5. SAYONARA- Andalusie

Již 50 let si zpívám píseň Osvobozeného divadla „O Španělsku si zpívám“ a teď budu mít šanci aby další z měst písně zněla sice krásně, ale ne již cize.

V Malaze přebírám Sayonaru od Jardína a čeká nás plavba do jižního Portugalska. Při plavbě podél jihovýchodního pobřeží Španělska musím dát za pravdu průvodci o ohyzdnosti nových staveb na tomto pobřeží. Kdo a jak bude odstraňovat tato betonová monstra natřená emailem? Zastávky v Esteponě využívám k práci na lodi. Woodenboat, Holzboot, beautiful, schön, more work, viel arbeit jsou nejfrekventovanější slova kolemjdoucích. Mám stále seznam úkolů, které na mně čekají. Bez konce jsou práce na údržbě exteriéru a takeláže. Broušení, nátěry, omotávání ocelových lan šňůrou a tak dále. Nezaměstnanost nehrozí.

Obeplouváme Gibraltarskou skálu a míříme na tradiční kotviště u ranvaje v Gibraltarské zoně. Nikdo. Všechny lodě kotví za hrází na španělské straně. Výhody bezcelní zony jsou pro běžného jachtaře ztraceny. Nekonečný proud návštěvníků Gibraltaru stále zůstává pod kontrolou celníků a policie. Přesto před jejich zraky pašeráci cigaret předávají povolený karton komplicům, aby si je po přejezdu hranice opět od nich vybrali. 25 % daň plus pokuta či propadnutí zboží, tak zní výstražná upozornění.

Gibraltar je již dávno za hranicí svého stavebního rozvoje. I přistávací dráha je postavena v moři. Původní zástavbou na úpatí skály vede centrální obchodní ulice Main street, kterou proudí davy turistů. Základním programem je výhodný nákup fotoaparátu, hodinek, šperků, kosmetiky, rozhlédnutí se z vrcholu skály a procházka (dnes více projetí se) opičím safari na skále. Dodržujeme osvědčený program, jen místo šperků vyhledávám jachtařský obchod, kde ovšem obchodník mně varuje před nákupem čehokoli objemnějšího.

Volíme vhodný čas pro proplutí úžinou a vyplouváme směrem k Tarifě. Předpověď výrazného zesílení větru na západní straně nás přiměla k zarefování hlavatky. Atlantik nás vítá 30 kt větrem a 3 m vlnami. Za mysem Tarifa spouštíme hlavatku a s kosatkou 10 m čtverečných plujeme na zadní vítr podél pobřeží k přístavu Barbate.

Silný vítr nepolevuje, zůstáváme v přístavu a vydáváme se na prohlídku věhlasného mysu Trafalgar a opevněného městečka Vejer. 500 let expanze muslimů do Hispánie přiměly obyvatelstvo k výstavbě opevněných vesnic. Mnohé z nich jsou krásně zachovalé a Obidos a Vejer jsme měli příležitost navštívit.

Cádiz. Malý poloostrov obepínaný mělčinami je již po tisíciletí důležitým přístavem.

Historická zástavba s uzoučkými uličkami je víceméně doménou turistů. Moderní Cádiz je dnes mimo poloostrov. Středem zájmu je věhlasná katedrála s okolními ulicemi. V blízké restauraci Las Flores doporučujeme vzorkovou mísu produktů moře.

Jedinečné.

Při vyplouvání z Cádizského zálivu proti větru 5 Bf a vlnám, které se v mělkém zálivu vytvářejí si potvrzujeme kvality našeho „Jendy“ /motor Yanmar/. Při 2 000 otáčkách prorážíme vlnami jak pilotní loď. Protivítr a velké vlny nás provází celých následujících 90 mil až na mys Cabo de St. Maria, kde v mělkém ústí řeky Rio Formosa kotvíme před další noční plavbou k Lagosu.

Nabízí-li jachting nějaké gurmánské požitky, pak plavba na boční vítr za měsíční noci mezi ně patří. A takových bylo i 40 mil do Lagosu.

Pobřeží kolem mysu Cabo de Sao Vicente je tvořeno usazeninami a mořský příboj zde vytvořil množství strmých stěn s jeskyněmi, tunely a samostatnými věžemi. Opatrně proplouváme v našem člunu tímto bizardním skalním světem.

Přístavy západního Algarve jsou vyhledávanými jachtařskými východisky pro plavbu Atlantikem. V přístavu Lagos během dvou dnů připravujeme loď na první atlantickou etapu na Madeiru a Kanárské ostrovy. Výměna oleje v motoru, nátěry exponovaných míst, vyprat, doplnit vodu, naftu, nakoupit potraviny /levněji než u nás/, vyřídit emailové kontakty a.t d. V sobotu 28. srpna jsme připraveni k vyplutí.

Podívejte se na fotky.

Z měst písně Voskovce a Wericha zůstává pro mě cizí jen Aranjuez.???

31. srpna 2010          35° 31‘ N  12°01‘ W

Další díl seriálu Sayonara- Madeira

1 of 10