Zelená se IMOCA a ano, Greta jede přes Atlantik …

Malizia II Foto: team-malizia.com

IMOCA (International Monohull Open Class Association), třída pro 60-ti stopé speciály, které dosud zajímaly jenom úzkou jachtařskou komunitu a Francouze, je od letošního léta známá díky šestnáctileté švédské školačce Gretě, které polovina lidstva naložila na hrb osud planety a druhá půlka cítí potřebu jí vyčíst každou vydechnutou molekulu CO2. Jachtingu, hlavně mezi mládeží, udělala víc reklamy než kdokoliv jiný v nedávné době. V těchto dnech se toho v třídě IMOCA událo víc. HUGO BOSS představil novou plachetnici, Sedláčkovi se lepí smůla na čedič, no a všichni dohromady hledají cesty, jak stavět a závodit zodpovědně a ekologicky.

Greta jachtařkou

Pokud jste to náhodou nezachytili, Greta Thunbergová, švédská školačka, která je tváří environmentálního hnutí “Fridays for Future”, dostala možnost oslovit valnou hromadu OSN. Ona nebo možná její PR tým se rozhodl, že do Ameriky popluje na lodi. Jelikož její život je 24 hodinová kampaň a každá její zpráva je s velkým Aha! podrobená rozboru na uhlíkovou stopu (zdravíme kolegy z iDnes) museli jsme se samozřejmě přidat také.

Gretu přes Atlantik veze loď Malizia stejnojmenného týmu, který založil vnuk Monackého knížete Rainiera, Pierre Casiraghi. Druhou tváří týmu je profesionální závodní jachtař, němec Boris Hermann, který se s lodí připravuje na Vendée Globe 2020. Malizia II byla původně Gitana 16, a v roce 2015 ji postavili ve Francii pro tým Benjamina de Rothschild (překvapivě podniká v bankovnictví). Jako vůbec první IMOCA měla (hydro) foily. Roku 2016 se zúčastnila Vendée Globe, ale pro poškození odstoupila z třetího místa. Loď koupil německý podnikatel Gerhard Senft a tým Malizia si ji pronajímá.

Greta Thunbergova v kokpite Malizie II, foto: twitter.com/gretathunberg

Monacká knížecí rodina byla u zrození oceánografického výzkumu a tým Malizia je do něj dlouhodobě zapojen. Na lodi je instalováno výzkumné zařízení, které měří úroveň CO2 v oceánu pro potřeby vědecké komunity, a tým se dlouhodobě věnuje vzdělávání mládeže o výzkumu a ochraně oceánů. Uhlíkovou stopu své činnosti sledují od stavby lodě přes celý její životní cyklus. Dnes už podobnou otázku řeší samotné loděnice a při stavbě speciálů monitorují a omezují dopady na životní prostředí. Formy trupů se vyrábějí z recyklovaného karbonu, staré vlákno se drtí na prach a přidává do pojiva (pryskyřice), hledají se přírodní materiály na stavbu lodí (viz níže) a každý rok se zvyšuje podíl recyklovaného materiálu a dílů, které se používají opakovaně. 

Senzor salinity a teploty používaný na Malizii II a příklad sbíraných dat(vlevo – po směru hodin:rychlost, teplota vody, salinita, obsah CO2). Foto: team-malizia.com

Pro Gretu byly na lodi instalované matrace (IMOCA má jen jednoduché lehké palandy) a závěs. Na lodi není záchod, sprcha či kuchyň. Při plavbě nad 15 uzlů je v trupu ohlušující hluk a vibrace z obtékání trupu a foilů (není to tlumivá sendvičová, ale monolitická uhlíková konstrukce). Již v minulosti byly na lodi instalovány solární panely pro napájení elektroniky. Během přeplavby se nebude používat motor (ale je na palubě). Do přístavu a z něj se loď dostane za pomoci člunů s elektromotory (jak jsou nabíjeny jejich baterie zdroje neuvádějí). Do budoucna tým usiluje o přechod na kompletně elektrický pohon lodě. Staré plachty recykluje. Posádka bude na přeplavbě konzumovat veganská jídla (sušená mrazem nebo vakuovaná), která na přípravu vyžadují minimum energie.  

