Čtenáři románů Patricka O’Briana o kapitánu Jacku Aubreym vědí, že vítězství na moři a zajetí lodě mohlo udělat z nuzného důstojníka boháče a běžný námořník si mohl vydelat roční plat. Zajatá nepřátelská loď se ale nejprve musela dostat před kořistní soud a nárok musel obstát právu. Více než dvě století poté se k podobnému systému chtějí vrátit Spojené státy. Trumpova administrativa připravuje využití téměř zapomenutého kořistního práva při zabavování tankerů a jejich nákladu.
Jack Aubrey a nejisté bohatství
V O’Brianových knihách patří prize money – peníze z ukořistěných lodí – téměř k běžnému životu důstojníka Royal Navy. Kapitán mohl po úspěšné plavbě zbohatnout a i posádka byla motivovaná podílem z kořisti.
Princip byl jednoduchý. Britská válečná loď zajala nepřátelské obchodní plavidlo nebo loď podezřelou například z přepravy válečného kontrabandu. Na zajatou loď nastoupila vlastní posádka, která ji dopravila do přístavu. Tam následovalo řízení před admiralitním neboli kořistním soudem.
Soud zkoumal, komu loď a náklad skutečně patří, kam míří, co převáží a zda bylo jejich zajetí podle tehdejšího válečného a mezinárodního práva oprávněné. Teprve po takzvaném odsouzení (condemnation) mohla být loď a její náklad prodány a výnos rozdělen. Kapitán dostával výrazně větší podíl než obyčejní námořníci, takže úspěšný lov obchodních lodí mohl důstojníkovi změnit život.
Ale soud mohl rozhodnout také opačně. Právě to potká Jacka Aubreyho v románu Post Captain/Kapitán fregaty. Aubrey zajal dvě sicilské lodě naložené sírou. Lodě byly nejprve uznány jako kořist, jenže po odvolání bylo rozhodnutí změněno. Aubrey se dozví, že musí vrátit 11 000 liber – částku, kterou nemá… více nebudeme prozrazovat, protože tahle perla námořní literatury vyšla česky.
Dochované britské spisy z revolučních a napoleonských válek obsahují množství odvolání proti rozhodnutím admiralitních soudů a sporů o neutralitu lodí, náklad, blokády i rozdělení peněz.
Kořistní soud po více než 80 letech?
Nyní se podobný mechanismus může vrátit ve Spojených státech. Americké ministerstvo spravedlnosti zkoumá možnosti obnovení řízení podle takzvaného prize law, tedy kořistního práva. Cílem je především rychleji rozhodovat o osudu tankerů a nákladů zajatých v souvislosti s konfliktem s Íránem.
Americké zákony o kořisti stále existují a pravomoc projednávat tyto případy mají federální okresní soudy. Americký zákoník dokonce stále upravuje takové podrobnosti, jako jsou kořistní komisaři, povinnosti velitele zajaté lodi, její doprava do přístavu nebo následný prodej.
Pokud je například zajatá loď dopravena do amerického přístavu, případ má podle zákona projednat federální soud v okrese, ve kterém se přístav nachází. Právě proto se uvažuje o jižním Texasu a Houstonu, který má potřebnou infrastrukturu pro tankery i ropu. Zákony jsou ale v praxi “vyhaslé”. Kořistní právo instituce v USA nepoužívali od začátku 20. století a současná právní úprava nebyla skutečně prověřena od druhé světové války.
Proč nestačí normální zabavení?
Spojené státy už dnes zabavují lodě a náklady prostřednictvím běžného občanskoprávního propadnutí majetku. Příkladem je tanker Skipper. Americké orgány jej v prosinci 2025 zadržely na volném moři na základě soudního příkazu. Podle ministerstva spravedlnosti používal falešnou guyanskou vlajku a převážel přibližně 1,8 milionu barelů venezuelské ropy v operaci spojené s íránskými Revolučními gardami. V únoru 2026 vláda požádala federální soud o propadnutí lodi a nákladu.
Takové řízení však může být dlouhé. Do sporu mohou vstupovat majitelé lodi, vlastníci nákladu, věřitelé a další osoby, které tvrdí, že na majetek mají nárok. V případě íránského majetku se mohou například hlásit také oběti teroristických útoků s americkými rozsudky proti Íránu. A zatímco se právníci přou, tanker stojí peníze. Někdo jej musí hlídat, udržovat, pojistit a případně platit posádku. U lodi s nákladem ropy mohou náklady rychle růst.
Kořistní řízení by mohlo probíhat rychleji a výrazně omezit možnosti dalších stran vstupovat do případu. Po rozhodnutí soudu by úřady mohly loď nebo náklad prodat a výnos převést americkému státu.
Ne každá loď se ale může stát kořistí
Kořistní právo je součástí práva ozbrojeného konfliktu na moři. Nepřátelské obchodní lodě mohou za určitých okolností podléhat zajetí, ale u neutrálních lodí jsou podmínky přísnější. Důvodem může být například přeprava vojenského kontrabandu pro nepřítele, přeprava jeho vojáků, přímá služba nepříteli, falešné dokumenty nebo pokus prorazit účinnou námořní blokádu. A právě zde může americký plán narazit.
Americký zákon říká, že ustanovení o námořní kořisti se vztahují na zajetí lodí „during war“. Právníci proto budou mimo jiné řešit, zda současný konflikt a blokáda poskytují dostatečný právní základ pro použití systému, který vznikl pro klasické mezistátní války. Otázkou může být také vztah starého kořistního práva k modernímu mezinárodnímu humanitárnímu právu a Chartě OSN.
Ustřelená noha i životní bohatství – bejvávalo
Kapitáni Royal Navy měli před dvěma sty lety velmi osobní motivaci kořist hledat. Podstatná část peněz z prodané lodi a nákladu se rozdělovala mezi posádku a kapitán mohl získat majetek odpovídající mnoha letům svého běžného platu. Právě proto O’Brianovi hrdinové ochotne riskují další a další bitvu a neustále počítají potenciální hodnotu ukořistěných lodí.
Americký kapitán torpédoborce, který dnes zajme tanker, si samozřejmě nebude kupovat ranč z procenta prodané íránské ropy. Současný americký zákon počítá s uložením výnosu z prodeje podle pravidel státu, nikoli s historickým rozdělováním kořistného mezi posádku. A to by asi Jacka Aubreyho moc nepotěšilo.
Také by vás mohlo zajímat: