Plavba středa, 24.01.2024,
Tahaa/Pointe Toamaro – Huahine/Monte Teapaa, 35 NM, B
Díky pro nás příznivému severovýchodnímu větru vyrážíme v půl sedmé ráno z Tahaa na Huahine. Plavba probíhala bez významných zážitků velmi klidně. Jak nezvyklé, a jak skvělé pro kulinářské zážitky. Likvidujeme přebytečné zásoby a šéfová kuchyňského týmu vykouzlí oběd v podobě orientálně upravených kousků kuřete a pečených banánů – skvost. Já bohužel nalézám ještě jednu krabici stařeného červeného a nezbývá mi nic jiného, než z něj udělat vinný nápoj přidáním pomerančového džusu a rumu.
Okolo druhé hodiny vjíždíme passem A Vapehi do laguny Huahine. Vlny v okoli passu byly relativně vysoké, ale průjezd byl prost jakýchkoli potíží. Míjíme velkou žlutou vyvazovací bóji, která je umístěna uprostřed „křižovatky“ a směřujeme do severní části laguny, kde se nachází městečko Fare. Tedy zejména jeho supermarket. Vyvazujeme se na bóji blízké břehu a užíváme si silného vzdouvání, které přichází passem A Vamoa. Po hodině se vrací nákupní tým a my vyrážíme najít nějaké klidnější kotviště.
Už když jsme vjížděli do laguny, viděli jsme v korálovém poli leže na boku škuner. Hodně smutný pohled. Připomněl jsem si, jak snadné je táhnout kotvu jemným pískem, která na první pohled vypadala bezpečně zatažená. Opatrnosti není nikdy dost. I kdyby se vám parťáci námořníci lehce vysmívali, že to přemisťování je zbytečné, myslete na to, že z korálových hlav v blízkosti hrany atolu se loď prakticky nedá sundat. Ještě štěstí že kormidelník-první důstojník má stejné názory.
Jedeme na motor do jižní části laguny. Míjíme velkou zátoku Port Bourayne.. Ta je poměrně hluboká a je zakončena mostem, který spojuje oba ostrovy tvořící Huahine. Severní se jmenuje Huahine Nui a jižní Huahine Iti. Asi po 6 NM nacházíme krásné místo s bójovým polem blízko Motu Teapaa. Cestou k bóji míjíme krásný a dobře udržovaný škuner. Vyvazujeme se na hloubce pěti metrů na průzračně čisté vodě.
V blízkosti ostrova, asi v metrové hloubce jsou korály. Bohatost života a rozmanitost druhů si nezadá s těmi na reefech. To oceňuje část posádky, co se nerada potápí. Prý konečně něco pro ně 😊.
Plavba čtvrtek, 25.01.2024,
Huahine/Monte Teapaa – Huahine/Baie Davea, 10 NM, B
Vyplouváme lehce po osmé. Vítr nikde, a tak se pomocí koňských sil skrytých v motorech posouváme jižním směrem do zátoky Baie D A Vea. Cesta kanály je jedno velké školení na téma „kardinality“. Je nutné, aby kormidelník měl povědomí, kde je jaká světová strana. Nesmí zapomenout na to, že sluníčko zde není na jihu, ale na severu…
Vyvazujeme se na bóji v blízkosti restaurace Chez Tara. Zátoka je lidu(loďo)prázdná, voda čistá, koupaní skvostné. Na pozdní oběd se pomocí dinghy přesouváme do Chez Tara a užíváme si tam skvělou polynéskou kuchyni.
Předposlední den plavby si prožíváme, jak nejlépe umíme. Představa sobotního dopoledne je odpudivá.
Plavba pátek, 26.01.2024,
Huahine/Baie Davea – Tahaa/Baie Faaha, 32 NM, B
Díky tomu, že posádka chodí spát v časech jako malé děti, můžeme ráno pohodlně vyrážet po šesté hodině. Před tím si užijeme východ slunce se zlatou hodinkou, časem to nejlepším pro náruživé fotografy.
V půl osmé už projíždíme passem A Vapehi a míříme na Tahaa. Pohledem do prezentace od Petry se ujišťuji, že v zátoce Faaha je restaurace Matu Pearl, která turistům nabízí kulturní zážitky v podobě ohňových tanců. Za tučný evropský peníz, pochopitelně. V ceně je ale občerstvení a welcome dring 😊.
Vybíráme si bóji a po vyvázání se vydáváme na člunu osahat terén. Právě probíhá show pro americké seniory a tak si nás obsluha označí papírovými pásky, dostáváme drink a sbíráme informace. Poctivě přiznávám, že mi více bavilo pozorovat americké turisty a trpělivost animačního týmu. Senioři se jim stále rozbíhali a pletli si nástupy na lodě, takže se zhusta stávalo, že se prodírali zpět frontou… No naše možná perspektiva mě vyděsila.
