totalne zniceno po vybuchu sopky Pelée. Tricet tisic lidi tehdy zahynulo, prezil pouze jediny. Nejlepsi foceni bylo ve vyrobne karibského rumu Depaz nad mestem. Pote uz jsme odpluli na oblibenou Dominiku. Po dvou dnech intenzivniho prejizdeni a putovani jsem si potvrdil, ze je to asi opravdu nejkrasnejsi ostrov v Karibiku. Moc jsem si navstevu tohoto prirodniho klenotu uzil. Navic jsem zde ochutnal nekolik skvelych vegetarianskych jidel, pripravenych mistnimi pravovernymi rastafariany. Dominiku budu i nadale svym pratelum rad doporucovat. Mezi Dominikou a Iles des Saintes u Guadeloupe me kapitan na docela dlouhou dobu pustil ke kormidlu. Byl to skvely pocit a stylove zakonceni tritydenniho karibskeho dobrodruzstvi. Z guadeloupskeho mesta Pointe-á-Pitre prave, trosku posmutnely, odletam.

Jak na Novy rok, tak po cely rok – ríka se. Budu rad, kdyz se to nevyplni. Radeji bych mel po zbytek roku pevnou pudu pod nohama. Vzdyt v nekterych usecich nasi plavby jsme na pristrojich registrovali naklon az 30 stupnu! Presto nebo spis prave proto me cela tato uzasna plavba tolik nadchla. Ty dobrodruzne, lehce adrenalinove zazitky, zustanou v pameti urcite nejdele. Karibske ostrovy me nijak zvlast nepřekvapily. Mnohe jsem jiz v minulosti navstivil. Originalni ale byla forma transportu mezi nimi. Proplouvat v ostrovni oblasti plne pravdivých i romanovych pribehu na dokonale replice pirátské lodi z 18. stoleti, to je zazitek, ktery spolehlive prekonava všechny, i ty nejfantastictejsi sny.
Kazdemu muzi se za jeho zivota v srdci nesmazatelne usadi nekolik zenskych jmen. Mne k nim prave pribylo sugestivni jmeno zenskeho rodu. Vznesene jmeno La Grace – Puvabna, nese nadherna zlutocerna piratska briga, ktera mne velkoryse dovolila, abych do ni vstoupil a prozil s ni nezapomenutelne tri tydny svobody, vzruseni a radosti. Vzdavam ji hold.
Jirka z letiste na Guadeloupe