17. Janna: Singapur- Langkawi KONTAMINACE FAZOLÍ a INSPEKCE MOTORU

Janička byla prát a vedle pračky, což je takové odkladiště starých knížek, našla kopie několika map, většinou Indonésie. Já jsem pokračoval v pumpování nafty z nádrže a už mám těch pohonných hmot plné zuby. Smrad jak v hradu. Naštěstí jsme pekli nový chléb, takže naftopuch byl vytlačen vůní zlatavého pecnu.

Ve fazolích jsme objevili nosatce, takže jsme následovali moudrých rad a fazole jsme i s nemilými broučky přepekli v troubě – nejenže se tak

uškvaří již vylíhlí nosatci, ale měly by se tím zničit i jejich vajíčka. Bohužel jako milovníci fazolí, čočky a dalších bobů jsme toho měli na lodi nejméně deset kilo, tudíž jsme přepékali víceméně celý večer. Venku i po setmění třicet pět stupňů ve stínu a naše trouba jede několik hodin na plné obrátky. Dovedete si jistě představit, že když jsme zhruba v deset hodin skončili, měli jsme z lodě jednu velkou rozpálenou pec. Naštěstí tu noc nepršelo, a tak jsme si mohli ustlat bez obav v kokpitu!

Inspekce motoru

Včera nám byla přislíbena návštěva mechaniků na inspekci našeho motoru. Měli přijít v jednu, ale naprosto proti čínským zvyklostem dorazili už v jedenáct. Byli jsme z toho úplně vyvedení z míry.Ráno jsme ještě dodělávali nějaké drobnosti. Janička vyčistila prostor kolem motoru, takže to tam konečně nevypadá jako v zaschlé žumpě. Já jsem se tak nějak bimcal…

Neúspěšně jsme se snažili vyměnit chladící kapalinu, což vedlo ke snížení morálu mužstva – dočasnému.

Když se objevili dva chlapíci přes náš motor, kterému jsme nemohli přijít na jméno (už jsme na něj přišli), … á aha, Janička mi připomíná, že jsem dělal plány kolem našeho nového drátování (el. vedení), takže přeci jenom jsem se ne tak úplně neužitečně nebimcal…

Ale zpět k motoru. Tak ještě ne k motoru. Janička mi tu zase něco diktuje – prý abych nezapomněl, že mě po té nezvyklé spoustě piva nebolela hlava – důležitá poznámka.

Zpět k motoru… (Janička mlčí…)

Začátek probíhal dosti rozpačitě, nicméně co byste čekali: přišel ČÍNSKÝ, a jak jinak než pořádně důležitý šéf společně s jedním indickým technikem-poskokem. Ukázalo se, že ten velký šéf je náš známý Mr. Fang, který se na naše pověření na jaře snažil náš motor prodat. Neuspěl, takže teď je tu, aby nám motor prověřil. Druhý chlapík je Ind, hlasitě se k nám hlásí, ale nemůžeme si vzpomenout, kde jsme ho viděli. Nejspíš byl ve skupince chlapíků, se kterými jsem diskutoval o míře znečištění naší nádrže na naftu. Chodil jsem po maríně s flaškou od vody z půlky naplněnou naftovou močkou a ptal se každého, na koho jsem narazil, co si o tom myslí. Jenom pro pořádek – většina dotázaných mi potvrdila, že nádrž je „poměrně čistá“, že „to je normální“ tvrdila zbylá část odborníků. Tu trochu nečistoty by měl zvládnout náš předfiltr a filtr, který sice budeme možná muset častěji měnit, ale nemusíme mít strach.

Mr. Fang s technikem se zuli, vstoupili na palubu a začali uznale pobrukovat. Třikrát jsem vysvětloval, o co nám jde, a třikrát se mě Fang nervózně (vlastně skoro hystericky) zeptal, co po něm vlastně chceme. Asi v té své čínské nadutosti zapomněl, že je u zákazníků a že se přišel pracovat. A to už vůbec nezmiňuju to, že co po objednaných mechanicích chceme, jsme již předem asi pětkrát potvrdili emailem.

Pro úplnost: Když jsme loď koupili i s fungl novým (rok starým) motorem Volvo Penta D1-30, museli jsme motor napájet dieselem z kanystru, protože hlavní nádrž byla podle udání původního majitele kontaminována. Před pár dny jsme se konečně dostali k tomu, abychom motor zkusili, ale nepodařilo se nám ho rozběhnout. Zkoušeli jsme předpumpovat naftu ruční pumpou, ale bez úspěchu. Takže jsme po Fangovi chtěli, aby nám motor rozběhl, zkontroloval a učinil závěr s doporučením a návrhy.

