Poslední část deníku čtyř blondýn v Egeji. Po luxusní večeři na pláži v Epidauru a potápění u potopeného městečka jsou teď blondýny zakotvené u ostrůvku Metopi.
Hanky deník
Kotvíme u ostrova Metopi (údajně Želví ostrov). Nikdo neví proč se tak jmenuje. Kvůli tvaru? Výskytu želv? Je 15.30 hod a jdeme se koupat a potápět. Tady opravdu není kde nakupovat, není tu ani domeček. Pohoda, klid. Petra říká „Zasraná pohoda“. K večeři špagety a rajská, shnilé broskve letí do moře. Zpěv. Čudlík na dobíjení USB zakoupený v ochodě kšandy-vidle-špek (takhle tomu říká Lucka) na Methaně se rozbil. Z toho plyne – ráno bude shopping nutný.
Fouká, ale kotva drží.
Metopi je malinkatý nízký neobydlený ostrůvek mezi Agistri a Eginou. Mezi těmito ostrovy se táhne nebezpečné pásmo mělčin a z nich pouze pár metrů nad vodu vystupuje Metopi. Nikdo si již nepamatuje, proč se mu říká Želví ostrov, snad tam někdo kdysi želvy viděl nebo možná připomíná želvu tvarem… Ze severní strany jsou pískovcové nízké útesy a dno je tu hlubší, z jihu jde ostrov do vody pozvolna a i dál od ostrova je stále hloubka kolem sedmi metrů a písčité dno, takže je tu krásně tyrkysová voda a k tomu pěkné šnorchlování. Posádkám se tu moc líbí a prý se tu cítí jak v Karibiku. A ne jinak i blondýny.
Zakotvily jsme na jižní straně jen na vykoupání, ale holkám se tam tak líbilo, že jsem po prozkoumání předpovědi počasí navrhla, že tu můžeme zůstat na noc. Zavládlo nadšení, holky dokonce bez námitek oželely další shopping, protože příští noc jsem opět plánovala v zátoce, tentokrát na Salamině. Zásob byl dostatek, nebylo nutno nic dokupovat a shopping si vynahradí zase v Aténách. A některé zásoby se začínaly kazit, jako třeba ony broskve, co letěly přes palubu.
A mimochodem, u Metopi pravidelně nacházím poklady. Letos jsem tam našla kartu od hotelového pokoje z jednoho hotelu v Aténách (zajímalo by mne, jestli by ještě fungovala), hezký náramek, který jsem věnovala člence jedné z předchozích posádek, potápěčské brýle a nyní i CD s nějakou muzikou. Všechny věci vypadaly jako nové a potápěčské brýle slouží na lodi posádkám dodnes. Je výhoda se umět potopit hlouběji než ostatní.
Také jsem tam jednou viděla dost chobotnic, ty se schovávají pod většími kameny a jejich hnízdo se pozná podle hromady menších kamínků a mušlí, které si kolem sebe nashromáždí. Chtěla jsem to holkám ukázat, ale jak na potvoru tam teď nebyla ani jediná.
Na noc hlásila předpověď slabý severní vítr, což mi nevadilo, kdyby se nám utrhla kotva, máme několik mil k dalšímu ostrovu, za zádí žádné nebezpečné mělčiny. Jen jsem sledovala lodní provoz kolem, nekotvily jsme v zátoce a jižně od ostrova jezdí větší i menší trajekty mezi sousedními ostrovy. Ale vykoukala jsem, že i ty nejmenší stále jezdí dost daleko na to, aby do nás nějaký v noci náhodou vrazil. To již znova nechci zažít (stalo se nám to při přeplavbě La Manche u Guernsey při kotvení v zátoce, kdy do nás po půlnoci narazila 70ti tunová loď. Nikomu se nic nestalo, nepotopili jsme se, ale zážitek to byl příšerný).
Odpoledne jsem také zjistila, že můj již druhý konektor na USB do 12ti voltové lodní zásuvky smrdí a přestal fungovat, takže jsem nemohla dobíjet telefon, ve kterém mám navigaci i kotevní alarm a moje powerbanka mi nevystačí do konce plavby, takže jsem zavelela nutnost shoppingu na další den ráno na Aegině. Blondýny byly nadšené, jak jinak. Romantická noc pod hvězdami na kotvě, ranní koupání jak v Karibiku a o shopping nepřijdou.
