Jak už se téměř stává tradicí, nastaly potíže během přeplavby před závodem. Nedaleko Ischie upadl propeler. O akci k sehnání a na montování nového propeleru píše Alex Herda, který jel na moři úplně poprvé. Alex se dostal do posádky tím, že poslal svého syna Collina na dětský Jacht camp na Orlíku a sám absolvoval řadu kurzů v Hebe Sailing škole na Hebe IV. Text je nezkrácen a poslán z mobilu. (jen byly doplněny háčky a čárky. Uf. pozn. red.)
Zdenál Sünderhauf
Alex píše:
Ten zatrapenej šroub, co upadnul před Ischii je na světě. Vypadalo to šíleně. Nejenže nebyl v Itálii, ale ani v Německu s nikde okolo. Jediný kde byl bylo Dánsko ale ti ho zase nechtěli poslat na svoje zastoupení do Itálie s tím, že by to měli objednávat oni a standardně je dodací lhůta 5-8 dnů. Libor Hošek našel Němce co to měli údajně skladem. Volal jsem i tam ale skladem to jen ukazují na webu ale reálné o jednávají u dodavatele Gori Dánsko. Musel jsem volat až obch. ředitele Laarse z. Gori propeller. Paralelně jsem sháněl přes Čínu alternativu aby se kdyztak dalo dojet aspoň na Maltu než by dodali závodní sklopný šroub. Nakonec po 39 telefonátech ve středu 11.10 od 13:00 – 18:00 a 15 mailech jse všechny všechny zblbnul, že nejenže poslali šroub přes Anglii a Dánsko, ale dokonce mi šla na ruku i Ambasáda ČR v Římě, konkrétně konzulka „Jana“ že mi dala dodací adresu do Říma. Vyřešil jsem platby přes Zdeňka Jakoubka, Preventivně jsem ve čtvrtek odjel z Ischie do Neapole trajektem, pak do Říma rychlo vlakem (320 km/h). Ještě večer to ale bylo furt v Dánsku. Tak jsme šli pěšky ke Colloseu, Fórum Romanům, Pallatino, kde bydlela Claudie a spol a dali jsme si pravý Carbonara. Bomba. Celej večer jsem strávil s Davidem (kap.).
Ráno na aplikaci jsem zjistil že šroub přistál konečně v Ciampino airport po strastiplné cestě z Koldingu – Dánsko přes Liege. Další úkol byl zkrátit cestu dodání. Proto jsme po asi 30 telefonátech se dostali na „Paulu“ která mluvila anglicky z TNT – protože jinak nikdo nechce a možná ani neumí anglicky. Paula dostala příkaz najít depo v Římě, odkud budou dělat převoz na adresu České ambasády. Cíl byl si to na depu vyzvednout a okamžitě jet na nádraží Róma Termini a chytit vlak do Neapole. Cesta z centra do depa: Metrem A na P. Mammolo a pak asi 10 stanic autobusem. Potom pěšky do log. centra. V 10:40 jsem měl šroub v ruce. Zpátky jsme jeli ubrem na metro, a chytli jsme rychlovlak na Neapol v 12:53. Snaha byla chytit trajekt v Neapoli 14:30 ale přijeli jsme na nádraží o 5 min pozdejc. Cesta do přístavu trvá 20 min. Taxikáře jsem tak zblbnul, že projel nádraží a přístav přes cargo zónu, vyhnul se tak zácpám kolem ve městě a zadem nás „vyplivnul“ u trajekt mola. No a světě div se, trajekt měl zpoždění a „čekal“ na nás. V 15:40 jsme byli v Ischii. Fantastická cesta. Jo, a cestou do Neapole jsme ještě viděli českou loď – 100% repliku korzárské lodě LA GRACE. Na naší počest vypálili salvu z dělá. Mám všechno natočené a pošlu 🙂
Prostě jízda. Šroub byl namontovanej Davidem hned po příjezdu ( je skvělej a akční) já mezitím šel zaplatit Marinu, dali mi 20% slevu a po té eskapádě kdy nás vtáhli neovladatelný do přístavu s dobrovolně mezi naší příď a jejich molo vrazili oranžověj gumák na kterém navíc seděl jeden že zachránců, mi nezbylo nic jiného než jim dát piva a před přístavním managerem Vittoriem je pochválit. Oba mě objali a já si myslel že si dělaj legraci, ale byli holt srdeční. Celý rozhovor byl v italštině s anglickýma koncovkama. Ale o to nešlo 🙂
Vyrazili jsme v pátek kolem 17:30 večer, posilnění 4 druhý pizz. V 20:00 jsem si šel před službou lehnout. Jako tradičně na moji službu s Davem fouklo na 20 uzlu, a fakt se to rozjelo. Náklon 30 st, rychlost pod 9 uzlu, vlny kolem metrů ale loď skákala na přídi tak 3 m. Byl jsem u kormidla skoro 3 hodiny a užil si to. Standardní moje věta s nadsázkou: „nastavte mi plachty a jděte spát“ se ukázala jako magnet na vítr, když máme s Davem službu. Prostě nám fouká.
Ted se musíme dostat relativně rychle k Sicílii a projet Messinou protože bouřky jsou na pravoboku. Stále se blýská a něco z toho může být. Mě přibrzdí v Calabrii odkud letím v 11 ho v neděli přes Řím domů.
Prostě si to užívám a mám velkou radost že jsem trošku pomohl zorganizovat dodání šroubů, protože se šroubem se dá jet a vyhrát. Pomohl jsem Davoví platit tankování Janov a startovní nákup a pak tankování v Římě, kde nám dali čerstvého tuňáka, kterého David vykostil, jedli jsme ho syrového a zbytek šel na pánev a do salátu.
Učím se tolik, co bych nevyčetl ani za měsíc z knížek. Ale jsem teprve úplně na začátku. Baví mě kormidlovat, baví mě jezdit. To je mi už jasný.
Alex
