Petr Menclík se rozhodl, že se svou 46 stop dlouhou plachetnicí Perla vyrazí v roce 2012 na plavbu kolem světa. Na začátku plavby, která by měla celkem 9 etap, měla Perla před sebou kolem 22 000 námořních mil a celkem 3 roky plavby. V současné době je Perla na cestě a zde na Kráse jachtingu vám budeme zprostředkovávat dobrodružství a zážitky její i jejího kapitána, Petra Menclíka, na jeho velké plavbě.
Práce na Perle (26.3.-1.4.2012)
Na cestu kolem světa se musí Perla pořádně připravit, a tak je za námi týden prací v Chorvatsku v maríně Sukošan, který jsme strávili na Perle společně s kamarádem Bohdanem. Předělali jsme kompletně napájení všech přístrojů, celé datové zapojení navigace, máme nainstalované solární dobíjení a větrnou elektrárnu. Také máme nainstalovaný druhý přední stěh s rolfokem.
Vše začalo už před několika měsíci objednáváním dílů a prací. Abychom si nic nezjednodušili, tak jsme se ještě rozhodli, že se cestou sem do Chorvatska stavíme v Rakousku na Molltalu na tři dny na snowboard.
Když jsem nakládal v auto, tak jsem si myslel, že praskne ve švech. Takhle naložené asi nikdy nebylo. Vezli jsme toho se snowboardovým vybavením opravdu hodně. Ježdění bylo skvělé a díky Jankovi s Pavlou jsme v neděli do Chorvatska vyráželi už bez snowboardů. Auto to ale moc nepoznalo a bylo i nadále do posledního místa zaplněné.
O půl dvanácté jsme už parkovali u mola 14 a po skleničce vína jsme zamířili do kajut. Od pondělí jsme se až do včerejška nezastavili. Pracovali jsme každý den od 8 až do půlnoci. Jak jsme se postupně zanořovali do kabeláže, zjišťovali jsme další a další problémy a tak jsme v podstatě předělali úplně kompletně napájejí i datové spoje celé navigace. Výsledek je ale skvělý – troufnu si říct, že tu teď vím o každém drátu, všechny spoje jsou poctivě předělané a co hlavně – nové zapojení navigace funguje jako z návodu 🙂 Paráda.
Od středy jsme tu měli Avar Yacht. Přivezli nástavbu na solární panel a přední stěh a pracovali ty dva dny jako šrouby. Takže nástavba je namontovaná a stěh také. Ale bez komplikací se to také neobešlo. Nástavba se mi nezdá dostatečně pevná a navíc je uprostřed prohnutá. Nejsem úplně spokojený, uvidíme jak se to bude chovat na moři a budeme muset vymyslet, jak to celé ještě zpevnit. Ani s předním stěhem to nevyšlo jak mělo – nemáme ještě všechny díly na rolfok (ty nyní putují do Itálie). Já jsem pro změnu špatně změřil délku stěhu. To se ale vyřeší jedním dílem navíc. Nyní tam máme provizorně dva šekly. Mezitím, co Avarové montovali nástavbu, tak my s Bohdanem jsme zapojovali regulátory a kabely od antén. To se nám podařilo na jedničku.
Celkově je tato mise jednoznačně pozitivní – zbylo nám několik drobností, ale to hlavní se nám podařilo. Bohdanovi musím za ten týden dřiny moc poděkovat, vůbec nevím, jak bychom to tady bez něho sami zvládli.
Perla je tedy připravena dnes vyplout na první testovací plavbu. Chystáme se na sever do Itálie za Carlem Cola, aby nám vzal míry na plachty. Fouká jugo 20-25kt, je pod mrakem a vypadá to na déšť. Máme v plánu pouze zařídit formality k plavbě v Zadaru, opravdu vyplujeme v pondělí ráno.
Cesta do Itálie a Grado 1.4. – 4.4.2012
Vyrazili jsme podle plánu v neděli, prošli celním přístavem v Božavě a na noc zakotvili v naší oblíbené zátoce u vraku na severu Dlouhého ostrova (Kornaty). Po delší době jsme kotvili venku, takže jsme celou noc poslouchali zvuky lodě a moře. Noc byla klidná, nefoukalo.
