Plavbu na Kykládách charekterizují zejméně dvě věci. Hornaté ostrovy a vítr Meltemi. Vítr Meltemi je pravidelný silný severovýchodní vítr, který vane v Egeji většinu letních měsíců. Je způsoben rozsáhlou statickou tlakovou níží nad Tureckem, která se vytvoří na začátku léta a s různými výkyvy se tam umí držet až do podzimu. Není to každý rok, pamatuji sezónu, kdy Meltemi prostě nenaskočil. Nicméně poslední tři roky je zase pravidelný jak tokijský expres.
Meltemi fouká obyčejně silou 20-30 uzlů, v poryvech to může být více. Vzniká někde u Turecka a do cesty se mu skoro jako první staví právě ostrovy severních Kyklád – Andros a Tinos. A tady přichází ke slovu druhý aspekt Kyklád a tím je skutečnost, že ostrovy jsou tu značně hornaté a nastavují větru své severovýchodní svahy. Nejvyšší bod Androsu, hora Petalo má téměř 1000 metrů na mořem a nejvyšší bod Tinosu je Tsiknias – 726 metrů nad mořem. To jsou věru slušné kopce a ty se staví Meltemi do cesty jako hráz. Meltemi má ale dost síly a není pro něj problém na ty kopce vyšplhat. Tam se ochladí, nabere váhu a nadšeně se vrhne dolů po jihozápadních svazích ostrovů. A je to tedy jízda!
Výsledkem jsou prudké, nepravidelné a velmi silné poryvy v závětří ostrovů, zejméně v místech geograficky vhodných. Můžete si to představit jako když teče voda po svahu – vybírá si strouhy a ignoruje hřebeny. Stejně tak Meltemi. Miluje sedla, ze kterých se vrhá dolů zařízlými kaňony a údolími. Protože jeho směr tvaruje geografie svahů, můžete být na kotvišti hodně překvapení, odkud to najednou strašně silně foukne. Klidně i z opačného směru – to se děje typicky na ostrově Iraklia při kotvení u vraku letadla z druhé světové. Tam si dejte opravdu bacha. Najednou jsme zádí zničeho nic málem brousili skalisko nad mořem.
Ty poryvy jsou právě na Tinosu a Androsu velmi silné. Jak silné, jsem pochopil letos, když jsme v Gavriu na Androsu vstupovali z trajektu. Námořníci utvořili na závětrné straně vystupní rampy řetez z rukou a chytali turisty, které poryv hnal z rampy do vody. Skutečně byl trochu problém udržet se na nohou a nepřipravení lidé opravdu nabírali kurs z rampy do moře. Brýle a čepice létaly vzduchem. Dobrá zpráva je, že se slunce západem se tyhle poryvy značně mírní a v noci prakticky ustávají. Stejně jako se na noc mírní i Meltemi, pokud tedy není podpořen nějakou jinou tlakovou poruchou.
Pokud plujete na Kyklády respektive Kykládami proplouváte, musíte s tímhle jevem počítat. Na závětrné straně hornatých ostrovů vás nečeká jen kýžený úkryt před mořem rozdivočelým větrem na severozápadním pobřeží, ale i silný poryvový vítr, který umí s lodí pěkně zacvičit. Tenhle katabatický vítr má několik vlastností.
Čím dále od závětrného pobřeží ostrova jste, tím je slabší. Je to logické. Největší energii má v místě dopadu na hladinu moře (nebo břehu, záleží na geografii pobřeží) a dále se rozlévá do stran a slábne, až se uklidní na sílu normálního větru, který zrovna fouká (ovšem i to může být na Kykládách pěkná osmička Bf). Tahle vlastnost nám udělila lekci před lety na Severních Sporádách, při plavbě ze Skiathosu na Alonisos. U jižního pobřeží ostrova Skopelos nás zaskočil silný katabatický vítr kolem 40 uzlů. Prali jsme se s ním, plachty narefované, plavba pomalá, docela náročná. Současně s námi vyplul ze Skiathosu osmělý jachtař a evidetně mířil stejným směrem. Ale Skopelosu se zdaleko vyhnul. Viděli jsme ho jižně od nás jako malou plachtu na obzoru. Zdálo se, že ji má pořád celou venku. Když jsme konečně dopluli na dohled přístavu Patitri, koukáme, že on už je u něj taky. Sice obloukem naplul daleko větší vzdálenost, ale na plné plachty a rozhodně víc v pohodě než my.