Noc byla oproti předchozí relativně klidná, přesto jsem si raději ustlala v kokpitu. Nad hlavou hvězdy, jen si na ně sáhnout, okolo světýlka z městeček, ticho, jen vítr občas rozezvučel lanoví. Foukalo opravdu od severu, nic strašného, ani vlny nebyly, byly jsme od nich chráněny ostrůvkem. Kotva držela parádně, aby ne, když na pětimetrové hloubce bylo 20 metrů řetězu, prostoru tam bylo kolem dost. Zachumlala jsem se do dvou dek, na konci září již není v noci tak strašné vedro, a spinkala jak miminko.
29.9.2016
Hanky deník
Snídaně a ranní koupel u Metopi.
Mazání horizontů. Kdyby někdo nechápal, a to je vlastně jisté, jedná se o mazání dámského pozadí. Tento výraz jsem instinktivně použila, když jsem chtěla Lence naznačit, že nemá úplně rozmazaný krém na zadní sedací části těla a vykřikla „Horizont levá“. No a bylo to.
(Raději se ani neptejte, co jsou vertikály…)
12.00 hod kotvíme na Aegině a vyrážíme do víru velkoměsta. Čudlík, krevety, jogurt. Bylo toho značně víc. Blondýny! Úžasné frapé a gyros. Krevety máme i s rybičkama. Lenka se naučila kuchat rybky a dnešní večeře je v její režii. Vzhledem k tomu že Aegina je pistáciový ráj, máme plné ranečky.
Horizonty a vertikály již nebudu raději více rozvádět, ale nasmály jsem se kolem toho hodně. Od té doby, slyším-li něco jako “vidíš to tam na tom horizontu?”, se dívám úplně jinam.
Ráno jsme se nijak nehonily, nemá smysl dorazit na Aeginu do 11 hodin. Šance na místo je tak asi mezi 11 a 13 hodinou, kdy většina lodí odplouvá. My jsme tam dopluly kolem půl dvanácté, u nábřeží bylo plno, ale akorát jedna loď se chystala k odplutí, chvilku jsme počkaly a za chvilku jsme již byly vyvázané. Bylo to poprvé za tento týden, kdy jsme kotvily kotva – břeh, tzn. že loď zajíždí zády k molu a příďový důstojník na povel kapitána spustí kotvu a spouští ji stále dokud kapitán nezavelí stop. To se stane, když je loď již u nábřeží a záďové družstvo je schopno vyskočit na břeh či hodit někomu na břehu lana. Pak kapitán zavelí dobrat kotvu a doufá, že tato se zaryla do dna a ne do nějakého bince na dně, a že bude držet loď od břehu i při silném větru. Holky tento manévr zvládly bravurně a náležela jim za to velká pochvala. Vyvázaly jsme se a všechny nás hned pohltila atmosféra přístavního městečka. Tedy na místní poměry spíš města. Ruch na ulici, spousta taveren a obchůdků, dokonce koňská spřežení vezoucí turisty. Z plavek rychle do šatů, zkontrolovat peněženky a hup do víru velkoměsta. Nejdříve jsme šly kousek spolu, ale já měla prvotní úkol sehnat 12V čudlík na dobíjení, a ten je k dostání v obchodech s jiným sortimentem, než zajímalo holky, tak jsme se na chvilku rozešly.
V mém oblíbeném obchodě jsem koupila ten nejdražší konektor co měli, protože dva předchozí byly laciné a za nic nestály. Hned za rohem jsem na holky narazila, pokračovaly jsme tedy i nadále spolu. Zašly jsme se podívat i do rybárny a rozhodly se, že dnes bude gurmánská večeře, žádné těstoviny s červenou omáčkou. Koupily jsme kilo gavros, což jsou malinkaté rybky, které se jedí celé a nejlepší je je obalit v mouce se solí a osmažit na oleji. Také jsme koupily 2kg malých krevet. Rybář nám hned gavros vykuchal, měl na to rychlý grif – ulomil hlavičku a prstem vytáhl vnitřnosti. Kilo rybiček měl za chvilinku hotové. Lenka mu ale pomáhala. Nakonec jsme si sedly na frapé do kavárny na nábřeží, libovaly si a koukaly na naši skvěle vyvázanou loď. A ejhle poblíž se ozvala čeština a Lenka vyskočila. Blížil se k nám Pepa, její známý, dali jsme řeč a za chvíli vyrazily k lodi.
