Pokračování vyprávění kurzu RYA Coastal Skipper od Filipa:
2. den
Ráno jsme posnídali. Jako vždycky cereálie, mléko, med, ovoce, kafe, čaj, sušenky. Po snídani měl Michael briefing a seznámil nás s denním plánem. Od Dannyho dostal večer jenom stručný popis, odkud kam a kudy se pojede a zbytek si musel připravit. Pilotování z a do přístavů, trasové body, kurzy, odhady časů a upluté vzdálenosti, počasí, alternativní krizové plány. Plán byl vyplout z Rothesay obeplout kanálem severní stranu ostrova Bute, plout na jih do Loch Ranzy, tam potrénovat přístání na bóji, pak povečeřet a dát si plavbu za tmy do Tarbertu. Protože Michael byl aspirant na Yachtmastera a v pátek ho měly čekat zkoušky před RYA komisařem, tak se od něj očekávala 100% samostatnost a velká zkušenost. Vše mělo být naprosto dokonalé z hlediska bezpečnosti a bez větších zásahů Dannyho. Ten právě kvůli němu během celého kurzu měl i různé vsuvky a rady ohledně toho Yachtmaster zkoušení (na co si dát pozor, co se pravděpodobně bude zkoušet, na co se připravit, jak se chovat, co nedělat, atd) což bylo velkým přínosem a zkušeností pro celou posádku.
Vypluli jsme ze zátoky Rothesay a dali se na severozápad kanálem, kde jsme se svezli s přílivovým proudem a na zadoboční vítr, takže pohodová plavbička. Cestou jsme viděli tuleně. U toho kochání okolím jsem pak já a Theresa odprezentovali své domácí úkoly. Theresa na téma signalizační pyrotechnika na lodi a já sem mluvil o vytváření tlakových níží a jejich vývoj a vliv na počasí.
Když mluvím o počasí, tak to se měnilo snad každých 15 minut. Teplota pořád kolem 12°C, vítr kolem od 4 do 6 Bf, občas i vysvitlo slunce, ale než sem stihnul najít brýle a foťák, tak už zase pršelo. Na severním konci ostrova Bute jsme propluli úzkým kanálem a pak se stočili loď na jihozápad a křižovali proti větru. Po další změně kurzu na jih šel Michael dolů k navigačnímu stolku a dostal za úkol slepou navigaci. To mělo simulovat plavbu v husté mlze s viditelností 0-10m kdy od nás Michael dostával z kokpitu jen údaje z logu a hloubkoměru a on podle mapy a svých výpočtů určoval bezpečné kurzy tak, abysme bezpečně propluli kanálem Kyles of Bute až k bóji na jeho konci. Na poprvé se to nepovedlo, protože se Michael trochu ztratil, ale po novém vynulování logu a určení pozice jsem už dopluli bezpečně, ale bóji jsme minuli o cca 100m.
Během přeplavby do zátoky Lochranza na ostrově Arran jsme zase mnohokrát vyzkoušeli MOB. V zátoce jsme pak trénovali přistání na bóje na motor i na plachty. Za soumraku jsme pak uvařili a snědli večeři a za tmy pak namířili na sever do Tarbertu, kde jsme trénovali noční navigaci podle náměrů na světla majáků a bójí. Do mariny v Tarbertu jsme dorazili kolem půlnoci. Filip měl být skipperem dne zítra, tak si šel připravovat svůj passage plán a zbytek po krátkém zhodnocení dne zmizel v kajutách.
3. den
Ráno po briefing nám ukazál Danny běžnou kontrolu a údržbu motoru a pak se slova ujal Filip. Filipova pasáž vedla z Tarbertu přes trochu otevřenější vodu k ostrovu Inchmarnock, kde jsme měli nacvičovat kotvení. Dále jsme měli plout na jihovýchod do mariny v Ardrossanu, ale protože se plavba trochu protáhla a taky jsme potřebovali vyměnit otěže kosatky, tak pak Denny rozhodnul, že to stočíme kolem jižního cípu ostrova Bute na východ a vrátíme se na noc do Largsu. Ten den asi nejvíc foukalo a byly největší vlny. Jeli jsme celkem ostře na předobok, takže pěkný náklony a lehce divočejší jachting. Cestou jsme si párkrát zkusili položit loď do driftu (heave to) tak, že plachty pracují proti sobě a loď splouvá s vlnami a celkově se houpání a pohyb lodi výrazně zklidní. Hodí se v bouřích nebo i jen v divočejších podmínkách, když chcete třeba uvařit oběd nebo opravit poruchu.
