Brýle proti mořské nemoci

Na začátku letošní sezóny jsem tady na Kráse avizoval vyzkoušení jedné z novinek v nikdy neutuchajícím boji proti jednomu z největších strašáků jachtingu – v boji proti mořské nemoci. Ta novinka jsou brýle proti mořské nemoci a od jara 2014 je taháme všude s sebou. Původně jsem chtěl popsat jejich test, ale musím poctivě napsat, že test, jehož základem by byly alespoň trochu objektivní podmínky a metody, se provést nepodařilo. Proto jsem taky se zveřejněním zkušeností s brýlemi tak dlouho váhal. Ostatně, posuďte sami.

Princip brýlí je poměrně jednoduchý. Vychází z názoru, že mořská nemoc vzniká nesouladem mezi signály středního ucha (loď se houpe jako blázen) a signály očí (loď se nehoupe). Výsledkem je nevolnost, která velmi rychle nastupuje zejména v uzavřených prostorech. Brýle mají čtyři očnice – dvě na očích a dvě po stranách. V každé je trubička s vodou, která, poslušna zákonů fyziky, udržuje neustále vodorovnou hladinu. Tím je vodorovná hladina umístěna do periferního vidění každého oka a oko tak může přenášet mozku signály o pozici vodorovna – a tedy tlumit nesoulad mezi okem a středním uchem.

Protože jsem letos ve Skotsku absolvoval zkoušky RYA Yachtmaster, o nichž píšu zde na Kráse, a součástí zkoušek byla i práce s mapou a piloty v podpalubí (ona se na zkouškách nepoužívá GPS, všechno se počítá a kreslí), měl jsem obavy, jak se mi budou na vlnách v podpalubí počítat proudy, přílivy, sekundární přístavy a tak. Tak proto ty brýle – měla to být záchrana, kdyby byly vlny až moc velké a navigace v podpalubí nepohodlná. Bohužel, ve Skotsku nebyl na brýle čas a vlny nebyly tak hrozné, aby se vše nedalo zvládnout bez brýlí.

Následně celou sezónu vozím brýle sebou s účelem otestovat je, ovšem to, co na začátku szony vypadalo jako snadná záležitost, narazilo na překvapivě širokou řadu překážek.

Především letos nespolupracovalo počasí. Ani v lednu na Elbě, ani v zimě na Jadranu, ani ve Skotsku, ale ani v Řecku, kde Meltemi místo foukání je ospale pospával, nebylo takové počasí, které by umožnilo nějaké zajímavé testy. V podstatě jsme letos potkali vlny do dvou metrů, víc asi ne.

Větší překážkou se ale ukázal nedostatek dobrovolníků. Nikdo nechce přiznat, že je mu špatně a tak hrozně, aby mu bylo vše jedno, nikomu letos z posádek nebylo. Co já slyšel stížností na úpal, špatné jídlo, špatné vyspání… ale že jsou viníkem nevolnosti vlny, to se chce přiznat málo komu. Takže přemluvit někoho, aby si vzal takovéhle legrační brýle a ještě přiznal, že mu není dobře – to dokázaly jen osoby se zralou, pevnou a vyvinutou osobností :-).

Takže výsledky, které jsem letos nasbíral, nelze nazvat výsledky testování, ale pouze sesbíranými zkušenostmi, bez obecnější platnosti. Nicméně, nějaké informace pro vás přeci jen mám.

Kdo si brýle vzal na vlnách v podpalubí, konstatoval zlepšení. Třeba já osobně na vlnách v podpalubí mám pocit „tahání za oči“. Tak toto „tahání“ brýle opravdu odstranily a subjektivně se mi v podpalubí četly mapy velmi dobře – i když v tom Skotsku jsem to nezkoušel.

Sledování videa v podpalubí  na vlnách (dlouhodobé sledování, tedy celý film, tedy cca 120 minut) pokusné osoby označili jako velmi dobré. Při sundání brýlí se sledování videa naopak ukázalo jako nepohodlné a pokusná osoba zamířila ven na palubu.

Na předobočních vlnách si jedna pokusná osoba stěžovala, že brýle nepomáhají, i když na zadobočních vlnách byla spokojená.

Tak co teď s tím? Mořská nemoc je souhrou mnoha faktorů – od fyziologických vlastností každého jedince (náchylnost) až po vnější prostředí jako jsou teplota, stress, hlad, nedostatek spánku atp. Proto jsou léky na mořskou nemoc tak obtížně definovatelné – co funguje jednomu, nefunguje druhému. Co funguje v Řecku, nemusí fungovat na Baltu… z tohoto důvodu je hodnocení brýli dosti obtížné.

Nicméně, pokud bych to měl shrnout – tak narozdíl třeba od náramků, které nefugovaly vůbec, můžu prohlásit, že brýle pocit nevolnosti skutečně zlepšují. Práce v podpalubí ve stížených podmínkách je s nimi příjemnější a třeba v případě sledování videa byly výsledky jednoznačně kladné. Na nějaké obecnější závěry však chybí data a také více objektivní testovací prostředí a metody.

Doporučení? Pokud je pro vás mořská nemoc strašákem – tak brýle za pokus určitě stojí.

Jarda Foršt