18.4.2013 22:03:15
Z Kaohsiungu jsme vyrazili v devět ráno. Původně jsme nahlásili odjezd na osmou, ale do toho jsme nezapočítali očištění hadice na vodu a el. drátů, které byly neuvěřitelně zadělané. Padl na to skoro půllitru acetonu.
Před osmou dorazil Kevin. Uvítal jsem ho v plavkách, protože jsem se zrovna chystal prohlédnou si stav kormidla a lodního šroubu. Šroub jsem ještě trochu dočistil od tube worms. Spodní čep kormidla se trocnu mele, ale není to o nic horší než před měsícem, kdy jsme na to přišli. Ve Filipínách to ale budeme muset opravit.
Když jsem vylezl z vody přišli imigrační. Zase budou mít o čem vykládat. Ty jsem totiž uvítal polonahý, jenom ručník omotaný kolem pasu. Přišli dva muži a jedna žena. Pánové si se mnou srdečně potřásli pravicí, ale ta paní si držela bezpečný odstup. Těsně před imigračními přišel pan Ou a srdečně se s námi objal.
Pak jsme si vzpomněli, že jsme si ještě chtěli dojít pro led… Na to zavolal Tomáš, že už čeká připravený s foťákem na vlnolamu a že prý kde jsme. Chudák! Nejak jsme se s ním špatně domluvili a on už byl na pozici. Vyrazil jsem tedy rychle pro led, v nonstopu OK, jsme ještě utratili poslední stovku, která nám zbyla, a cestou narazili na Deniz z jachtklubu, která zrovna šla do práce. Takže fotografů našeho odjezdu máme dost!
Dopravní kotrola kaohsiungského přístavu nám dokonce hned dala zelenou. Janička to sešlápla na 1600 otáček, feryny na Čičin byly taky někde zalezlé, přístav jsme měli jenom pro sebe. Zamávali jsme pobřežní hlídce, objeli skálu na které sedí kancelář dopravní kontroly a za kterou je vyhlídka, kde už stál připravený Kevin. Vytáhli jsme hlavní plachtu a kolem Tomáše nastoupeného u zeleného majáku na vlnolamu severního vjezdu do přístavu jsme projeli alespoň trochu oddění. Jak je ten svět instantní! Během pár vteřin jsme měli fotky od Tomáše, Kevina i Deniz v počítači. Ještě jsme stihli rychle poděkovat a rozloučit se s Tchaj-wanem fotkou na Facebooku, ale bylo třeba uklidit loď. Sbalit lana, odražeče navázat na člun a dodělat pár dalších drobností, které už jsme nestihli udělat v přístavu. To nám zabralo asi dvě hoďky. Janička se pak chopila telefonu a rozloučila se ještě jednou se svou profesorkou Fan Minru a zbytkem známých a přátel, které nějakou dobu neuvidíme. Pak skončil signál. Vypnuli jsme telefony.
Dosud jsme jeli na motor, protože moc nefoukalo a hlavně jsme chtěli být co nejrychleji pryč z kotviště tankerů a dostat se co nejdál na volné moře, protože byly hlášeny přeháňky. Ve skutečnosti nás ráno přivítalo deštíkem. Když jsem si stěžoval Kevinovi, on se nadechl, jako že něco chce říci, ale zamával rukou:
„Né to nemůžu, to se nemá říkat.“
„Myslíž, že Tchaj-wan pláče, že odjíždíme?“ usmál jsem se.
„Jo,“ zasmál se Kevin.
Moře bylo klidné, takže jsme si udržovali šest uzlů. Vytáhli jsme i genou. Kaohsiung se nám rychle ztrácel v oparu. Já jsem zalezl k navigačnímu stolku, abych rozchodil notebook s navigací. Za chvíli na mě Janička volá, ať se nelekám, že zkusí neutrál. Motor trochu ztichnul a za minutu ho Janička vypnula úplně. Dál jsme svištěli už jen pod plachtami rychlostí kolem pěti uzlů. Co víc jsme si mohli přát. I dešťové mraky se začaly pomalu trhat. Dvakrát na nás ještě spadlo pár kapek a pak se i poslení mrak stáhl na výhod nad pevninu a slunce začalo žhnout. Vytáhli jsme Čtverec, který Janička nedávno ušila, a uvelebili se v chladivém stínu.
Ráno Janička navařila hrnec rajčatové polévky, měli jsme ještě zbytek sýra, zapili jsme to studeným pivem. Chybělo nám v té chvíli něco? No, hádejte!
Celý den jsme si udržovali rychlost kolem pěti uzlů, moře klidné, provoz téměř nulový.
19.4.2013 22:34:54
Včerejší noc proběhla klidně. Vítr pomalu slábl, ale dál jsme udžovali rychlost kolem 3 uzlů. Od rána začalo pražit, což jsme trochu podcenili a malinko se přismahli. Celý den foukal jen slabý vítr, ploužili jsme se, průměrně kolem 2 uzlů. Odpoledne opadl vítr úplně. Stále jsme se podle GPS pohybovali kolem 1 až 1,5 uzlů. Nějakou rychlost jsme očividně měli, protože kormidlo reagovalo, i když neochotně. Zbytek doplnil proud.
