V záchvatu pečlivosti jsme se rozhodli, že když je loď zrenovovaná zevnitř, vezme se to zevrubně i z venčí. To znamenalo opískovat a natřít. Z Cindy by nás kvůli pískování ochránci přírody vypráskali, takže jsme Carmen přesunuli do Úžice k Martinovi do Nautica Servisu. Tam jsme mnoho a mnoho dní všechno připravovali. Odmontovat, co se odmontovat dá, okna překrýt překližkama, neprodyšně ucpat každou díru (když byly pryč všechny úvazy, úchyty, víka, panty a stojany, děr v palubě bylo zhruba sedmnáct tisíc pětset osmdesát devět). Muselo se pečlivě omotat zábradlí, aby písek nepoškrábal nerez trubky a nerozšlehal kabely. Dělali jsme se s tím snad týden, ne-li déle.
Pískování
Stará barva dolu nechtěla. Opískování trvalo tři dny místo jednoho, místo tuny a půl písku se vysypaly tuny čtyři. Máme pod lodí Omaha beach. Nesmělo zapršet, to se nám docela povedlo. Jedna z výhod této metody je, že ten písek odhalí každou dirku nebo klidně prorazí dramaticky ztenčený plech. Carmen dopadla dobře, vyloženě ďoura se ukázala jedna v palubě a jedna v trimovacím kormidle. Pod nádržema je pár minidirek omaštěných od nafty. Martin kormidlo zavařil a díry jsme zatmelili. Jedna z nevýhod pískování je, že i přes sebelépe ucpané a překryté díry se písek dovnitř dostane. A dostal se i přes igelit, kterým jsme celý interiér překryli a všude na tom novém dřevě vytvořil protivnou vrstvičku prachu a písku.
Natírání
Toho bylo zase ažaž. Na to holé tělo lodě se vysokym tlakem nastříkaly dvě vrstvy šedého jotunu (ochrana oceli). Pak jsme vyznačili vodorysku (jsme zvědaví jak, to uvidíme až na vodě).
Barvy: Na bocích tmavomodrá, i když ta ocelová šedá byla výborná! Příště do ní jdeme. Antifouling (ochrana před vodníma řasama) máme bílý. Místo řas budeme lákat pářeníchtivé kytovce. Taky se čistí líp, než červená. Paluba bílá. Práce šla pomalu, válečkovat plech zvlněný jak nejhorší fáze celulitydy vyžadovalo soustředění. I stříkání trvalo, ta pórovitá ocel spolykala litry barvy. Pro představu, dvě vrstvy bílého základu pod vodoryskou cca 5 litrů barvy a 1 litr tvrdidla; kolik litrů ředidla ani nevim). Pod tím jsou dvě vrstvy jotunu a na základovku přijdou ještě dvě vrstvy antifoulingu – a to je jen na tu část pod ponorem.
Když jsem u spotřebovaného materiálu, nadhodím další čísla. Padlo přes 10 kilo hadrů na ochranu nerezu (kdybyste někdo potřebovali, koupit se to dá ve Feroně v Holešovicích daleko levněji, než třeba v Hornbachu nebo kde jsem to viděla. Jsou to vyřazené kusy oblečení, 10 kg balík za 210 ká čé). Dál cca 20 m mirelonových izolací na trubky. Padlo hodně přes 200 metrů malířské pásky a 2-3 kotouče gafy. Padlo nepočítaně metrů čtverečních igelitu, něco překližky a sololitu, několik litrů odmašťovadla a další dva vagony piva.
No ještě zmíním, jaké peripetie zapříčinily takovou spotřebu. Je to vlastně jednoduché. Po pískování sundat většinu ochrany na nerezu a oknech. Vzápětí stejná místa přidělat ochranu novou, která neobsahovala všudypřítomný písek a byla vhodnější pro natírání. Po nastříkání ochranným jotunem a před stříkáním finálního polyuretanu jsme si celou srandu s převlečením oken a trubek zopakovali. Hroznej žrout času tyhlety aktivity.
Mezi tím nám Marťa šije alespoň sprayhood (malou stříšku), když už nebudeme mít bimini (větší stříšku). Stín v kokpitu budeme muset řešit celtou přes ráhno nebo tak. Vymyslíme brzy. Nakoupili jsme kila šroubů (do slané vody patří nerez s označením A4, nejlevněji se seženou asi v Akrosu) a bude se montovat. Pak jen přelíznem omyvatelnou barvou vnitřek do čista, navezeme všechno harampádí a díky čau! Plán odjezdu zůstává na začátek srpna.