V září jsme přijali krátkodobou práci uklízeček na nablýskané jachtě Azimut 60. Říkali jsme si, že to bude jenom trochu drhnutí, leštění a voskování, a že ve zbylém čase budeme překládat a psát. Škoda, že se představy tak často liší od skutečnosti. Volného času jsme opravdu mohli mít poměrně hodně. Kdyby ale nenastaly ty okolnosti. Oni jsou to vždycky okolnosti, který nastanou a člověku nezbývá než si sundat ty růžové brýle a vyhrnout rukávy. V našem případě ty okolnosti nabraly podobu dvou tajfunů a komplikovaných mezilidských vztahů.
Teď už se naše krátkodobá kariéra lodních uklízeček se pomalu chýlí ke konci. Je to sice strašná nuda, ale rybářský přístav Pi-ša leží v krásné krajině a naši sousedi jsou moc fajn. Kdyby nám jenom ty tajfuny daly pokoj. Ten předchozí jsme dost protrpěli. Molo, ke kterému jsme byli uvázáni se utrhlo kolem čtvrté ráno. Dvě noci jsme v podstatě nespali. Na tajfun Jelawat jsme se vyvázali na údajně nejbezpečnější místo v celé maríně. Loď jsme měli vyvázanou v síti lan k betonovým sloupům na jedné a betonové zdi na druhé straně a doufali jsme, že se tentokrát aspoň trochu vyspíme. Nakonec se nám nic nestalo, ale přístav vypadal po tajfunu i tak dost zničeně.