Pak jsme zamířili mezi ostrov Bute a Inchmarnock, kde je vhodné místo pro nácviky kotvení. Takže zkasat plachty, člověk na přídi připraví kotvu a kotevnu, doplout na motor na místo se správnou hloubkou, vyhodit kotvu s řetězem, zařadit zpětný chod a popouštět řetěz na správnou délku, zařadit neutrál a pohledem kontrolovat, že se kotva chytla, nejdřív nás přitáhla trochu zpátky a pak zas popustila. Pohledem na tranzity na břehu zjišťujeme, že stojíme na místě. Nastavujeme kotevní alarmy na GPS plotteru a na aplikaci v telefonu a vypínáme motor. Posvačili jsme a vyrazili na závěrečný úsek plavby do zpět do Largsu za silného větru a hustého deště. Takže jsme dorazili pěkně promrzlí.
Danny nám už cestou sdělil plán na večer. Velení převezme Michael a poplujeme za tmy do 4NM vzdálené zátoky s marinou v Milportu na ostrově Great Cumbrae, kam nás Michael musí bezpečně dostat na plachty. Je to v podstatě modelový příkaz na Michaelovu páteční zkoušku na yachtmastera. Nefunguje motor a v noci se zajíždí na plachty proti větru, na stoupačku do kryté zátoky. Zpočátku se jedná o plavbu bezpečným a značeným kanálem, odkud se pak uhne na západ a hledá se tranzit naváděcích světel do zátoky, který se pak sleduje. Mimo tranzit jsou mělčiny a skály.
Danny trochu znervózněl Michaela, když mu řekl, že občas některé z tranzitních světel nefunguje. Skipper by měl mít 100% zmáknutou loď i posádku a sám se věnovat čistě navigaci a velení. Jako kontrolu měl ještě zpětné náměry na světla značící kanál. Bohužel Michael situaci úplně nezvládnul. V té rychlosti a pod tlakem nestíhal sledovat všechno a místo aby udělal pár obratů navíc, obhlídnul situaci a rozmyslel si to, se nás tam snažil dostat za každou cenu na první pokus i když si nebyl jistý bezpečnou trasou a málem nás poslal na skálu. Trvalo dlouho, než našel ten tranzit a soustředil se jen na to a pak už jsme byli tak blízko, že už to tam chtěl dotlačit, ale nestíhal si uvědomit pozici a ty skály tam. Správně bylo projet v dostatečné vzdálenosti a obhlídnout to. Když by to bylo nějak komplikované a měl by sebemenší pochybnosti, tak nesmí dál, ale vrátit se na bezpečné místo plavebního kanálu, kde je na 100% bezpečná voda znova si manévr rozmyslet a naplánovat a zkusit znova. Teda to by měla být samozřejmost pro všechny levely. Danny tak musel zasáhnout a jeho pokus se tím považoval za neuspěšný. Potom jsme se vrátili zpět do Largsu. Před marínou nám omylem spadnul do vody fendr při uvazování, takže jsme si úspěšně zkusili MOB za tmy. Po vyvázání v marině šli všichni vesele spát a já sem si šel chystat svůj passage plán na další den.
4. den
Na svém passage plánu jsem dělal asi 2 hodiny. V plánu bylo vyjet v Largsu na jih kanálem stejnou trasou jako při večerním Michaelově pokusu dobít Milport. Tam jen projet kolem a pokračovat dál na východ. Překřížit kanál Firth of Clyde do zátoky Killchaton Bay. Tam zakotvit, dát si oběd a pokračovat na sever kanálem do mariny Inverkip. Cestou mě čekala úloha najít mělčinu Skelmorlie bank a na ní opět spusti kotvu. Do plánu jsem musel zahrnout celkovou vzdálenost, podle průměrné rychlosti odhadnout dobu plavby a čas příjezdu, zjistit doby přílivů, odlivů a směry proudů, předpověď počasí, vyznačit do mapy základní trasové body a kurzy, zaznamenat všechny navigační nebezpečí, naplánovat záložní krizové plány a úkryty. Naplánovat jak najdu mělčinu ke kotvení a nakonec naplánovat pilotáž do mariny Inverkip.
Odprezentoval jsem svůj plán posádce. Danny si pak vzal na chvíli slovo a udělal malé shrnutí a hodnocení za následující dny. S Michaelem si chtěl popovídat v soukromí, ale ten chtěl mluvit na rovinu přede všema a tak mu Danny taktně řekl, že na základě jeho zkušeností se zkouškami na yachtmastera by mu doporučil se zkouškou ještě počkat, protože na základě pozorování během kurzu dospěl k tomu, že na to Michael technicky nemá. Během týdne jsme se dost skamarádili a sehráli, takže nám to všem přišla jako smutná zpráva, protože jsme mu všichni upřímně přáli úspěch, ale Michael to bral sportovně a sám přiznal, že se mu celkem ulevilo, protože z toho kurzu měl podobný pocit a trochu o sobě pochyboval. Škoda to byla i z důvodu, že při jeho zkoušce bychom mu my dělali posádku, což by byla pro všechny ohromná zkušenost a seznámení s průběhem zkoušky.