U pobřeží katabatický vítr nezvedá vlny. To je také logické – když vítr vane od pobřeží, tak těsně u pobřeží nemají vlny prostor se zvednout. Čím ale dál od pobřeží jste, tím jsou vlny větší. Takže vždy volíte mezi silnám větrem a malými vlnami a slabším větrem a většími vlnami. Plavba je pak záležitostí osobní preference, co máte radši (případně, co preferuje posádka). Nejlepší je asi nějaká zlatá střední cesta.
Katabatický vítr umí dělat zabaláky a vracáky. Stejně jako voda na řece ženoucí se přes kameny, umí i vítr dělat na moři vracáky a zabaláky. Závětří kopců, přes které fouká vítr, je nebezpečné zejména létajícícm strojům, jak dobře znají piloti nejen větroňů a paraglidů, rogal plachtících či motorových. Nicméně vzdušná turbulence za kopcem, tedy v našem případě za ostrovem, může dosáhnout až k hladině. Kapitán plachetnice musí být tedy připraven na střihy větru z nejrůznějších směrů, klidně i ze směru opačného, stejně jako na krátkodobá ztišení větru, kdy nesmí podléhnout vábení sirén a rozrefovat.
Katabatický vítr je ovlivňován tvarem pobřeží. A to tak, že hodně. Vzduch je tekutina a proudící vzduch se chová jako proudící tekutina. Při jeho cestě z vrcholů kopce dolů je ovlivňován gravitací a tak dává přednost údolím, žlabům a rýhám daleko více než hřebenům nebo horským plošinám. Pokud poplujete podél závětrného pobřeží a budete se blížit k ústí údolí, můžete se vsadit, že tam vítr značně zesílí. Uvidítě to již předem na hladíně, na které je silný, často poryvový vítr hezky zřetelný. Takže opět – pokud poplujete pod skalním masivem, kde bude vítr slabý, nenechte se zmást, že bude slabý i v ústí údolí, které máte před sebou.
Závětrné pobřeží má ještě jednu zajímavou vlastnost. Katabatický vítr jej umí přeletět ve značné výšce a dopadnout na hladinu až dále od břehu. Zejména, stojí-li na pobřeží domy nebo stromy, které fungují jako větrolam, může být na čáře pobřeží prakticky bezvětří. Něco podobného se nám stalo v jedné zátoce cestou na Severní Sporády. Po noční plavbě proti Meltemi jsem se chtěli hodit kotvu a trochu se prospat. Z kopců foukalo jako blázen, rejdili jsme na kotvě zleva doprava. Ovšem na břehu, který byl od nás asi 100 m, panovalo prakticky bezvětří.
Jak takový katabatický vítr aktuálně fouká je možné zjistit na Windy, meteorologický model ICON-EU, nastavený nejlépe na poryvy větru. Na mapě pak velmi hezky ukáže, kde můžete očekávat silný a kde slabý vítr. Testoval jsem to loni na plavbě Kykládami a velmi hezky to rozmístění větru odpovídá. Samozřejmě – nic není na 100%, takže vždy jako skipper potřebujete značnou dávku vlastního rozumu. Zejména se nespoléhejte na uváděnou sílu větru a vždy počítejte s horší variantou.
Takže pokud plujete Kykládami, hlavně v oblasti hornatých ostrovů, za silného severovýchodního větru, což zde typicky bývá Meltemi, dávejte pozor na větry padající z kopců. A počítejte s tím, že v chráněné zátoce sice nebudete mít vlny, ale silného větru se většinou ani v noci nezbavíte, a tak se jako skipper moc nevyspíte.
Všechno tohle, co jsem výše napsal, neplatí jen pro Kyklády, ale pro jakoukoliv plavbu v blízkosti hornatého pobřeží kdekoliv na světě.