V sobotu 28. srpna jsme připraveni z vyplutí z Lagos. Posádka sestává ze tří sedmdesátníků Jardy Ročáka, Horsta Melzera, mně a mladíka Jakuba Havla.Jarda zkušený jachtař, partner z plavby na Lofoty, Horst spolužák z průmyslovky, který se nadchnul pro jachting, spoluplavec z Norska, Seychel, Portugalska a Jakub známý fotograf, mořský kajakář, redaktor, horolezec, spisovatel, zkrátka všestranně založený mladý muž. Výborná sestava.
Po několika hodinách plavby zakotvujeme v Sarges. Vydáváme se na mys Cabo de Vicente a na pevnost na mysu Sarges, kde před téměř 600 lety portugalský král Jindřich zvaný Plavec /Navigátor/, založil školu námořních objevitelů. Bartolomeo Dias, Vasco de Gama, Alvares Cabral, jen tři jména za mnoho dalších, kteří proslavili tuto školu. Torzo vydlážděné zeměpisné růžice na nádvoří připomíná specializaci učiliště. Nutno přiznat, že byl ještě další důvod pro přistání v Sarges. Měla zde kotvit Viktorka s Rudou Krautschneiderem. Bohužel jsme se těsně minuli.
V neděli 29. srpna v podvečer vyplouváme směr Porto Santo, kurz 240 stupňů. Čeká nás 430 mil plavby. Plavba oceánem, na rozdíl od vnitrozemských moří, má mnohé přednosti. Vítr je víceméně stálého směru i síly. Vlny jsou samozřejmě větší, ale dlouhé. Pro plavbu v těchto podmínkách naši předchůdci zkonstruovali větrná kormidla. Různé konstrukce využívají málo se měnícího směru větru k přenosu síly z větrného křídla na kormidlo. Náš „windwane“ spolehlivě pracuje téměř 300 mil. Po změně větru na NE však nezbývá než zapojit naše elektrické autokormidlo Simrad, které s mírnou spotřebou elektřiny si poradí i se zadním větrem. Známé silné kolébání lodě při zadním větru si „vychutnáváme“ jen necelé dva dny. V prvních hodinách pátku se objevuje záře nad ostrovem a v ranním slunci již i ostrov. Kuželové tvary vrcholů, tmavé horniny a minimum vegetace prozrazují sopečný původ ostrovů.
Po 116 hodinách plavby vplouváme do bazénu přístavu Porto Santo, kde se vyvazujeme na jednu z bójí mariny. Jako v každém vstupním přístavu je nutno vyřídit imigration, customs a přihlásit se v marině. Poplatek za bóji a sociální zařízení činí 15 EU.
Opakovaně si uvědomujeme významné rozdíly v přístupu k zaměstnanosti mezi kontinentem a Španělskem a Portugalskem. Zatímco marinu v Cuxhavenu s kapacitou téměř 1000 lodí obhospodařuje jeden hafenmeister, zdejší podstatně menší mají několik zaměstnanců. Zatímco na kontinentu vyřízení formalit představuje několik minut, zde strávíte vyplňováním minimálně půl hodiny. Přirozeně potom poplatky nemohou být stejné.
Ostrov objevili „žáci“ školy Jindřicha Plavce v r. 1418 z nichž Bartolomeo Perestrello dostal ostrov jako léno a jeho dcera se později provdala za Kryštofa Kolumba, kterýžto na ostrově po nějaký čas žil.
Ostrov o rozloze 42 km2 jsme z větší část objeli na kolech, vystoupili na vrchol Pico de Castello a navštívili museum Kryštofa Kolumba.
Na hlavní ostrov Madeiru vzdálený 40 mil připlouváme v nedělní podvečer. Náhodně zvolený přístav Machico byl šťastnou volbou. Drobný rybářský přístav je základnou pro loď velrybářského muzea v Canical a ředitel a kapitán lodě se právě vrátil s posádkou studentů z expediční plavby. Ochotně nám umožňuje vyvázání na jejich výzkumnou loď.
Nesrovnatelně větší ostrov Madeira byl objeven současně s Porto Santo a díky klimatu je značně osídlen. Ostrov věčného jara. Tak jej označují turistické prospekty mimo jiné i v češtině. Strmé svahy, neuvěřitelně strmé komunikace, zavlažovací kanály zvané levady, všude množství květin, žádné pláže, parky a botanické zahrady, vrcholky hor v mracích, množství malých vinic s nízkou révou, chlebové placky s česnekem a výborné víno typu sherry. Vytržené dojmy, které si z Madeiry odvážíme. Ostrov je vyhledáván pro rozmanitou nabídku pěší turistiky v krásném prostředí a klimatu. Více než 100 km našich pěších tůr neobsáhlo ani 5% ze zdejší nabídky.
K souostroví patří i ostrovy Desertas a Selvageny obojí jsou dnes přírodní rezervací. Povolení pro vstup /přistání/ lze snadno získat v hlavním městě Funchal. Ostrovy Desertas jsou zcela pusté s jediným nepříliš dobrým kotvištěm. Přesto stály za návštěvu. Prostředí má sugestivní atmosféru, která se uchová v paměti, nehledě na 10ti kilového tuňáka získaného od vedle kotvících rybářů.
Kamarád čtoucí mé stránky mně vytýká, že se málo věnuji plavební praxi a vůbec užitečným zkušenostem. Dnes tedy recept jak vychutnat tuňáka. Tuňák je suchá ryba a vždy se snadno rozpadne. Nepokoušíme se o smažení ani grilování, ale zcela jednoduše uvaříme rybu v okořeněné vodě a podáváme s několika druhy majonéz, česnekovou, chili, pepřovou či okurkovou. Jarda Korytář s kamarády, kteří za námi přiletěli, nešetřili chválou. Ovšem pozor, k tuňáku jsme podávali bílé madeirské víno.
Ahoj a dobrou chuť Jarda Bernt
Další díl seriálu Sayonara- Kanárské ostrovy
[…] Další díl seriálu Sayonara- Madeira […]