Takže jsme si trochu zklamaně pustili Brumlu a začali chytat ryby. Sice nikam nechvátáme, ale bylo by dobré tuto plavbu stihnout během jednoho týdne, aby doma neměli strach. S tímto argumentem přišla Janička a něco na tom je. Přeci jenom jsme se dlouho nikam nehnuli a určitě by vyvolalo paniku, kdybysme se po tom týdnu nenahlásili. Napadlo nás, že jsme si místo GoPro měli koupit ten SPOT. Ale pak už budeme víceméně pravidelně v dosahu signálu několik dalších měsíců, takže o tom popřemýšlíme později. V každém případě bude dobré tuto plavbu neprotáhnout přespříliš, aby se doma moc nebáli.
Když už se skoro stmívalo, přistála nám najednou na lodi vlaštovka. Chvíli nevěděla, kde by se usadila, a potom si to náhle namířila přímo dovnitř do kajuty a usadila se na petrolejce. Snažili jsme se ji vystrčit, ale moc se jí nechtělo, nakonec do ní Péťa šťouchnul a ona vylétla ven na palubu.
Blížil se čas večeře, a jelikož jsme žádnou rybu nechytli, Janička uvařila rajčatové rizoto, které stejně měla v plánu. Jak dovařila, chcípnul motor. Trochu jsme si povzdechli, ale jinak jsme byli v celku klidní, protože bylo jasné, že to je přívod paliva. Nejspíš se tam někde dostává vzduch. Ukázalo se, že těsnění prvního filtru se separátorem vody má blbý ó-kroužek, kolem kterého do hadičky proniká vzduch. Znovu jsme to sestavili a běželo to bez zaškytání až do teď. Janička spí, ale utichlý motor jí samozřejmě probudil. Nechal jsem jí dál spát a motor znovu pustil. Trochu zaškytal a pak se pěkně rozeběhl. Zdá se, že už se trochu zvedl vítr. Zatím nic moc, ale přeci jsem šel vytáhnout háčkovací genu, která nám přidala skoro půl uzle. Jestli motor opět chcípne, budeme pokračovat pod plachtami a filr zkusíme opravit za světla. Máme ještě jeden náhradní, sice bez skleněné vaničky, kde je dobře vidět profiltrovaný sajrajt, ale to není zas tak důležité.
Jsme cca v polovině Bashi Channel.
19.4.2013 23:01:01
Motor před chvilkou chcípnul, takže jsem to nechal být a zapojil Cape Horn. Přece se nebudu za tak krásné noci patlat v naftě. Naštěstí začalo trochu foukat a jedeme víceméně na jih, 2,6 – 3 uzle.
21.4.2013 10:05:37
Noc byla dost děsná. Zpočátku jsme ještě byli schopni pomalu se ploužit s hlavní plachtou a hačkovcí genou, ale na severu Tchaj-wanu opět zesílil monsun, o čemž jsme se přesvědčili z asi metrových táhlých vln, které nám vyhánějí vítr z plachet. Před půlnocí vítr ještě více zeslábl, takže jsme museli sundat hlavní plachtu, ten rachot, jak s ním vlny pohazovaly, se už nedal vydržet. Nakonec jsme museli stáhnout i kosatku. Konečně jsme si mohl pořádně vychutnat pocit starých námořníků. Vítr nefouká, motor není (nebo nefunguje), a vám nezbývá než zatnout zuby a čekat. Udržovali jsme hlídky a poslouchali, jak loď vyrže. Kupodivu jsme byli docela schopní spát. Ale Jannou to házelo strašně.
Někdy k ránu jsem se probudil na hlídku a Janička už měla vytaženou kosatku. Kormidlovalo se ručně, protože Cape Horn to oceánské vlnění nezvládal. Nakonec vítr trochu více zesílil a mohli jsme vytáhnout i hlavní plachtu. Ráno byl vítr stále slabý a jeli jsme skoro na západ, což se nám moc nelíbilo. Stáhli jsme proto opět hlavní plachtu a vytáhli ještě druhou genu a na motýlka vystřelili směrem na jih. Vítr stále sílil a my jsme se opět mohli vrátit k hlavní plachtě a rolfoku a jet na krásný bočák. Ten stále drží. Z grib předpovědi by měl držet minimálně dva dny, vlastně k večeru ještě zesilovat.
Ještě jedna vsuvka s vlaštovkou: poté co jsme ji předešlého večera vyhostili z kajuty, mysleli jsme si, že uletěla, ale ukázalo se že celou noc prospala na palubě ukrytá v bezpečí pod člunem. Ráno, když jsem byla na hlídce, najednou slyším třepotání křídel a pak už jsem zahlédla naši vlaštovku, jak prolétá kolem lodi. Chvíli kolem Janny kroužila a potom se usadila přímo mě nad hlavou na kormidle. Zkoušela jsem volat na spícího Péťu, aby to vyfotil, ale ten spal příliš tvrdě. Asi pět minut jsme po sobě s vlaštovkou pokukovali, až náhle roztáhla křídla a uletěla nadobro. Skoro jako by se vrátila, aby nám poděkovala za nocleh…
