Tak i když jaro začalo už v lednu, nebylo tehdy počasí ideální k tomu, abysme Carmen hned zase odzimovali. To jsme udělali minulý víkend. Cestou k lodi jsme na Cindě potkali jednoho toho sokolíka, který před asi týdnem uletěl z pražské zoo (jsem zajásala, hrozně jsem si přála nějakýho potkat a zavolat na něj odchytovku – jakože mu pomoct, neasi). Odchytový auto u ibise zastavilo ještě dřív, než jsem dohledala telefonní číslo.
Takže jsme dorazili k lodi. Chtěli jsme si tam hlavně všechno projít a sepsat si, co ještě budeme dělat. Nevim, jestli je dobrý sem psát termín a jestli je naivní si myslet, že bysme ho snad mohli stihnout. Asi si vzpomenete, že naše původní plány byly dokončit Carmen už teď na jaře. Práce nás čeká pořád dost a pořád je to o tom, že volno máme jen o víkendu. Nicméně jsme optimisti. Jednu stránku “to do” seznamu vidíte tady u článku. Zprůměrovali jsme časový odhad na každou položku. Odhadujeme, že to bude chtít plus mínus víkend na každý řádek. Počítat musíme i s tím, že se objeví sem tam něco nečekanýho. Naše představa je přesto taková, že to stihneme za polovinu času. Jak se tak při podobných projektech běžně stává.
Využili jsme toho, že máme ještě trochu času a rovnou jsme rozebrali kus kuchyně. Po nějakejch čtyřech hodinách jsme se vydali na cestu zpátky. Ibis si zatím stále užíval svobody. Toho jsme si všimli až ve chvíli, kdy se leknul našeho auta. Pak před očima svejch né úplně šťastnejch pronásledovatelů z odchytovky zamával křídlama a zamířil si to přes řeku směrem k Vyšehradu.
Abych nezapomněla: Co řešíme aktuálně je cesta, kudy se na moře dostaneme. Ve hře je kombinovaná varianta silnice/Labe do Hamburgu. Další možnost: do Bambergu na voze a potom po Rýnu a kanálech do Marseille. Nebo po Dunaji do Černého moře. Každá trasa je jinak časově náročná. Nás ovšem zajímá hlavně náročnost finanční – největší sumu spolkne převoz lodi po zemi.