Od roku 1995 se monoxyly vydávají na moře, aby posunuly naše vědomosti o pravěkém „jachtingu“. Tým kolem experimentálního archeologa doc. Radomíra Tichého zkoumá metody výroby neolitických dlabaných lodí. V červnu 2026 se v Řecku uskutečnila již pátá expedice.

Monoxyl, z řeckého monoxylon, je plavidlo vydlabané z jednoho kmene stromu. Patří k nejstarším doloženým typům lodí. Podle nálezů v Dánsku a Itálii mohla tato plavidla sloužit už v době kamenné, před 9000 lety, k dopravě mezi ostrovy Středozemního moře a k jejich osídlení.

Výzkum týmu Radomíra Tichého

Expedice Monoxylon Radomíra Tichého z Univerzity Hradec Králové, zakladatele Archeoparku ve Všestarech a jeho týmu spojují experimentální archeologii a dobrodružství námořní plavby. V rámci výzkumu se věnují stavbě monoxylů a technologickým postupům, které mohly pravěké kultury ve Středomoří používat při opracování kmenů a výrobě plavidel. Zkoumají plavební vlastnosti lodí a možnosti plavby na dlouhé vzdálenosti pomocí lidské síly, tedy pádlování, nebo větru za pomoci jednoduchých plachet z různých materiálů.

Tyto poznatky pak v praxi ověřují na jednotlivých expedicích, během nichž s plavidlem absolvují etapové přeplavby dlouhé desítky a v součtu stovky kilometrů, převážně v Egejském moři. Jejich experimenty prakticky prověřují možnosti šíření pravěkých zemědělských kultur mezi ostrovy Středozemního moře. Tato migrace se opírá také o nálezy obsidiánu, který musel v dané době na ostrovy doputovat ze vzdálených nalezišť po moři.

Během samotné plavby zjišťují nautické vlastnosti plavidel: nosnost, stabilitu, maximální rychlost (kolem 4 km/h pomocí vesel a kolem 10 km/h na plachtu), možnosti vrácení převráceného člunu zpět do plavby schopného stavu. Dále i důležité detaily, s nimiž se museli potýkat také pravěcí mořeplavci. Ergonomie plavidla, možnosti hygieny, absolvování nočních plaveb a další okolnosti, které ovlivňovaly vzdálenosti, na něž bylo možné se bezpečně plavit.

Historie expedic:

Monoxylon I – první důkaz, že to jde
První expedice v roce 1995 použila šestimetrový topolový monoxyl, vyrobený jako archeologický experiment. Posádka plula napříč Egejským mořem od Samosu směrem k Atice. Loď měla jisté konstrukční nedostatky: ukázaly se problémy se stabilitou, těžištěm i s použitím plachty. Přesto výprava prokázala, že monoxyl mohl v neolitu sloužit k přepravě lidí i nákladu mezi ostrovy a pevninou.

Monoxylon II – od Egeje k západnímu Středomoří
Druhá expedice v roce 1998 byla výrazně rozsáhlejší. Nový dubový člun vycházel z nálezu neolitického monoxylu La Marmotta z jezera Bracciano u Říma. Posádka během měsíce odpádlovala 762 km po úsecích podél pobřeží Itálie, Francie, Španělska a Portugalska. Expedice testovala různé typy pobřeží, příboj, pobřežní plavbu i možnost převozu obsidiánu z Liparských ostrovů. Skončila účastí na EXPO 98 v Lisabonu. 

Monoxylon III – cesta obsidiánu na Krétu
Po více než dvaceti letech se tým v roce 2019 vrátil do Egejského moře. Použil upravený dubový monoxyl z druhé expedice a zaměřil se na trasu spojenou s mélským obsidiánem. Plavba vedla z řecké pevniny přes Mélos a Santorini až na Krétu. Klíčovou částí bylo překonání více než 100 km otevřeného moře mezi Santorini a Krétou, včetně noční plavby. Expedice ukázala, že při dobrém plánování, počasí a využití větru mohly být podobné trasy v pravěku reálné.

Monoxylon IV – Král Mochova
Čtvrtá expedice už plula na novém velkém dubovém člunu „Král Mochova“. Vznikl z téměř 300 let starého dubu z obory Mochov u Opočna a svými rozměry věrněji odpovídal neolitickému nálezu z La Marmotty. Loď měřila 11,5 m, byla široká 1,2 m a měla posádku 20 pádlařů a kormidelníka. Expedice v roce 2023 překonala přibližně 500 km přes Egejské moře a doplula k jeskyni Franchthi, významné neolitické lokalitě na Peloponésu.

Letošní expedice: Monoxylon V

Aktuální pátá expedice Monoxylon V proběhla v červnu a červenci 2026. Tentokrát vyplula ze severořecké Alexandrupole a po čtrnácti dnech dorazila do Volosu. Posádka urazila 430 kilometrů ve 12 etapách.

Hlavní novinkou expedice byla tradičně vyrobená plachta z lipového lýka, doplněná pádly inspirovanými archeologickými nálezy. Plachta vznikala téměř rok ve spolupráci s Centrem tradičních technologií Příbor a jejím smyslem bylo ověřit, zda mohl podobný materiál v neolitu sloužit k reálné námořní plavbě. Lýková plachta se ukázala jako funkční a plavidlo s ní při příznivém větru dosáhlo rychlosti až 10 km/h.

Posádka zároveň potvrdila, že monoxyl dokáže převážet i značný náklad, když vezla přibližně půl tuny zátěže. Jedním z nejsilnějších momentů výpravy byla mimořádně dlouhá etapa mezi ostrovy Lemnos a Kyra Panagia, při níž člun za 18,5 hodiny překonal 103 kilometrů. Expedice tak přinesla další praktické argumenty pro představu, že pravěká plavidla mohla zvládat nejen krátké pobřežní přesuny, ale i delší plavby mezi ostrovy.

Více o plavbách i o vědě v pozadí se dozvíte na stránkách projektu, z dokumentu České Televize o předchozí expedici nebo z videí na YouTube kanálu. Držíme palce při dalších plavbách a těšíme se na nové poznatky.

Chcete vědět více o jachtingu v Řecku? Doporučujeme jachtařské průvodce Řeckem.
Pro členy Námořního klubu platí sleva 50 %. Nejste členem?
Více informací najdete zde. Nebo se rovnou přidejte.