Po chvilce hádání, kdy jsem ztrácel nervy nejen já, ale taky jinak klidná Janička, Fang přišel s překvapivým návrhem, že motor pustí z kanystru a zkontroluje jeho běh. Ufff! Až potud tedy úspěch.

Klidní jsme ale nebyli. Nejen že jsme se obávali výsledků prohlídky, ale stále jsme nebyli schopní složit důvěru v oba „specialisty“. Fang zuřivě oblézal motor, přičemž pošlapal co mohl, za všechno rval a byla-li v dosahu hadice nebo drát vždycky využil příležitosti, aby se za tu hadici pověsil, za drát přidržel. Nad to všechno stále opakoval „jen žádné starosti“, „ok, ok, no problem“. Přitom ukazoval na jednotlivé části motoru, hadičky, trubky a kohouty a ptal se, co to je. Nejdřív jsme si mysleli, že si dělá srandu, pak že nás zkouší. Ptal se ale dál. Odpovídali jsme, jak nejlépe jsme dovedli. Já jsem začínal mít temno před očima, krátil se mi dech, svět ztrácel smysl.

Jeho asistent mával multimetrem, kterým píchal do všech spojů a dalo mu hroznou práci najít uzemnění i přesto, že na něm celou seděl (motor je, skrze hřídel, nejběžnějším uzemněním na lodích)… Fang mu to řevem připomněl…

Pak přišla ta velká chvíle. Hadice v kanystru, asistent pumpuje jako zběsilý ruční pumpičkou a nic. Trocha škrabání na hlavě, dloubnutí v nose (šušeň naštěstí odcvrnknul přes palubu a prst si otřel jako dobře vychovaný hoch do svých kalhot). Po chvilce kroucení hlavou vyšel povel: znova a víc. Já už se chystám, jak budu dělat chytrého, že sem jsme se taky dostali a ve skrytu duše doufám, že mají v rukávu nějaký tajný trik. Žádný trik. Prostě bylo třeba jenom víc pumpovat. Ind funí, pumpička na sucho píská, ale najednou zabírá, hadice saje, vstřikovače se plní…

Přesunuli jsme se k ovládacímu panelu. Přesně řečeno se jenom otočili o 180 stupňů k ovládacímu panýlku. Následuje další salva Fangových otázek „co je tohle?“, „co je tamhleto?“. Rozladilo nás, že nám poslali jakéhosi mamlasa, který dieslový motor asi jaktěživ neviděl. Je samozřejmě možné, že model našeho motoru skutečně ještě nikdy neviděl, ale koneckonců je to „specialista“ na Volvo Penta a navíc, když vidím kontrolku se symbolem olejničky…

Ukázal jsem Fangovi, jak se motor startuje a předal mu zodpovědnost. Motor naskočil a začal příst jako koťátko. Vždy, když motor naskočí a spolehlivě běží, říkáme mu Brumla. Když dělá problémy, je to Zelená bestie.

Pak už šlo všechno jako na drátkách. Fang se ukázal jako docela fajn chlapík a spoustu věcí nám vysvětlil. Možná předtím byl ve stresu, že je před nedokonale nainstalovaným motorem a že by se něco mohlo rozbít…

Lovili jsme z obou chlapů rozumy a Fang na všechno odpovídal „vy chcete, abych vám to udělal? To si udělejte sami.“ Změnil jsem tedy taktiku a ptal se ho, jak by to udělal on.

Vždy, když jsme motor pouštěli, zdálo se nám, že ve středních rychlostech nějak moc poskakuje. To už nebyly vibrace. Motor se prostě klátil ze strany na stranu. Fang nás ale ujistil, že to je způsobeno nesouměrnou prací tří cylindrů a že je to běžné.

Pak už jsme si jen s Janičkou sepsali, co je třeba udělat, a konečně nám spadl velký kámen ze srdce. Prohlídka nám dosvědčila, že motor je v dobrém stavu, co v dobrém, Fang tvrdil, že ve skvělém. Jenom vyměnit olejové a palivové filtry, nainstalovat filtr na mořskou vodu (abychom nenasáli do motoru nějakou mořskou potvoru) a mělo být všechno Fangovými slovy „ok, ok, no problem“.

Měli jsme dobrý pocit s dobře investovaných peněz.

Janička se ještě pustila do zašívání plachet proti slunci a dešti, které jsme nařezali a v jistých případech přímo natrhali ze starého plachty, která původně zakrývala celou loď. Já jsem začal rozebírat rolfok Harken, protože jsme potřebovali změřit velikost Sta-Loku, takového mechanického ukončení ocelového lana, které drží stěžeň ve vzduchu.

Další díl: 18. Janna: Singapur- Langkawi TAKELÁŽ a ZBYTEČNÁ SMRT