Celá akce je hlavně symbolická a mediální kampaň. Greta tlačí své téma a snaží se omezit prostor k útokům ze strany názorových oponentů, Malizia zase propaguje své environmentální aktivity, sebe a své sponzory. Nás těší, že podobnou míru propagace mezi nejachtařskou veřejností transatlantické přeplavby dávno nezažili. 

Alex Thompson stále v obleku

Video o jachtingu, dokonce s IMOCA lodí, jsem od nejachtařského kamaráda dostal naposledy v roce 2012. Byl na něm chlapík v obleku, který se nechal dovézt k plachetnici s očividně křivým kýlem, chodil po něm a u toho dělal frajera. Ten chlap byl Alex Thompson, kýl nebyl křivý, ale výkyvný a celé to byla kampaň pro HUGO BOSS. 

Alex Thompson v roce 1999 vyhrál Clipper Round the World závody a nikdo mladší dodnes nevyhrál podobný závod. Drží britský rychlostní rekord v plavbě kolem světa, 2. a 3. místo z Vendée Globe, několik rychlostních rekordů (přes Atlantik, uplutou vzdálenost na jednotrupé lodi sólo za 24 hodin a s posádkou za 24 hodin) a kromě procházky po kýlu je pro své sponzory, hlavně zmíněný Hugo Boss, vděčným zdrojem propagace. Nebojí se různých kaskadérských kousků v jejich oblecích, například se prošel po svém stěžni nebo se nechal na kitu (na draku) vytáhnout desítky metrů do vzduchu. Aby mohl závodit se špičkou, dostal na ročník 2020 novou loď. 

Od roku 2007 je to už jeho 6. loď jménem Hugo Boss. Jen pro pořádek, 4 z nich byly postaveny pro něj, respektive pro tým Hugo Boss a jezdili na nich i další závodníci. Thompson sám jich během závodů několik rozbil. Nová loď se navrhovala a stavěla dva roky. Thompson uvádí zapojení 100 námořních architektů, což ale pravděpodobně zahrnuje širokou paletu pracovníků stavby a vývoje, dále 50 000 hodin práce a 5,5 milionu liber (“a stále na ní není záchod” A. Thompson). Tým zatím nezveřejnil informace o foilech, které se aktuálně mohou natáčet ve dvou rovinách. Loď má neobvyklý předek, který se zužuje směrem k palubě, pro lepší vynořování z vln a obtékání. Tradičně široká podvodní část trupu má pomáhat vztlaku. Cockpit je posunut neobvykle dopředu a uzavřen. Na zádi není možné zatím rozpoznat z aktuálních fotek žádné ovládací prvky. Paluba je pokryta 60 ks solárních panelů a cílem je nejen absolvovat Vendée Globe bez kapky fosilního paliva, protože je to v módě, ale i získat tím výhodu oproti lodím, co povezou motor.

A opět čedič

Do třetice se vrátíme k Norbertu Sedláčkovi a jeho projektu Ant-Arctic-Lab. Na speciální IMOCA z přírodních čedičových vláken se pokoušel o nonstop plavbu severozápadní cestou a 1,5 násobné obeplutí zeměkoule (více zde). Jedním z jeho cílů bylo i testování ekologičtějších materiálů pro stavbu lodí.

Norbert Sedlacek za kormidlom Ant-Arctic-Lab, Foto: facebook.com/NorbertSedlacekANT.ARCTIC.LAB

První pokus musel ukončit loni pro nespecifikované problémy s nevyzrálou konstrukcí. Druhý pokus začal 22. července, ale po několika dnech plavby v silném větru ztratil plachtu a s poškozenou takeláží se vrátil do Les Sables d’ Ologne. Loď je aktuálně odstrojená, opravují se škody, stěžně a jiné prvky takeláže projdou rentgenem a zkontrolují se na praskliny. Sedláček obchází partnery a plánuje další pokus na rok 2020.