Se zaběhlou rutinou jsme pod mým velením připravili loď k vyplutí a vyrazili. Plavba kanálem probíhala hladce v podstatě jako celý následující den. Při změně kurzu na východ kolem Milportu jsme museli začít křižovat proti silnému větru a doba příjezdu na první kotviště se tak dost posunula, takže jsme kotvení vynechali a pokračovali na sever kanálem Firth of Clyde trochu mimo hlavní kanál, kde byl celkem velký provoz vojenských lodí a trajektů.
Pozici jsem kontroloval pomocí náměrů na značky kanálu, které byly vyznačeny i v mapě a bylo jich celkem hodně, takže jsem ani na moment neztratil přehled o své přesné pozici a najít tak mělčinu Skelmorlie bank nebyl problém protože ležela přesně na průsečíku dvou tranzitů bójí. Vyzkoušeli jsme si zde zakotvit na plachty a pak taky vytáhnout kotvu ručně bez vrátku, což je solidní dřina, která mě nejednou potká na naší lodi.
Od mělčiny jsem pokračoval dál do Inverkipu, kde vjezd do mariny opět ležel na spojnici kanálových bójí a naváděcích bojí do vjezdu. Navíc v té době bylo skoro bezvětří, takže celá pilotáž i přistání v marině proběhlo hladce. Kousek od mariny byla výborná hospůdka, kde jsme se skvěle najedli a já měl tak dvojnásobně dobrý pocit z úspěšně zvládnutého dne, který byl z hlediska mého hodnocení ten nejdůležitější. Po večeři jsme ještě dostali za úkol spočítat hladiny vody ve vedlejším přístavu, za pomocí almanachu. Trochu jsme bojovali s matematickou a geometrickou interpolací, ale nakonec jsme dospěli ke správnému řešení.
5. den
Byl pátek ráno a všichni jsme teda měli za sebou svůj kapitánský den. S Filipem a Michaelem jsme dostali ještě teoretický test, který byl potřeba vyplnit na úroveň Coastal skipper, který byl po tom týdnu drilování teorie a praxe celkem jednoduchý.
U velení byl zpátky Danny. Bylo bezvětří a brzy ráno jsme vypluli na motor zpět na jih do Largsu. Tam nás čekal ještě nácvik přístavních manévrů. Vybrali jsme si volnější molo a každý si několikrát zkusil různé druhy přistání a odražení. Přistání na motor i na plachty, bokem, přídí i zádí a několik možností odražení za pomocí vyvazovacích lan a springů. Vyzkoušeli si jak otočit loď na místě za pomocí prop wash (krátký silný zpětný i dopředný chod proti vytočenému kormidlu). Nakonec jsme loď zaparkovali do jejího stání D8 a tím pro nás praktický kurz skončil. Danny k nám ke všem promluvil a ohodnotil naše výkony a Michaelovi nabídnul taky certifikaci na Coastal skippera, na kterou měl zvládnutím teoretické i praktické části kurzu také nárok. Všichni byli spokojeni. Po oficiálním předání certifikací jsme se rozloučili se skotskou částí posádky a ti odjeli domů.
Já s Filipem jsem měl před sebou ještě praktickou zkoušku z VHF. Ta probíhala v kanceláři ScotSail, kde měli několik vysílaček propojených do uzavřeného okruhu. Každý dostal papír s několika reálnými scénáři a 20 minut na přípravu a seznámení s rádiem a všemi jeho hlasovými a digitálními DSC funkcemi. Postupně jsme pak volali podle zadaných scénářů a Danny přes svoje rádio odpovídal.
- Radio check
- Navázání běžného spojení přes DSC
- Urgency zpráva Pan Pan (DSC+slovně)
- Distress zpráva Mayday (DSC+slovně)
- Přeposlání Mayday – Mayday relay (DSC+slovně)
Zkouška taky proběhla bez problémů a mně se konečně ulevilo. Mám to všechno za sebou. Rozloučili jsme se i s Filipem a ten taky odjel. Já sem byl domluvený s Dannym, že přespím na lodi do soboty. V sobotu jsme si dali ještě jednu cvičnou plavbičku s jedním skotským adeptem na nějaký certifikát. Takže jsem si během dopoledne ještě jednou jako posádka prosvištěl všechny manévry. Pak jsme odjel s Dannym do Glasgow a tam mě u sebe ubytoval do neděle a v neděli mě odvezl na letiště.
Tímto bych chtěl na závěr jemu i Lucii ještě jednou poděkovat za odvozy i ubytování a všem účastníkům kurzu za příjemnou společnost a skvělý a bezproblémový týden na moři. Kurz mi dal to, co jsem od něj očekával. Hodně praktického zkoušení základních a bezpečnostních dovedností a naučit se plout v přílivových vodách i za horších podmínek a samozřejmě radost s plachtění v nádherné přírodě Skotska.