6.červenec 2008
Takže dnes mě Péťa pověřil psaním deníku, a jelikož se mi chce spát, ale je ještě dost brzo (asi půl deváté), je to ten nejlepší způsob, jak si zkrátit čas předtím, než usnu.
Hned poté, co jsme zakrojili k snídani náš třetí lodní pecen, jsme se pustili do díla: úkol dne, vlastně byly dva, dodělat motor. Bylo třeba vyměnit palivové filtry, chladicí kapalinu a namontovat filtr na mořskou vodu. Úkol číslo dva: zprovoznit nožní pumpu a přívod slané vody do kuchyňky. Po včerejším zápase s filtrem olejovým se Péťa psychicky připravil na podobný výkon i s filtrem palivovým. A skutečně, ta potvora ne a ne povolit. Vždy se pohnula jen o kousíček a pak hned zatuhnula, potvora. Péťa už se chystal sáhnout po svém vynálezu, když si najednou uvědomil, že filtr celou dobu utahoval, nikoli povoloval. Inu kolem motoru je skutečně málo místa, pracuje se v akrobatických pozicích, a prostorová orientace je nesnadná… Stačilo tedy zabrat tím správným směrem a filtr byl dole.
Výměna chladící kapaliny se ukázala oproti ostatním pracím kolem motoru býti krokem vcelku triviálním. Až na to, že se nám nepodařilo uvolnit druhý ventil.
Pak následovala montáž filtru na mořskou vodu. Ale kam s ním? Že by pod dřez v kuchyňce? Toto umístění prosazoval Péťa, mě se moc nezamlouvalo… A v tom mi padla do oka taková šikovná destička našroubovaná na stěnu vedle motoru – jakoby tam byla přesně pro tento účel. Ve skutečnosti na ní byla dříve namontovaná elektrická pumpa na sladkou vodu, kterou jsme vyhodili jako zbytečný přepych. Po krátké poradě bylo rozhodnuto. Na malé lodi je jednak problém najít šikovné místo, kam nějaký ten instrument namontovat, ale zároveň je třeba promyslet kudy povedou dráty, hadice, je dost místa nad, pod a za? Bude možné ten inštrument taky sundat a opravit. V případě našeho nového filtru na mořskou vodu bylo třeba počítat s alespoň 50cm prostorem nad filtrem, aby bylo možno filtr otevřít a vyčistit. 50 centimetrů? Zdá se to jako nic, ale malá loď jako ta naše moc alternativ neposkytuje.
Filtr hned dostal přezdívku Robůtek. Namontovali jsme mu ručičky, na ručičky natáhly hadice, hadice jsme připevnili každou krásnými ocelovýma svorkami, vždy po dvou, jak nabádá zkušenost nemála nešťastníků, a Robůtka připevnili na zeď. Zatajili jsme dech a slavnostně nakopli motor. Motor jako vždy párkrát zakuckal a chcípl. Opět je třeba odvzdušnit. Už to máme dobře nacvičeno: vytáhnout hex klíč, uvolnit odvzdušňovací šroub, obložit vše kolem hadrem, pár zapumpování dokud nezačne vytékat nafta bez bublinek, utáhnout a hotovo. Motor se rozběhl, ale Robůtek nasál jenom trochu vody a nic. Rychle jsme motor vypnuli. Že bychom jako na potvoru hned po nainstalování filtru na mořskou vodu nasáli nějaký igelit? Činnost našich mozkových ústrojí ale přehlušila soustava trávicí, která se úderem poledne přihlásila o svůj podíl na dnešním dni. Řešení neprůchozího chladicího systému motoru bylo tedy odsunuto na odpoledne.
Po obědě jsme nejprve odmontovali hadici ze seacocku, dnového ventilu, voda protékala, tady tedy problém být nemůže. Péťu již před obědem napadlo, že Robůtek je možná příliš vysoko a že pumpa nedokáže vodu vysát. To mě přivedlo na nápad sundat Robůtka z jeho věšáku, přidržet ho v nižší poloze, zatímco Péťa pustí motor. Motor naskočil už bez problémů a voda začala proudit skrz filtr a Péťa hlásil, že z výfuku prská požadovaný proud vody. Robůtka jsme tedy zavěsili asi o deset centimetrů níže, celí nadšení z vyřešeného problému. Péťa mě nabádá, abych zapsala, že jsem hrdinou dne. Pravda, po tom prvním fiasku, chtěl Péťa filtr namontovat na původně plánované místo pod dřez, ale mě jen ta představa přetahování hadic zbavovala veškerého nadšení, a tak jsem o to náruživěji prosazovala sesazení Robůtka z jeho postavení na nižší úroveň.
Péťa pak prokázal své schopnosti s nářadím: vyřízl kus přepážky, která se nepatřičně opírala o alternátor (vypadá to jako prkotina, takže pro představu: bylo třeba uříznout asi půl metru centimetr tlusté tvrdé vodotěsné překližky, přičemž pilou bylo možno pohybovat asi tak pět centimetrů, čili práce dost vyčerpávající). Potom jsme namontovali nožní pumpu, kterou jsme napojili na starý seacock a přívod na chlazení motoru jsme napojili na nový seacock, který jsme nainstalovali v zimě. Velikost hadic navíc odpovídala lépe této sestavě. Já jsem získala privilegium poprvé si s nožní pumpou zapumpovat a pustit kohoutek se slanou vodou. To bylo radosti, když se z kohoutku (a jenom z kohoutku) vyvalil proud vody!
Dnes byl opravdu úspěšný den. Dobrý důvod zakončit jej dobrou večeří (jakou taky jinou, u nás se žádné nedobré večeře neservírují). Po večeři povinné vymáchání v bazénu a vířivce, vyčistit zuby, stanovit plánkonspekt na zítřek a spát.
Další díl: 20. Janna: Singapur- Langkawi ELEKTRIKA A ZTRACENÉ PENÍZE
[…] díl: 19. Janna: Singapur- Langkawi FILTRY A ROBŮTEK Share this:TwitterFacebookLike this:LikeBe the first to like this. Categories: Plavba Singapur […]