9.5.2011 Colon na atlantické straně Panamského průplavu, respektive Shelter Bay Marine na západní straně Colonského zálivu, volíme především proto, že předpokládanou dobu čekání na tranzit, nejméně dva týdny, hodláme využít k přípravě lodě na další etapu plavby, Pacifik.
Marina není nejlevnější, ale nabízí vše, co potřebujeme. Bezpečí, vytažení lodě, pracovní podmínky, každý den zdarma dopravu do Colonu a příjemný komfort mezi dalšími čekajícími jachtami. Zejména plavecký bazén využíváme pravidelně. Hned v prvních dnech najímám agenta Erika pro zajištění tranzitu kanálem a objednávám termín na vytažení lodě z vody. Následně hledám možnosti, jak nejvýhodněji obstarat vše potřebné pro práce na lodi. Hlavní položku 25 l antifoulingu značky Jotun nakupuji ve velkoobchodu v Colonu a nebýt ochoty personálu měl bych se 70 kg plechovkou velké starosti. V sobotu 9. dubna přilétají Jirka Blažek a Jiří Stoklasa a naše posádka přes Pacifik je kompletní. Zatím jen v marině se pouštíme do nátěrů lakovaných částí, ale ve středu Sayonaru vytahujeme z vody, trup očišťujeme tlakovou vodou a přemisťujeme se na pracovní plochu. Stav podponorové části lodě je výborný. Po drobných opravách natíráme celou loď, přičemž protiporostový nátěr ve třech vrstvách. Ještě vyměnit zinkové anody a v pondělí jsme opět s lodí v marině. Tentokrát ovšem v plné kráse.
Následně nakupujeme potraviny na následující měsíce, vše uklízíme a čekáme na termín proplutí, který nám stále posouvají. Na Velký pátek odpoledne definitivně odplouváme na vyhrazené kotviště. Sayonara je ověšena pneumatikami, vybavena silnými 40 metrů dlouhými lany a do posádky jsme najali dva handlinery. V 16. hodin loď přiváží „advisora“, který dohlíží a řídí vlastní tranzit a na plný plyn plujeme k prvnímu z Gatunských zdymadel.
Připomenu pár údajů o průplavu. První doložený nápad prokopat šíji je již z roku 1534. Po úspěchu železnice dokončené v roce 1855 následoval neúspěšný pokus o výstavbu kanálu stavitele Suezského průplavu Ferdinanda Lessepse v letech 1880 – 89. Až Američané po politické přípravě, vzniku samostatného státu Panama a 10 letech práce průplav v roce 1914 dokončují. Koncepce průplavu vychází z výstavby přehrady na řece Chagres a vzniklým jezerem zaplavení střední části šíje, v nadmořské výšce 32 metrů. Z Atlantické strany tři Gatunská zdymadla vyzvednou plavidla v komorách 33 metrů širokých a 300 metrů dlouhých na úroveň jezera. Z Pacifické strany jsou též tři zdymadla, dvě Miraflores a jedno Pedro Miguel. Nejtěžším oříškem výstavby byl 14 km dlouhý zářez v hornatém terénu mezi jezerem a zdymadlem Pedro Miguel, zvaný Gailardův řez. Celý systém otevřený v roce 1914 byl průběžně zdokonalován a v roce 1999 jej Američané předali Panamě.
Průplav zdaleka nestačí současným požadavkům. Komory jsou na dnešní lodě malé a mají omezenou kapacitu. Na odstranění tohoto nedostatku se pilně pracuje. Nové komory budou široké 55 a dlouhé 427 metrů a celý průplav bude prohlouben na 18,3 metrů. Tato obrovská stavba bude dokončena v roce 2015 nákladem 6 bilionů dolarů.
Před zdymadlem se svazujeme se švédskou jachtou a vplouváme do komory, kde je již veliká loď, ale kratší než komora. Vrhači z břehu komory hází tenká lanka, na ta navazujeme naše silná a obsluha je věší na vazáky na horní okraj komory. Vrata se zavírají, zazvonění a do komory se valí voda, která tvoří víry a je na handlinerech aby udrželi svázané lodě uprostřed komory. Vše řídí a kontroluje advisor, který přes kapitána vydává pokyny. V podvečer se vyvazujeme k bóji na Gatunském jezeře. Advisory odváží člun, aby je opět brzo ráno přivezl. Po jezeře a Gailardským kanálem plujeme téměř 30 mil. Sestup zdymadly k Pacifiku je výrazně klidnější. Před Balboou pilot odváží advisory, přistáváme v Balboa Yacht Clubu, vracíme lana, pneumatiky a loučíme se s našimi handlinery, jinak studenty, kteří si takto přivydělávají.
Na Pacifické straně dosahuje rozdíl mezi přílivem a odlivem až 5 metrů, takže marina Balboa má placený mooring /vázací boje/ a nepřetržitý bezplatný transport vodním taxi k molu.
Blízké Panama City s mrakodrapy, jakýsi panamský Manhattan, je poslední možností pro zajištění všeho potřebného na nejbližší měsíce. V nákupním středisku Albrook dokupujeme potraviny a mimo jiné i kvalitní líh do našeho vařiče. Nepáchne a netvoří saze. Jirka Stoklasa již doma navázal kontakt s konzulkou paní Stáňou, která nás s manželem na lodi navštěvuje, my ji navštěvujeme na konzulátě a na pár hodin nám připravuje příjemnou společnost, přímo oasu ve Střední Americe.
V úterý 26. dubna doplňujeme naftu, vodu a benzin, platíme za bóji a loučíme se s Panamou. Na molu nám mává paní Stáňa s manželem Gustavem.
Prvním cílem jsou ostrovy Islas Perlas v Panamském zálivu. Již v noci spouštíme kotvu u ostrova Contadora. Následující den proplouváme mezi množstvím ostrovů a podmořských útesů na jih největšího ostrova Isla Rey. Kotvíme v ústí říčky Rio Casique. Člunem se dopravujeme na břeh, ale na rozdíl od Franty Sýkory, který pravděpodobně zde též kotvil a strávil před 5 lety několik dnů, nás čas nutí pokračovat v plavbě. Jak z minulosti se objevuje na vydlabaném člunu polonahý domorodec s nabídkou tropického ovoce. Odkupujeme vše, co nabízí. Papáje, manga, avokáda, ananas a trsy nezralých banánů. Ve 12 hodin jsme u nejjižnějšího mysu ostrovů Islas Perlas, Punta Cocos, nastavujeme kurz 236 stupňů a vyplouváme na 866 mil dlouhou plavbu ke Galapážským ostrovům.
Jarda Bernt 02. 55 N O85.
[…] Další díl seriálu Sayonara- Panama […]