Potom co jsme nainstalovali nový lodní šroub, jsme zpozorovali, že motor nám vibruje, v periodě asi 2-3 sekundy. Nejdřív jsme mysleli, že to nic moc není. Vibrace byly malé a stejně jsme víc plachtili. Nedávno jsme si ale vyjeli trochu dál, dost foukalo, vlny něco přes metr, byla to krásná jízda. Zrovna jsme si řekli, že to otočíme zpět, když tu najednou vypnuli vítr. Byli jsme zrovna na vnějším okraji jihozápadního Kaohsiungského kotviště tankerů. Chvilku jsme ještě bojovali na plachty, ale proud, který tady dovede být docela silný, nás začal tlačit na zakotvená ocelová monstra.
Nastartovali jsme proto motor a trochu si tím zesílili zdánlivý vítr. Stále jsme si ještě nebyli naším novým lodním šroubem jistí. Zotevírali jsme tedy strojovnu a zkoušeli různé otáčky a sledovali jsme, co to s motorem dělá. Hned bylo jasné, že vlny vibrace zesilují. S obavami jsme to pozorovali a začali zjišťovat, čím by to mohlo být. Vzhledem, k tomu, že se kromě lodního šroubu nic nezměnilo, házíme vinu na něj. Výrobce o tom nechce slyšet a tvrdí, že máme ohnutou hřídel.
Jednou z možností bylo také vzpříčené perko. Před týdnem jsem se potopil, lodní šroub sundal, celé jsme to prohlédli, ale perkem to asi nebude. Dál jsme tedy hučeli do chlapíka, který nám šroub prodal, ale ten stále mlel svou.
Předevčírem za námi přišel, jako že něco přeměří, ale nic nového z něj nevypadlo. Takže abychom se někam pohnuli, hřídel musí ven.
Zní to jako docela jednoduchá operace, ale ve skutečnosti to bude trochu nepříjemné. Je třeba připomenout, že hřídel prochází trupem asi v hloubce 50cm pod vodní hladinou, takže jak se hřídel vyndá, dovnitř poteče voda. Zastavit tu vodu, to bude úkol pro Janičku, která bude připravena s dřevěnou zátkou a cca 2,5cm tlustou díru hbitě ucpe. Já budu mezitím zadržovat dech, to jako že pod vodou a tahat tu ocelovou tyč ven.
Hřídel pak půjde i s lodním šroubem na soustruh a snad se konečně ukáže v čem je problém.
Je to trochu trapné, že jsme to tak odkládali. V podstatě jsme už chtěli odplouvat a takovouto důležitou věc začneme řešit pomalu až na poslední chvíli… Jenže pokaždé když jsme si představili, jak vyndáváme hřídel a do lodi začne náhle crčet proud vody, tak nějak tajně ve skrytu duše jsme doufali, že se nám to všechno jenom zdá, že ten problém sám od sebe zmizí. Bohužel i tady platí, že co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek! Dnešní odklad lze nicméně omluvit tím, že byla opět špinavá voda, a když už se budeme do té hrůzy pouštět, tak si snad můžeme dovolit trochu luxusu v podobě jakž takž čisté vody a ne že budeme páčit hřídel mezi plovoucími odpadky a nafto-olejovými skvrnami… Tak nám zítra (?) držte palce!