12.8.2012
Posledních pár dní jsme se i přes frekventované přeháňky a prachsprosté průtrže mračen, které nás už týden neustále trápí, snažili pokročit v přestavbě Janny na ještě útulnější obydlí. Docela jsme s tím hnuli.
Od původních plánů na kompletní přestavbu kuchyňky jsme ustoupili. Hlavní překážkou byl materiál. Potřebovali jsme jen několik prkýnek z nějakého tvrdšího dřeva, ale nic pořádného se nám nepodařilo sehnat nebo bylo nutno koupit skoro celý strom. No co, aspoň ušetříme. Rozebrali jsme tedy celou kuchyňku, shledali, že většina prken je vlastně ještě poměrně použitelných (přehlédneme-li nějaký ten škrábanec a oloupaný lak). Díry vykloktané po starých šroubech jsme zalepili epoxy a navrtali nové. Po krátkém zápase se nám pak podařilo přinutit prkna, aby k sobě sedla do úhlů podobných úhlu pravému. Schody, které jsou na kuchyňku přimontované, přestaly vrzat. Krása. Tím to ale všechno teprve začalo. Dosud jsme měli kuchyňskou linku bez dveří a bez jakýchkoli poliček, prostě totálně vykuchanou, a ten pohled do vzduchoprázdna už nás začal deprimovat. Když jsme před čtyřmi lety v Singapuru Jannu poprvé vytáhli na břeh v loděnici a vyhodili starou nefunkční ledničku, do kontejneru ji doprovázel i celý zbytek původního vnitřku kuchyňské linky, který byl již značně prohnilý. Říkali jsme si tehdy, že tu spoušť dočasně alespoň schováme za dvířkama pod kuchyňským dřezem, ale poté co jsme nainstalovali nový čtyř plotýnkový plynový sporák s troubou, zjistili jsme, že i dveře musí ven, protože kvůli vyčnívající troubě by je nebylo možné otevřít. Nyní jsme tedy museli dveře posunout pár centimetrů do strany, což se neobešlo bez říznutí do krásného kusu mahagonu. Ale povedlo se a stálo to za to.
Protože nám kus motoru zasahuje až pod kuchyňku, zbudovali jsme pod dřezem také takovou zástěnu, která odizoluje smrad a teplo, které od motoru pronikalo přímo do kajuty. V rámci toho jsme také strhli starý nechutný molitan z vnitřku schodů a nalepili nový s hliníkovou folií.
Pak jsme předělali sladkou vodu z ruční pumpičky na nožní. Konečně máme obě ruce volné jak na mytí nádobí, tak na hygienu. Proč jsme to jen neudělali dříve?! Dále jsme zatmelili dřez, takže nám už kolem něj neteče voda. Pod dřezem jsme ještě udělali dvě velké přepážky na skladování potravin. Později přibudou ještě nějaké poličky, až si rozmyslíme, co kam půjde. To se nesmí uspěchat. Opravy a úpravy kuchyňské linky nám nakonec pro nepřízeň počasí zabraly celé tři dny, ale konečně máme plně funkční kuchyňský kout! Na oslavu jsme hned večer zajeli do Costca (americké Makro) a nové skladové prostory jsme obratem zaplnili zásobami. Nejlepší na tom je, že už teď máme jídla asi tak na dva měsíce a v novém špajzu je stále ještě poloprázdno!
Velkým projektem se ukázal také stůl uvnitř kajuty. Pro nedostatek dřeva jsme opět recyklovali, co již bylo na lodi. Protože jsme zrušili posuvné dveře mezi kajutou a šatnou (kde bývá záchod), mohli jsme je využít jako druhou desku stolu. Toužili jsme totiž po stolu rozklápěcím, jednak na psaní, abychom se mohli rozložit oba s počítači, a jednak když přijde více hostů. Nyní máme buď původních 100x50cm nebo po rozložení stolní letiště 100x100cm. Mezi desky jsme dali překlápěcí panty, které se musí zapustit, takže bylo třeba trocha úsilí s dlátem. Překlopená deska je pak podpírána dvěma výsuvnými fošnami. No, žádná překrásná truhlařina to není, spíš takové dřevo řeznictví, ale funguje to krásně a to je hlavní!
Mezi tím vším si Janička ještě stihla vyrobit ze starého věšáku na ramínka držák na papírové utěrky a namontovala nový zámek na vchod do kajuty, protože ten starý už začal povážlivě rezivět.
Samozřejmě, že během těch lijáků se ukázalo, že po jednom drátu, který vede skrze strop, nám teče (nekape, skutečně TEČE). Jakmile se počasí na hodinku dvě udobřilo, hned jsme vyběhli a rovnou to pořádně přetmelili – tmelu totiž není nikdy dost.
Předevčírem nám zároveň doručili nový lodní šroub, ale voda v přístavu je po všech těch deštích hrozně zakalená a plná svinstva, takže s instalací musíme počkat, až se přístav trochu vyčistí. Snad se počasí brzy umoudří, tajfuny si dají na chvíli pokoj, monsun se uklidní a my se konečně vypravíme zase plachtit!