V JZ části Indického oceánu východně od Madagaskaru se nachází ostrovy Rodrigues, Mauritius a Réunion, souhrnně Maskareny. Ostrovy jsou sopečného původu, na Reunionu s dosud činnou sopkou Piton de Fournaise, která naposledy soptila v roce 2007. Do příchodu objevitelů v 16. století nebyly osídleny, pokud nepočítáme vyhubeného nelétavého ptáka dodo neboli blbouna nejapného, jehož symbol se vyskytuje v mnoha podobách na všech ostrovech. Střídající se francouzská a britská kolonizace byla ukončena v roce 1968 vyhlášením nezávislosti Mauritia s Rodriguesem a prohlášením Reunionu francouzským zámořským departamentem v roce 1946. Pro práce na plantážích třtiny, kávy, čaje či koření, byli dováženi otroci z Afriky. Ukončení otroctví znamenalo přísun pracovních sil z Indie. Současná pestrá multikulturní společnost působí velice liberálně a bezkonfliktně.
Mluví se francouzsky, anglicky a místní kreolštinou pidgin, směsicí obou a různých afrických nářečí.
V ranních hodinách v neděli 30. září přistáváme na nejvýchodnějším z ostrovů Maskaren na Rodriguesu v Port Mathurin.
Aniž bych si prověřil místní pravidla, žádám o odbavení. Postupně se dostavují čtyři pracovníci, vyplňuji zatím největší množství formulářů, ale podstatné je, že za nedělní odbavení je nemalý poplatek. Následně se vydáváme do města a účastníme se jakéhosi festivalu. Sledujeme regatu plavidel s džunkovým oplachtěním, ochutnáváme místní speciality, popíjíme pivo a posloucháme vystupující hudebníky. Poplatků nelitujeme, zážitek stál za to. Rodrigues, chudší bratr Mauritia, má 35 000 obyvatel, převážně potomků afrických otroků, kteří se na ostrov uchýlili po zrušení otroctví. Ostrov je jedna veliká vesnice, kde se všichni znají a kde si nelze nepovšimnout krásných kreolek. Zajímavosti ostrova jsme navštívili na skútrech včetně údolí, kde se uskutečňuje pokus o návrat, námořníky vyhubených želv, do místní přírody. Hlásí se k nám Birgit a Paul, humanitární pracovníci, kteří na ostrově, kde je 40% nezaměstnanost, vybudovali chráněnou dílnu pro 20 invalidů. Ze skořápek kokosových ořechů vyrábí celou škálu ozdobnických výrobků, exportovaných do celého světa. Přivítali jsme je na lodi spolu s nestorem Jamesem, propagátorem jachtingu na ostrově.
Ostrované jsou velice zdatnými jachtaři a na jejich rybářských člunech nechybí krátký vyjímatelný stěžeň, na kterém je zavěšeno 10 metrové bambusové ráhno s plachtou. Robustní loďka se třemi členy posádky dosahuje rychlosti až 10 uzlů a přívěsný motor využívají jen při vlastním rybolovu. Regaty těchto plavidel se při festivalu zúčastnilo na 40 posádek.
Po týdnu na Rodriguesu vyplouváme úzkým průlivem na otevřený oceán a dále k 300 mil vzdálenému Mauritiu.
V hlavním městě Port Luis přistáváme po třech dnech. Vyvazujeme se k hrázi přiléhající k hlavní místní promenádě, takže jsme v centru všeho dění. Na malé výstavné centrum navazují v chaotické zástavbě přilehlé čtvrtě nízkých domů. Prvním viditelným rozdílem je převažující indický živel. Rozsáhlá tržiště zeleniny, ovoce, masa, ryb a dalšího zboží všeho druhu, vyvolávači, pouliční obchodníci, žebráci a neskutečný ruch. Zdá se, že všichni jsou obchodníci. Kdo nemá obchod, sebere krabici nebo plachtu, něco obstará /kartáčky na zuby, tkaničky, několik limetek, dozrávající manga…/, a zřídí si krabicový obchod na okraji ulice.
Občas projíždějící policejní auto tyto „obchody“ zbourá, ale ty během minuty stojí opět. Co upoutá, je množství policistů. Jen náš 100 m úsek hráze je střežen stále se střídajícím policistou. Ekonomika ostrova je stále více závislá na turistice a event. bezpečnostní problémy a následný pokles turistického ruchu, by byl pro republiku zničující. Zvyšující se životní úroveň a tím stoupající mzdy dělníků na plantážích vedou ke ztrátě konkurence schopnosti a tradiční produkce cukru je již vážně ohrožena. Budoucnost ostrova se orientuje zejména na turistiku, bankovnictví, textilní průmysl a moderní technologie. Ostrov nabízí množství hotelových resortů a spoustu intimních luxusních residencí nejvyšší kvality. Z hektického hlavního města po třech dnech přeplouváme do krásné zátoky Grand Bay. Chráněné kotviště, zdarma zázemí jachetního klubu a klidné prostředí. Pronajatým autem objíždíme ostrov. Obdivujeme krásné výhledy z centrálního pohoří, čajové plantáže a poznáváme zpracování čaje, Stíněné plochy jsou určeny pro pěstování vanilky a tropických květin. Všude kolem množství exotické vegetace a třtinové plantáže.
Mauritius je jednou z pravidelných zastávek jachtařů na plavbě kolem světa. Setkáváme se jak se starými známými, tak i s jachtaři kteří obeplouvali Austrálii přes Indonésii. Zajímavou skupinou jsou „dálkaři“, na příklad Paul z Kanady. Zatím na plavbě kolem světa navštívil jen Tahiti, Vanuatu a Kokosový ostrov. Mauritius je jeho čtvrtým přistáním. Nebo Poláci na katamaranu Flash 2 koncem října opustí Mauritius, aby strávili Vánoce v Brasilii. Ještě menší je svět pro sousední francouzskou posádku, která pluje na Vánoce na Guadeloupe. Přiznávám, že mně je tento přístup cizí a Sayonara by si na podobné cíle ani nemohla pomyslet. Po týdnu v Grand Bay, kde nás opouští Petr s Magdou a přilétá Horst, přeplouváme opět do Port Luis k odbavení před plavbou na Réunion. 
Obdivovatelů Sayonary si již ani nevšímám, ale když jeden z postávajících promluví česky je důvod zpozornět. David žije již osm let na Reunionu a na Mauritius si jen odskočil a vrací se zpět. Nabízíme společnou plavbu, přijímá a tak na 160 mil vzdálený Réunion plujeme ve čtyřech. Réunion, to je Francie v Indickém oceánu, včetně měny eura a častých škodovek na silnicích. David se stal naším průvodcem po ostrově. Objíždíme s ním zajímavá místa, seznamujeme se s jeho životními příběhy a plány do budoucna.
Nadcházející plavba do Jižní Afriky, patří mezi nejnáročnější úseky na plavbě kolem světa. Nepravidelnost počasí, silné proudy, častý výskyt silných větrů i v nejpříznivějším měsíci roku v listopadu, z něj činí černou můru jachtařů. Předpovědi se den ode dne mění a při první, ne úplně ideální, příležitosti 29. října vyplouváme.
Pokud jste na moři, těšíte se do přístavu.
V přístavu se nemůžete dočkat vyplutí.
Jarda Bernt, Richards Bay, 16. 11. 2012.
[…] Další díl seriálu Sayonara- Maskareny […]