Odplutí bylo s malým problémem, již při zajíždění jsme viděla v bazénu malou oranžovou bójku, přímo před našim stáním, při zajíždění jsem ji minula a opatrně nasměrovala loď tak, abychom kotvu nehodily k bojce a nechytly ji a abychom také nepřehodily řetězy vedle stojících lodí. Povedlo se nám to hezky, ale při vyjíždění již foukal vítr a bojku to sneslo nad náš řetěz. Bála jsem se, k čemu je dole přivázaná a pověrčivě jsem si připravila v kokpitu brýle, ploutve,a hlavně svoji záchranářskou kudlu. Opravdu jsme lano od bójky kotvou chytly, bójka se nám dostala pod loď, já vyřadila, aby se nám lano nenamotalo na vrtuli, popadla kudlu, že jim tu na nějakou bójku s… a co že tu má dělat. Než jsem doběhla na příď, tak příďové družstvo ve složení Lenka a Petra zahlásilo, že jsme vysvobozeny. Jak se jim to povedlo, dodnes nevím. Od kormidla jsem sledovala bojku a když i s lanem byla bezpečně od lodi, zařadila jsem a vyjely jsme směrem na moře. A udělaly jsme jistě radost jedné připlouvající lodi.
Pozn.: za týden tam již bójka nebyla, někdo ji asi opravdu odřízl.
Hanky deník
15.30 hod vyplouváme směr Salamina.
17.30 hod kotvíme v zátoce pod majákem u Salaminy.
Zasraná pohoda. Klidná hladina, maják nad námi a úžasný klid.Dnes bude ta SUPER večeře. Už se těšíme. Kujeme plány na poslední shopping v Athénách.
Večeře byla opravdu famózní. Půl kg rybiček v moučné krustičce, 2 kg krevet, máslíčko s olivovým olejem a česnekem, olivový chléb a kopec zeleniny.
Jsme zničené. Kapitánka dorazila poslední kapky bobkového listu. UFFF.
Celý večer posloucháme jazz-ladies.
Mužům vstup zakázán.
Prostě dokonalá idyla.
Tady nemám k Hanky deníku co dodat. Na Salaminu jezdíme většinou v předvečer návratu do Atén. Kotvíme tam v malé hezké zátoce, v čele oblázková pláž, na jedné straně skalní útesy a na druhé straně maják na skále. Prostě romantika. A do toho ta žranice. Čtenář promine, dlouho jsem hledala výstižnější slovo, ale nenašla.
Šéfkuchařkou byla Lenka a my ostatní jsme pomáhaly. Rybičky smažené a křupavé, krevetky vařené a namáčené v olivovém oleji s česnekem, k tomu výborný čerstvý chléb a hromada zeleniny. Zalito vše skvělým bílým vínem od Dimitriho z Ephidauru. Během vaření si holky jako vždy zpívaly, i na tanec u tyče došlo…
K tomu tanci o tyči – za kuchyňkou nám prostředkem lodi prochází stěžeň. Kolem něj se chodí do příďové kajuty, palandové kajuty a do přední koupelny. Místa na tanec je tam dost ze tří stran. A Lenka se nám bude muset ještě někdy přiznat, co že to v minulosti vlastně dělala. Její tanec o tyči s vařečkou byl profesionální výkon. Ale ten stěžeň tam slouží ještě k dalšímu účelu. Poměřuje se jím štíhlost posádky. Z jedné strany je totiž docela blízko k rohu palandové kajuty. A kdo se protáhne mezi stěžněm a tím rohem, je na Gaie prohlášen za štíhlého. Na začátku týdne jsme se tam protáhly všechny. Po této večeři jsem se neprotáhla! Katastrofa! Z pozice kapitána jsem zakázala po zbytek plavby jídlo. Tak mi holky ukázaly hromadu zbylých již vyloupaných krevet na zítřejší pravý krevetí koktejl a já kapitulovala. Když hřešit, tak plnými doušky!
30.9.2016
Hanky deník
Probuzení na Salamině do posledního zářijového rána pod majákem.
Koupání. S přihlédnutím k domorodcům musíme všechny do plavek. Užíváme si to.
Přikotvuje rakouská plachetnice. Jejich kapitán plave k naší lodi a ptá se na našeho kapitána. A to opakovaně, přestože mu Lucka sdělila, že ONA je kapitán.
Rakouská loď odplouvá a my se domníváme, že buď nás považoval za lesby, nebo si ještě teď myslí, že jsme měly kapitána svázaného v podpalubí.
K obědu krevetový koktejl z vlastních zdrojů a bílé víno.
Užíváme si to.
14.30 hod odplouváme z ráje.
