V minulém díle jste četli: Jiří se vydal s Maruškou na cestou zpět do New Yorku, kde měli vrátit auto, vyzvednout dalšího člena posádky Láďu a Maruku vyložit na letadlo zpět do Evropy. Protože jim ale do odletu letadla zbývaly tři dny, rozhodli se navštívit Niagarské vodopády.
Den začal průšvihem. Láďa si šel zakouřit na chodbu a spustil požární hlásič. Kvílející sirény vzbudily celý motel a po chodbě za pár minut začali pobíhat hasiči se sekyrkami. Rozhodli jsme se, že budeme dělat mrtvé brouky nekuřáky a já jsem si šel vyčistit chrup, kdyby náhodou byla dechová zkouška. Když jsem vyšel z koupelny, Maruška zmizela z pokoje. Opatrně skryt za záclonou jsem vyhlížel ven z okna a na chodbě byl stále hluk. Asi hledali viníka. Zjistil jsem, že máme přeparkované auto přímo před okna recepce a že se z něj valí hustý dým. Když se situace zklidnila, šel jsem zjistit situaci na parkoviště. V autě seděla Maruška s vytřeštěnýma očima a kouřila jednu za druhou. „ Co tady děláš Maruško?” ptám se opatrně mé kamarádky. „ Víš, já jsem se tak strašně lekla, když to začalo zvonit, měla jsem strach že nás zavřou a dají pokutu, tak jsem utekla do auta “, odpověděla Maruška a zapálila si další cigaretu. „ A proč jsi přeparkovala to auto ”? ptám se dál: „No, aby nebylo tak na očích a hele kdyby něco, tak budeme dělat že jsme nekuřáci “ ! „ To půjde asi těžko, protože stojíš přímo proti oknům recepce a jestli okamžitě netípneš tu cigaretu tak sem ti hasiči přiběhnou, že nám hoří auto ”, říkám docela „klidným“ hlasem a odvádím Marušku zpět na pokoj.
Vše dobře dopadlo a my odjeli do New Yorku, kde jsme se opět ubytovali ve známém motelu. Tentokrát noc proběhla bez mimořádných událostí a podařilo se nám Marušku vysadit na správném letišti, kam nás naštěstí bez letenky nechtěli pustit, jinak bychom s ní museli čekat než odletí. Takhle jsme měli pět hodin do odjezdu autobusu na Floridu. Procházeli jsme se po ulicích a bezvadně se najedli v čínské samoobslužné restauraci. Nadále jsme se procházeli pod obrovskými mrakodrapy, když tu jsem pocítil potřebu a to velkou. Neohlížel jsem se napravo nalevo a skočil do nejbližší hospody. Když jsem zase jako člověk opustil kabinku, začal jsem si všímat okolí. V celé místnosti bylo ticho a zraky všech se upíraly na moji osobu. Byl jsem jediný bílý v celé hospodě. Nenápadně jsem v kapse sevřel svůj nůž , mile se na všechny usmál a spěšně opustil lokál.
Čas do odjezdu uplynul velmi rychle a my tak tak doběhli k autobusu, kde tlustá černoška v uniformě přísně cvakala jízdenky. Láďa mě cestou uklidňoval, že on věčně něco nestihne. Já jsem zase viděl jak ztrácíme další den a složitě Američanům vysvětlujeme, že jsme nestihli autobus. Dobře to dopadlo a jeli jsme konečně na Floridu. Z přísné černošky se vyklubala řidička, která při výjezdu z města cosi říkala do mikrofonu. Zrovna jsme si s Láďou podávali whisky přes uličku aby nám cesta lépe ubíhala, když tu se zezadu ozval smích. Otočil jsem se a jakýsi zarostlý chlap mi se smíchem ukazoval na cedulku nad řidičem. Psali tam, že během jízdy se nesmí kouřit, drogovat a pít. Ta řidička to ještě pro ty co neumí číst zrovna hlásila do mikrofonu. Problém jsme vyřešili pytlíkem do kterého jsme ukryli láhev a při každém dalším napití jme spiklenecky mrkli na spolucestující a ti zase na nás. Autobusem v Americe jezdí chudší vrstvy obyvatelstva, což se projevilo tím, že mi po cestě vykouřili krabičku Marlborek. Láhev jsme naštěstí kolovat nedali.Celkem jsem po státech najel čtyři tisíce sto mil a z toho jsem tři tisíce řídil sám a bez nehody. Byl jsem na to hrdý. V půjčovně jsme auto vrátili bez problémů.
FLORIDA.