Večer se mi na představení nechtělo, ale siréna-kormidelník mě vylákal. Tanečky byly, oheň byl, dobrá ryba a Rum Punch také. Jednou to vidět je asi potřeba, ale stačilo.
Díky pohodářům z maríny máme ještě jednu možnost spát mimo základnu a předání lodi prý proběhne v sobotu dopoledne. Spánek na bóji je prostě nejlepší. Díky jim.
Plavba sobota, 27.01.2024,
Tahaa/Baie Faaha – Raiatea/Uturoa, 7 NM, M
Ráno vyrážíme ze zátoky před sedmou a užíváme si jízdy na klidné hladině. Pozor musíme dávat na značení, které je v této části laguny dost komplikované a husté.
Těsně po osmé dorážíme před marínu a ohlašujeme se. Do dvaceti minut jsou u nás technici a přebírají si loď. Dovezou nás do maríny a vyváží. Dáváme si posledního panáka a placáka. Cesta lodí po ráji je definitivně u svého konce.
Máme na paměti Cyrilova slova z briefingu, že můžeme být hrdí a pyšní. Nic jsme nerozbili, nikde se neztratili a o nikoho nepřišli, i když jsme měli namále.
Technik, co přebírá loď není Cyril, ale celá akce je velice korektní a rychlá. Hotovostní kauci za správné zacházení s odpadem dostávám do ruky a odcházíme se projít do městečka Uturoa.
Týden na souši
Náš týdenní pobyt na Tahiti a Rangiroa začíná sobotním odpolednem, kdy nás letadlo Tahiti air dopraví z Rangiroa zpět na Tahiti. Na ostrově budeme čtyři dny. Tři pak na atolu Rangiroa v souostroví Tuamotu.
V neděli ráno si půjčujeme auto a vyrážíme objevovat Tahiti. Zejména místní vodopády. Je jich na ostrově nepočítaně. Místní říkají, že Tahiti je jediné místo, kde můžete vidět celý vodní cyklus. Odpařování, srážky, řeku s vodopády a moře.
Objedeme celý ostrov za dva dny, tedy na dvě etapy. První den nás zastaví rozsáhlý sesuv půdy. A tak jedeme druhou půlku druhý den. Cesty, které vedou k vodopádům jsou někdy fyzicky vyčerpávající. Teplota, komáři a velmi, velmi kluzký terén nám dávají zabrat.
Hledáme Gauginovo muzeum. Má být v jižní části ostrova u městečka Taiarapu. Nacházíme jen zavřenou restauraci, zavřenou botanickou zahradu a zavřené muzeum. To je v rekonstrukci prý už od roku 2013…
Aniž jsme to věděli míjíme cestou dvakrát vesnici zabíječů. Tedy bydliště bývalých dodavatelů lidských obětí na slavnostní setkání v maare.
Poslední den turistického pobytu na Tahiti navštěvujeme muzeum Polynéské kultury. Návštěva stojí za to. Celé zpracování je velmi poutavé, a přestože expozice nejsou příliš bohaté, dokážete tam pobýt několik hodin, jako my.
Díky poměrně velké úspoře na letenkách jsme si mohli dovolit výlet na atoly v souostroví Tuamotu. Tahiti Air má produkt, který umožňuje pomocí jedné letenky cestovat z ostrova na ostrov. Návštěva pravého atolu ukazuje, že život na několik kilometrů dlouhém a 200 metrů širokém pásů vypadá na fotografiích idylicky, ale realita citelně pokulhává. Díky setkání s vlastníkem pizzerie, českým občanem, se podrobněji noříme do problematiky soužití domorodců s „domestikovanými cizinci“ a turisty. Vydalo by to na samostatný článek, ale zjednodušeně, soužití komunit je nesnadné, většina spotřebního zboží je dovážena (až 95 %), přepravní lodě mají velké výpadky, turistů ubývá a konverzační témata s místními jsou omezená….
Prostě ráj pro turisty, ale pro místní trochu náročnější život. Nebo možná také ráj, když si vystačíte s málem.
Pár doporučení na závěr
Návštěva Polynésie rozhodně stojí za to. Většinu turistů nadchne. A není to jen proto, že když utratí těžké peníze za bungalov na Bora Bora, tak se jim prostě musí líbit…
Před výpravou si určitě udělejte plán toho, co chcete vidět a zažít. Na místě to půjde už obtížně.
Vyjma Tahiti je zdravotní péče poněkud chudá. Tak si vezměte dostatečné množství základních léčiv.
Nečekejte, že vše bude jen boží, nebo super. Ale na fotkách na Instagramu to tak bude vždy vypadat.
Určitě si pořiďte místní SIM kartu.
Pro ty, co se rádi potápí, není od věci mít přístrojový kurz. Potápění v passech mezi velkými rybami je podle vyprávění zasvěcenců nezapomenutelný zážitek. V Polynésii najdete na jednom místě nejvíce různých druhů žraloků na světě.
Tak už shánějte letenky a rezervujte lodě. Dokud to jde.
Konec