Už bych se opakovala. Modrá obloha, tyrkysová voda, úžasná scenérie kolem… Byly jsme v zátoce přes noc samy, dopoledne připluly další dvě plachetnice. Holkám jsem musela přikázat se obléknout do plavek, neb se mi zdálo, že ten Řek plave okolo lodi už asi po páté. Taky balo podezřelé, že ti Rakušané se nekoupou a sedí všichni na jedné straně lodi. Samozřejmě na té směrem k nám. Holky se oblékly, Řek odplaval a Rakušani naskákali do vody. Jeden neodolal, připlaval k naší lodi a ptal se po kapitánovi. Ohlásila jsem se a co že jako potřebuje. Ujistil se, že jsme tedy opravdu čtyři blondýny na lodi a odplaval s tím, že to ještě nezažil. Možná má ale Hanka pravdu, že nám nevěřil.
Hanky deník
17.00 hod poslední přistání v Zea Marina Athény.
Koupel, umyté vlasy po pěti dnech, ty které nezapomněly žiletky, zvládly i depilaci (takže jen Petra). Ta ale zase nezvládla si vzít hřeben, takže skóre dokonalosti bylo srovnáno.
Káva/pivo.
Lucka dotankovala a vyrážíme na poslední shopping.
Ještě v přístavu potkáme Terku a Jardu (Lucka má pohromadě skoro celou rodinu na poslední plavbu).
Cestou si dáváme poslední luxusní gyros.
Palubní kufr pro Hanku na cestu uloven v obchůdku za hotelem Delfini. Ten bude posléze použit jako dárek. Teď ovšem poslouží jako nutné zavazadlo na cestu. Nějak ty nákupy odvézt musí.
Burek na zítřejší cestu jsme koupily v krámku, kde jsme si před týdnem dávaly svojí první řeckou snídani.
Právě kotví obrovská výletní loď. Vypadá to dost děsivě, když se takový kolos řítí do přístavu. Vzhledem k tomu, že nikdo z místních neprchá, tak zůstáváme též klidné.
Lenka kupuje jogurty, které poveze domů.
Už se těšíme, jak to všechno budeme balit.
Zítra musíme zabalit a to je noční můra a tak začne hned po návratu na loď.
*) a teď nastává rozuzlení naší záhady. Zoolog z Prahy (Terka) identifikoval tajemné zvíře z hlubin. Drží se vědeckého popisu dané skutečnosti (nemůže přeci říct byl to…). Jednalo se pravděpodobně o žraloka. Ale prý nějakého zblblého.
Až teď nám dochází, že Lenka s Petrou 5 min před tím vylezly z vody.
No co dodat. Všechno jednou skončí. A i tahle plavba. Dopluly jsme do Zea mariny, vyvázaly se na určeném místě a i když jsme tu ještě do zítřka a já dokonce ještě týden, tak mne tak nějak přepadla lítost. Byla to fajn plavba. Nečekala jsem na začátku, že si tak padneme do noty, že náš humor bude podobný a že holky budou tak nadšené z plavby, z míst, z lidí…
Večer se k nám na loď přidali i Jarda s Terkou, se kterými si příští týden užijeme posledních pár dní tepla a koupání než ve čtvrtek půjde Gaia z vody na zazimování. Ráno holky dovedu na autobus na letiště, rozloučím se s nimi, ale již teď vím, že jsme založily tradici plaveb blondýn. Nevím, jestli ta příští bude tak povedená, nejspíš se k nám další blondýny (a to je podmínkou!) přidají, možná to bude také skvělé, ale nedovedu si představit, že by to bylo ještě lepší než tato plavba. I když musím popravdě říci, že letos jsem byla na hodně plavbách s různými posádkami, buď jako kapitán či jako první důstojník, a všechny posádky byly skvělé. Zdálo se mi, že si to všichni užili a odjížděli spokojeni. A to je ta KRÁSA JACHTINGU!
1.10.2016
7.00 hod budíček.
Zabaleno, loď umytá, Gaia se blýská jak psí kulky.
11.00 hod vyrážíme na letiště.
Jedeme autobusem.
Blondýny! Až na letišti zjišťujeme, že jízdenky, které jsme si zakoupily, si můžeme schovat na příští rok, protože jsme si je necvakly. Blondýny.
Letištní hala. Zavazadla jsou odbavená.
Poslední řecká káva a nasedáme. Tentokrát odlétáme včas směr, Bělehrad.
Přestup v Bělehradu a hurá do Prahy.
Air Serbia nás do Prahy doručila 12 minut před plánovaným příletem.
Je 20.08 hod.
Kufry dorazily a jsou v pořádku.
Domove, sladký domove.
A na závěr.
Všechny jsme se shodly na tom, že jsme možná touto plavbou založily TRADICI.
