Než nastane výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy, můžeme si připomenout 16. srpen – výročí největší a hlavně vítězné české námořní bitvy na jezeře Bajkal. Jistě, nebyla úplně námořní a také nebyla úplně česká, protože kromě Slováků se do ní zapojily i jednotky bílých Rusů a operaci velel moskevský rodák podplukovník Boris Fjodorovič Ušakov.
Každopádně byla vítězná, přispěla k ovládnutí Transsibiřské magistrály, návratu legií domů a také k zablokování přibližně 240 000 převážně maďarských válečných zajatců na Sibiři, kteří se nemohli vrátit do bojů v Evropě. Rozhodně bychom mohli její výročí zvážit jako Den československého námořnictva – co myslíte?
Cesta na východ zablokovaná Bajkalem
V létě 1918 se československé legie probíjely podél Transsibiřské magistrály směrem na východ. U Bajkalu však narazily na vážný problém. Železnice vedla kolem jižního břehu jezera mimořádně členitým terénem s množstvím tunelů a dobře bráněných úseků. Přímý útok by byl obtížný a krvavý. Velitel Východní skupiny Radola Gajda se proto na podnět náčelníka štábu 2. československé divize Ušakova rozhodl nepřítele obejít přes jezero.
Legionáři však neměli k dispozici žádné válečné lodě. Použili ukořistěná civilní plavidla, která narychlo vybavili děly, a vyzbrojili také tažené bárky. V noci se lodě snažily nepozorovaně přesunout podél pobřeží a využít tmy a mlhy k překvapení bolševiků.
Výsadek do týlu Rudé armády
Asi tisíc mužů pod velením podplukovníka Ušakova se 16. srpna přeplavilo přes Bajkal a vylodilo se u Posolské v týlu bolševických sil. K přepravě sloužily mimo jiné parníky Burjat, Feodosija a Sibirjak. Výsadek měl obejít obranu na železnici a otevřít hlavním legionářským silám cestu na východ.
Po výsadku se československé lodě, kterým velel ruský námořní důstojník Šulgovskij, přeplavily k přístavu a železniční stanici Mysová. Zde narazily na bolševickou flotilu, jejíž nejsilnější jednotkou byl ledoborec Bajkal. Doprovázelo jej několik dalších plavidel včetně Krugobajkalce.
Legionáři využili momentu překvapení a zahájili palbu. Granáty zasáhly Bajkal a na lodi vypukl požár. Podle legionářského popisu se oheň rozšířil k zásobám paliva a posádka musela plavidlo opustit. Ledoborec Bajkal vyhořel. Krugobajkalec byl poškozen a ustoupil.
Děla proti vlakům
Tím boj neskončil. Legionářské lodě obrátily děla proti pobřeží a ostřelovaly železniční stanici Mysová i bolševické vlaky. Do boje se na straně bolševiků zapojil také pancéřový vlak.
Poté, co se podařilo eliminovat hrozbu nepřátelských parníků, poškodit přístav, zapálit sklady nafty a vyvolat zmatek mezi rudými jednotkami, legionářské parníky od přístavu odpluly.
Boj ale pokračoval na vodě. Asi deset kilometrů od břehu narazily legionářské lodě na nejsilnější plavidlo rudého loďstva – ledoborec Angara. Ten se vracel z ostřelování legionářů u Tanchoje. Feodosija a Sibirjak k němu okamžitě zamířily a začal dělostřelecký námořní souboj. Po přesném – nebo možná šťastném – zásahu se dýmící Angara pod parou stáhla z bojiště.
Námořníci legií
Samotný lodní střet byl přitom jen částí několikadenní bitvy na jezeře. Výsadek u Posolské se dostal do těžkých bojů a jeho velitel Ušakov padl do zajetí a byl zabit. Po příchodu hlavních Gajdových sil však legionáři oblast ovládli a 20. srpna pokračovali na Věrchněudinsk. Na konci měsíce se spojili s jednotkami postupujícími od Vladivostoku. Legionáři pak pokračovali v obojživelných operacích na řece Selenze.
Pro doplnění: legionáři už předtím úspěšně bojovali na improvizovaných říčních plavidlech na Volze, pomohli dobýt Kazaň a získat ruský zlatý poklad. Budoucí generál Bohuslav Všetička také počátkem července při obojživelné operaci získal ruský parník a na jeho palubě pod českou vlajkou prorazil po řece Angaře více než 600 kilometrů nepřátelským územím až do Čechoslováky obsazeného Irkutska.
Stočlenný námořní oddíl složený z bývalých říčních lodníků, ale také z několika bývalých příslušníků rakousko-uherského c. k. válečného námořnictva, působil až do roku 1920 také ve Vladivostoku.
Kdo by se chtěl o bitvě dozvědět více:
- Vojenský historický ústav Praha – „Ovládnutí Transsibiřské magistrály československými legionáři v roce 1918“
- Československá obec legionářská – Legionářský směr 2/2013, strana 10
- Radola Gajda – Moje paměti, Digitální studovna Ministerstva obrany ČR
- Výlety do minulosti – Bitva na Bajkalu, 16. srpen 1918
Pokud vás zajímají námořní dějiny, doporučujeme nahlédnout do nabídky knih vydavatelství IFP Publishing.