Ráno jsme vstali kolem sedmé, všechno jsme sbalili a připravili loď na plavbu. V 10 jsme byli po snídani na cestě na sever. První polovinu dne nefoukalo, takže jsme motorovali. Po obědě jsme vytáhli plachty a na zadní vítr pluli s vlnami asi 1-1,5m. Večer vítr zmizel a zůstaly jen vlny, takže nezbylo, než znovu motorovat. Plavba v noci byla klidná, jen ty leče jsou teda past. Jednu jsme minuli o 10cm. Velmi jsem ocenil, že jsou označeny černou vlajkou, ta je v noci obzvlášť dobře vidět. Střídali jsme se podle plánu po třech hodinách. K ránu mírně mrholilo, nejhorší ale byla vlezlá zima. Vůbec nechápu, jak ten Petr Ondráček může plout už 6 měsíců stále v 9-13 stupních. Organismus si asi přivykne na všechno, ale já jsem měl zimnici ještě den potom.
Nakonec jsem se rozhodl, že do EU vstoupíme ve slovinském Koperu. Vše proběhlo bez problému, jen celník, který kvůli nám musel dorazit na celní molo, chtěl kontrolovat, jestli naše loď byla řádně proclena podle čísla trupu. Nemohl se ale dopátrat ničeho, tak nás poslal pryč. Zajímavé bylo, že odmítl jít k nám na loď, protože se bál, že spadne do vody :-). O našem vstupu do EU jsme neměli ani jeden doklad – ani Crewlist, ani razítko v pase, prostě nic. Tak tedy nevím, jak probíhá kontrola státní hranice EU na moři…
Byli jsme tedy v EU a vyrazili jsme z Koperu naproti do italského Grada, kde jsme měli domluvenou schůzku s Carlem, aby nám vzal míru na plachty. Ke Gradu jsme dorazili asi ve dvě hodiny. Celá tato oblast je velice mělká, písečná s řadou nástrah. Samotný vjezd do Grada je asi kilometr dlouhý kanál uprostřed mělčin. Byly docela velké vlny a 50m široký kanál byl díky nim dost úzký. Chvílemi mi hloubkoměr ukazoval 2,5m. Vše ale dopadlo dobře a zakotvili jsme u opuštěného mola kousek od benzinové pumpy a od historického centra Grada.
Carlo přijel ve čtyři. Jak rád jsem ho viděl. Dali jsme si rychlou kávu a šli měřit plachty. Po dlouhé době jsem měl pocit, že máme na lodi profesionála, který přesně ví, co dělá. Nakonec jsme se dohodli, že nám udělá kosatku, druhou hlavní plachtu a nový pytel na genakr, který bude mít UV filtr, abychom ho mohli skladovat za plavby na palubě. Ještě nám poradil několik fíglů kolem refování hlavní plachty a po skleničce vína jsme se rozešli.
Druhý den ráno jsme spali déle. Venku bylo stále převážně zataženo, večer trochu pršelo. Ale den jsme strávili příjemně. Byli jsme na procházce po Gradu, nakoupili jsme na trhu zeleninu, prošuto a mozarelu buffala.
Odpoledne, kdy jsme si po obědě šli ještě lehnout a dospávat probdělou noc, najednou slyšíme z venku hlasité bonžórno a kroky na lodi. Když jsem vystrčil hlavu, uviděl jsem 3 chlapíky v uniformě Guardia Costa a jeden mi italsky cosi říká. Pochytil jsem jen, že jsou z Coast Guard. Myslel jsem, že nás jdou vyhodit, že jsme vyvázaní k molu, kde nemáme být, ale on gestikuloval, abych se otočil. Na druhém boku kolem lodi ručkoval další chlapík a stál přitom na polopotopené dřevěné lodičce. Opět pantomimicky jsme se dorozumněli, že by chtěl půjčit veslo, tak jsem mu ho půjčil a on odvesloval k nedalekému molu, kde loďku vytáhli a nechali na břehu. Pro naše veslo jsem si musel samozřejmě dojít, jinak by tam zřejmě leželo ještě teď i spolu s lanem, které si také od někoho půjčili. Večer jsme si dali výbornou večeři a chystali se spát.
Jsou tu zrovna velké odlivy a přílivy. Voda tady teče jako řeka a rozdíl je skoro metr. Rozsáhlé písečné oblasti kolem se dvakrát za den promění v moře a zase zpátky, je to zajímavé. Pro nás to má bohužel jeden nepříjemný dopad a to, že musím chodit v noci převázat fendry, abychom nedřeli o molo. Jinak je to ale dobré místo.
Zítra se chystáme vyplout kvůli přílivovému proudu už v půl šesté ráno. Poplujeme na krátkou návštěvu Benátek a v pátek ráno vyrazíme zpátky do Chorvatska.
kapitán Petr Menclík
