7. července
Dnes nám začíná asi dvoudenní období bez elektriky. Na programu jsme měli „úklid“ v elektrických rozvodech, a jelikož život dvanácti voltového systému začíná u baterie, začala naše práce taky tam.
Teď si uvědomuji, že bylo velkou chybou, že jsme původní změť drátů kolem našich baterek nevyfotili. Pátý přes devátý, tady kus ohořelý, tam se rez dala krájet. Baterky jsem tedy vyndal ze skříně na levoboku, abychom si je mohli pořádně prohlédnout, v klidu do nich dolít vodu, očistit je a vůbec zjistit jejich kondici. Čekalo nás ale překvapení. Elektrolyt byl jen tak do půlky baterií, možná méně. Zajímavé, jak dobře dosud běžely, ale fakt je, že kromě startování na ně nebyla vyvíjena žádná zátěž a kontrolka baterie u motoru občas zapípala.
Takovýmto starým kšuntům své osudy tedy nesvěříme. V rozpočtu jsme s bateriemi víceméně počítali. Doufali jsme sice, že nové kupovat nebudeme muset, ale přeci jenom nás jako naprosté zelenáče čeká dost nástrah a úskalí, než abychom si přidělávali další odrovnanými bateriemi. Zavolali jsme si tedy chlapíka z maríny, aby přijel s bugatkou a baterky si odvezl. Možná jim ještě poslouží.
Zítra zajedeme k Jessie pro nové, a protože je ještě bude muset nabít, k nám se dostanou až pozítří.
Janička se pustila do šití plachet na zakrytí kokpitu. Já jsem pokračoval v rozmotávání toho bordelu v elektrických drátech a tu mě napadlo podívat se na účet, jestli už nám přišly peníze od Kasii. Nic tam nebylo! Poslala je ve čtvrtek a stále nic. Přes víkend byl internetový přístup na náš účet vypnutý, protože eBanka se spojovala s Raiffeisen. Doufali jsme ale, že v pondělí, tj. dnes, už své peníze uvidíme. Navíc řešíme už naplno novou kosatku od UK Halsey v Hongkongu a rádi bychom plachtu co nejdřív zaplatili, aby se pustili do šití.
No, celý den jsem šílel. Všiml jsem si, že jsem Kasie napsal nový kód banky ještě před jeho změnou a navíc Kasia peníze posílala právě v den slučování obou bank… Snažil jsem se dovolat na hotlinku, ale kromě automatu jsem se s nikým nedomluvil. Jak typické! Nakonec jsme se přes Skype spojili s mamkou, která se na hotlinku konečně dovolala (z ČR zdarma, kdežto nám ubývaly při čekání na operátorku kredity jak protržený). Prý, že se zahraniční převody řeší až týden. Alespoň tak. Trochu mě to uklidnilo.
Nakonec jsme stihli ještě vytahat pár kilometrů starých drátů. Nejprve jsem k tomu chtěl přistupovat opatrně a ničit jenom, co nebudeme potřebovat, ale stav věcí mě donutil k masové devastaci toho napůl zpuchřelého, napůl zrezivělého, všelijak zamotaného a napojovaného a především naprosto nedostatečného humusu. Není divu, že spousta těch drátů byla často seškvařená a místy dokonce ohořelá. Předchozí majitel byl natolik líný, že místo aby zjistil, k čemu nějaký drát je a kudy vede, tak raději natáhl nový, starý tam nechal viset, často navíc připojený ke zdroji a pár takových drátů končilo i v chuchvalci, který visel vedle motoru. Dráty byly často dvakrát tak dlouhé, než musely být, natažené naprosto nesmyslným způsobem, o dostatečném průměru jsme si mohli jenom zdát.
Večer jsme krmili rybičky. Takové ty buclaté s pruhy, co se motají kolem lodí snad ve všech přístavech. Na Taiwanu jsme si jich všimli také.
Pak tradiční závěr dne: namáčení v bazénu a horké vířivce. Teď už ležíme v kokpitu a poslouháme Symphony FM. Janička už spí, koneckonců je už její hodina…
Další díl: 21. Janna: Singapur- Langkawi MĚSTO A PIVO a PETROLEJKA
[…] Další díl: 20. Janna: Singapur- Langkawi ELEKTRIKA A ZTRACENÉ PENÍZE […]