13. Janna: Singapur- Langkawi PRVNÍ LODNÍ CHLEBA

Kuchař s bochníkem.
Kuchař s bochníkem.

Dopoledne se zatáhlo a s společně s citelným oteplením se i naše pohyby staly tak nějak vláčnějšími a naše myšlení se zpomalilo – nebo se mi to jen zdálo? Ráno jsme posnídali náš první „lodní“ chleba, který jsem včera večer uhnětla v dřezu v kuchyňce, větší a šikovnější nádobu jsem na lodi nenašla. Chléb se pekl pomalu, o půl hodiny déle než v elektrické troubě, kterou máme na Tchaj-wanu. Nejhorší bylo, že pecen neměl skoro žádnou barvu. Nervózně jsem každých pět minut chléb kontrolovala párátkem, zda z něj už není suchar nebo cihla, ale po hodině už jsem to nevydržela a chléb prohlásila za hotový. Po nezbytné fotodokumentaci jsem chleba vynesla do kokpitu, aby vychladl.

Už se těšíme na zítřejší snídani!
Už se těšíme na zítřejší snídani!

Vyprovokována neustálým přenášením zeleniny sem a tam, hnětením chleba ve dřezu, jsem se odpoledne vydala na nákup. Péťa se zatím pustil do rozebírání týku v kokpitu. Celý kokpit máme obložený týkovým dřevem, a protože týkové desky jsou našroubovány přímo do laminátu, což je běžný postup a také časté trauma majitelů lodí, kolem šroubů teče.

Původně jsme mysleli, že bude stačit vyndat pouze plaňky, skrz které šly šrouby. První plaňka byla venku a ukázalo se, že i tato „malá“ oprava se změní ve větší podnik. Pod týkovými deskami byla totiž vrstva překližky, která byla nasátá vodou jako houba. To jsme tam nemohli nechat. A tak, když jsem se večer vrátila ověšena nákupy zpět na loď, čekalo tam na mě překvapení: hladový Péťa seděl mezi vytrhanými plaňkami a zbytky shnilé překližky v tom, co nyní už opravdu pouze bývalo naším krásným týkovým kokpitem…

„Musel jsem to celý servat. Ta překližka je všude nasáklá jak houba, roste tam spoustu neřádu a zdá se, že tam je i mraveniště takových miniaturních mravenců….“
Celá pravá strana kokpitu byla teď jen gel coat (česky: pryskyřičný povlak), prostě jen taková tvrdá barva.

Další bolestivá operace.
Další bolestivá operace.

Přetáhli jsme mých pět narvaných tašek a batoh (v Singapurském metru jede neustále anti-teroristická reklama, která poučuje cestující, aby si všímali podezřelých individuí s velkými zavazadly. Musím přiznat, že cestou domů ověšenou nákupy od hlavy až k patě mě tentokrát to hlášení dosti znervózňovalo) do lodi a já se pustila do přípravy večeře. Péťa zatím umýval kokpit od shnilé překližky, houbového porostu a mravenců.

Po večeři jsem ještě uvařila špenát s kuřecím masem – přes noc to přiklopím poklicí, zítra přidám vajíčko a oběd je hotov! Pak už jenom rychle uklidit nakoupené zásoby do nových košíků a do příslušných skříněk, rychlá sprcha a hurá do postele. Budíček je brzy ráno, abychom mohli hned s rozedněním začít dělat. Ale jsme skoro na rovníku, takže to je vlastně naše běžná šestá hodina.

Další díl: 14. Janna: Singapur- Langkawi ČIŠTĚNÍ NÁDRŽE

 

1 COMMENT

Comments are closed.