Cesta autobusem na Floridu byla plná vzrušujících událostí. Po každých sto dvaceti mílích nás vysadili na autobusovém nádraží a provedli dokonalý úklid podlahy autobusu, neboť ta byla pokryta vším možným. Američané zásadně všechno házejí na zem. Kolem nás seděly různé existence s podivnými pachy. Na první zastávce jsme propadli panice, neboť jsme nevěděli ze kterého nástupiště se odjíždí. Zkoušeli jsme se doptat posuňkovou řečí, ale neměli jsme úspěch. Problém nakonec Ladin vyřešil lámanou němčinou u nějakého okénka. Před nástupem do autobusu dostali přednost ti, kteří autobusem přijeli. Potom teprve nastupovali noví cestující, kterých bylo obvykle víc než míst k sezení, takže nastal zmatek.Při tomto systému jsme nemuseli mít strach, že si nesedneme. Po třech zastávkách jsme již byli profesionálové v jízdě autobusem. Cestující se s námi ochotně dávali do řeči, hlavně dokud jsem jim nabízel cigarety a kupodivu věděli o Česku. Chtěli jsme jim to ulehčit, takže když se zeptali odkud jsme, řekli jsme po staru” Čekoslovakia” a oni se hned ptali zda Čeko, nebo Slovakia. Dost nás udivilo, že ví, že jsme se rozdělili. Zřejmě to má na svědomí Jaromír Jágr, neboť rozhovor se hned stočil na jeho výkony v NHL. Potěšilo nás to. Když se dozvěděli pravý účel naší cesty na Floridu, nadšeně výskali a říkali, že jsme very crazy!
Příjezd do West Palm Beach byl velmi příjemný, protože nás tam čekala krásná Patricie s autem a dozvěděli jsme se od ní novinky, které se staly, zatím co jsme byli na vodopádech.
Jura se Zdeňkem a jeho třináctiletým synem převezli loď z Fort Lauderdale, kde jsme ji koupili, do Palm Brach, což je osmdesát mil. Když nás Patricie dovezla k lodi, která byla v opravárenském doku, uviděli jsme velmi bledého Juru. Ten nám vyprávěl zážitky z plavby.
Když vypluli z přístavu tak svítilo sluníčko a na lodi vládla pohoda. Jenže po dvou hodinách plavby se strhla bouře a začala krize. Mladý Zdeněk neustále zvracel v podpalubí a starý pil jedno pivo za druhým. Jura mezitím bojoval sám se sebou a seznamoval se s řízením lodě. Dále musel hlídat velkého Zdeňka, který se snažil spadnout přes palubu, k čemuž mu dopomáhalo množství vypitého piva. Nakonec vše dobře dopadlo a plavbu zdárně dokončili. Jura vypadal při vyprávění dost sklesle, takže jsem si uvědomil, že prožil velký stres a začal jsem mít obavy z naší nastávající plavby přes Atlantik.
S nadšením jsme se vrhli do práce. Zaměstnanci doku nám jachtu vytáhli z vody velkým jeřábem a postavili ji na kozy.
Jura jim zaplatil očištění trupu, ale později toho litoval, protože práce nebyla kvalitní a museli jsme po nich dodělávat. Byla to velmi náročná práce, protože panovala velká vedra. V doku s námi byla jedna dvojice manželů z Kanady, která rovněž opravovala loď a tak jsme se nimi dali do řeči. Vypomohli nám zápůjčkou různého nářadí a Jura od nich získal mapy přístavů. Spali jsme na lodi a bylo to velmi romantické. Jachta stála na suchu stabilizovaná speciálními držáky a na její palubu, která byla čtyři metry vysoko, jsme lezli po žebříku.Neustále jsme sepisovali nové seznamy závad, které musíme před vyplutím odstranit. Tři dny trvala ta úmorná dřina na žhavém slunci, která byla nakonec korunována úspěchem. Loď byla nově natřená a Jura provedl veškeré odborné práce na palubě při výměně lanoví. Mezitím jsme nakoupili potraviny a spousty jiných drobností, které byly nutné pro zdárný průběh plavby. Na jejich odvoz nám Zdeněk půjčil malého Fiata u kterého Jura během odpoledne vyměnil spojku. Bez auta bychom byli bezmocní. Panují zde jednak velká vedra ve kterých se nedá dlouho chodit, a navíc zde hrála hlavní roli velká vzdálenost mezi jednotlivými obchody a místem pobytu naší lodi. Jezdila tady jakási místní doprava, ale nikdo nám nebyl schopen říci, kdy autobus jezdí. Prý jej využívají opravdu ti nejchudší. Na oběd jsme chodili do Mc Donalďs nedaleko našeho doku. Patricii vstávaly hrůzou vlasy na hlavě, když zjistila , že chodíme v takovéhle čtvrti pěšky. Ona nebýt toho,že jsme tady, v životě by tudy ani neprojížděla.
Nastal slavnostní den, kdy jsme dokončili veškeré opravy. Jako poslední jsme koupili vodu, ovoce a pečivo.
Večer před naší plavbou jsme uspořádali párty na palubě lodi pro Zdeňkovu rodinu, ale po tom pracovním maratónu jsme stejně dlouho slavit nevydrželi. Noc proběhla klidně až na hejna útočících komárů.
Autorovy stránky www.radarka.cz
Pokračování příště
200 tipů pro jachtaře
Novinka na českém trhu
Rady a zkušenosti pro každou příležitost, protože jachting, to nejsou jenom vítr a plachty. To máte navigaci, elektrotechniku, kuchaření, plyn, posádku, tchyni na palubě, mořskou nemoc, jinou nemoc, lana, uzly, fléry, rafty, vysílačku, VHF, DSC, ETA…