Na moři jsme asi dva týdny. Carmen jsme spustili ve slovinském Koperu. Renča nás odvezla, pár dní se starala o Matěje, tak jsme dolaďovali potřebné. Vypluli jsme až za nějakých pět dní od příjezdu. Jen na hodinu na motor vyzkoušet manévrovatelnost lodi, v podstatě abychom byli hlavně schopní zase zajet do maríny. Mám cukání nepsat o amatérských chybách, ale amatéři jsme a třeba budeme pro někoho inspirací. Všechno jsme si před vyplutím zkontrolovali, všechno cajk, domluvili jsme si postup atd. Jen jsme teda nevypojili břehovou přípojku – nabíjecí kabel napojený na loď a na břehu do elektriky. To jsme zjistili až v pohybu lodi dopředu kousek od, jak jinak, jachty asi za osm milionů euro. Nakonec to bylo vyřešeno v rámci možností elegantně díky kolegovi z nedaleké plachetnice, ale teda chyba obrovská. Zbytek tréningu proběhl dobře a druhý den jsme se během asi pětihodinové plavby přesunuli z Koperu do Itálie do města Grado.
Italskou stranou jsme se vydali na jih proto, abychom se vyhnuli drahému Chorvatsku. Přesto solíme peníze slušně. Mariny 40 – 50 euro za noc. Navíc ne všude je místo, případně ne pro loď, která umí couvat jenom do zatáčky a to jen do levé. Měli jsme ale štěstí a narazili na lidi, kteří nás nechali stát ve své maríně zadarmo, případně za daleko nižší cenu. Na noční kotvení si zatím netroufáme, dny jsou pěkné, ale většina nocí s bouřkami anebo aspoň lijákem.
Pak nám tu někdo doporučil klub Lega Navale. Zaplatí se 100 euro jako roční poplatek a stání v jejich marinách, které mají po celé Itálii, je tři i více nocí zadarmo. Musíme se jen předem ohlásit, jestli mají volno. Registrace je možná i pro cizince, tak jsme se nakonec rozhodli do toho jít. Radost nám trochu zkazila informace, že samotná registrace stojí dalších 150 éček, takže jsme nakonec vysypali víc než dvojnásobek předpokládané částky. Ale za jednotlivé placení po lodních stáních bychom ve finále dali určitě víc. Dostali jsme seznam míst, kde Lega Navale má své přístavy, a další cesta se bude odvíjet tak, abychom pokud možno za stání už moc neplatili. Například zítra ráno se přesouváme do Benátek, kde je možné být až týden bez dalšího poplatku.
Jinak kdo zažil, ví, že na lodi je dál práce jak na kostele. Něco chybou naší: Na přívod vody z nádrží do vodovodního kohoutku jsme nepoužili podtlakové hadice. Takže v kuchyni nám téměř neteče voda. Na druhou stranu jí dost teče tam, kde nemá. Nefunguje záchod. Při vyšších otáčkách se přehřívá motor. Předělávaly se dva jezdci na plachtě. I pod motorem je pravidelně loužička, nedaří se nám jí identifikovat. Ze stěžně vylezly elektrický kabely. Všechno opravujeme vesměs v prvním možném okamžiku.
Carmen jezdí krásně. Dopředu je výborně ovladatelná, s couváním se už Filip sžil a já se to začnu učit. Na plachty se jí jezdit chce a motor při nějakých 1500 otáčkách šlape krásně, při 2000 se zahřívá víc, než se nám líbí. Ale zatím jsme si vystačili i s cestovní rychlostí kolem těch 4 uzlů, co dává bez problému.
Tak a trochu cestopisu:
Musim vychválit Koper, nádherné místo. Na promenádě u moře nával lidí, ale minutu dvě pěšky odtamtud v centru městečka nádhera a klid. K tomu nákladní přístav, monstrózní nákladní lodě mi dojem vlastně nekazily. Něco takového se zblízka všude nevidí.
K Itálii. Italové jsou hodně srdeční, o tom žádná. Nebude to teda úplně nejzručnější národ (pomáhali nám ‘opravit’ pár věcí na lodi) a moc z angličtiny toho nepobrali ani v letoviscích, ale nakonec jsme se zatím vždycky domluvili.
Grado jako město celkem neurazilo, i když podruhé bych sem nemusela. Ale to proto, že nejsem příznivcem podobné formy dovolené, do hotelu a na pláž.
Momentálně jsme nedaleko Caorle v přístavu Santa Margherita. Co jsme viděli z Caorle špatné nebylo (vyjma dětského menu špaghetti carbonara plus hranolky, to z hlavy už nevymažu), ale Santa Margherita je nehezké levnější letovisko s dlouhou pláží narvanou lidma (z velké části italskýma turistama) a zábavou v podobě vyžilých (případně mladých, ale nedoceněných) zpěváků. Nejnudnější je ale kupodivu to moře, dvě stě metrů od břehu máte vodu sotva po stehna. No ale na druhou stranu, pro děti ideální. Těch je tu taky jak much a na nepřipravené rodiče tu číhají na každých sto metrech nějaké atrakce na eura jako vláček, auta, šmoula se sedátkem, dětský kasina.. takže buď sypete drobné, nebo máte uřvaný problém. Trochu se bojíme, že to není naposledy, kdy to v Itálii vidíme.