V minulém díle jste četli: Hned čvrtý den na moři chytli Jiří, Jura a Láďa pořádné bouřky, které jim roztrhaly všechny plachty. K tomu se přidaly obrovské vlny a rozbitý motor. Vše vypadalo tak beznadějně, že se rozhodli zavolat o pomoc. Záchranáři je naštěstí našli a odtáhli do Charlestonu. I přestože se na moři Jiří zařekl, že s Jurou přes Atlantik nepojede, nakonec se rozhodl ho v tom nenechat samotného.
Jak jsem tak seděl na palubě a přemýšlel, nepozorovaně jsem usnul a zdál se mi pěkný „americký“erotický sen. To bylo tak. Po milostném aktu Jury s „americkou“ lepou děvou, měla přijít řada na mě. Vyrušil nás ale její manžel, který se jal coby čerstvý smutný paroháč Juru pronásledovat na horském kole. Já místo toho abych využil příležitosti a přitulil se k oné dívce, jal jsem se pronásledovat toho manžela. Jak to dopadlo nevím, protože mne vzbudila pitomá „americká“ moucha. Pomyslel jsem si, že když už se mi zdají takovéhle sny s erotickou zápletkou, tak už jsem naprosto v pořádku.
Na loď se dalo stoprocentně spolehnout, té už jsem věřil a doufal, že snad už nemůže být hůř. Pořád se mi vracely prožité události posledních dnů, a znovu a znovu jsem revidoval svoje rozhodnutí plout dál. Neustále jsem se přesvědčoval, že už jsme si svoji daň smůly vybrali.
Bylo zajímavé sledovat Juru při konverzaci s Američany. Zásadně totiž mluvil česky a z angličtiny používal pouze „ yes a sorry“. S tím si vystačil na celý pobyt v Americe a je pravda, že se vždy domluvil. Pevně jsem se rozhodl, že se musím naučit anglicky, ale je to jako když jsem desetkrát do roka marně přestával kouřit.
Uběhlo celé dopoledne a já jsem si krásně odpočinul a zameditoval. Jednu chvíli kolem mě projela motorová loď a na ní bylo šest nádherně opálených mladých dívek. Slyšel jsem, jak si říkají „hele man“ ! Hned jsem na ně udělal grimasu ve stylu Alain Delon střihnutý Belmondem, ale zůstalo jen u pantomimy. Dívky se pouze chichotaly názvu naší lodi.
Vzpomněl jsem si na historku, kterou nám při bouři vyprávěl Ladin. Měl totiž nedávno velký problém a tak si po vzoru západních velkopodnikatelů pořídil osobního psychoanalytika. Problém Ládi spočíval v tom, že si po vykonání „velké potřeby“ nemohl vzpomenout, jestli si utřel sedínku nebo ne. Platil specialistovi horentní sumy za vyřešení tohoto problému a já litoval, že nejsem psychoanalytik. Jak to dopadlo nevím, protože jsme se museli věnovat záchraně životů. Musím se ho na to zeptat.
Odpoledne přijel Jura na neuvěřitelně malé lodičce a s ním nějaký mechanik. Prohlédl si náš motor a vyrozuměli jsme, že pošle speciální lepidlo, kterým ten šroubek zalepíme. Rozebrali jsme celý motor a zjistili, že v nádrži je na dně deseticentimetrová vrstva jakési mazlavé hmoty, která nám ucpává trubky. Vypadalo to jako bahno. Asi ta nafta byla pěkně stará. Filtr byl neprůchodný a už nám bylo jasné, proč motor nechtěl pracovat. Všechno jsem vyčistil a Jura se mezitím věnoval údržbě lodi. Odvzdušňovací šroubek jsme provizorně utěsnili, protože lepidlo mělo být k dispozici až druhý den. Po třech hodinách špinavé práce motor naskočil a tak jsme mohli vplout do přístavu. Bohužel se za to platilo a tak jsme zde hodlali parkovat jen na nezbytně nutnou dobu. Uvařili jsme si dobrou večeři a v tom se objevil Ladin v bujaré náladě. Všechno nám snědl a vyprávěl kde všude byl a co zažil. Byl jsem po celodenní práci utahaný a tak jsem šel spát. Spal jsem ve spacáku na palubě a ještě ve tři ráno jsem slyšel Juru s Láďou jak cosi řeší.
Ráno po probuzení měl Jura zasmušilý výraz. Zeptal jsem se co se stalo. Dozvěděl jsem se, že Ladin to vzdává a pozítří letí domů. Už měl koupenou letenku, proto včera celý den chyběl. Reagoval jsem na to, že to bude ve dvou pěkná makačka a že to zvládneme. Byl jsem přesvědčen, že se Ladin rozhodl správně i když bylo jasné, že ten třetí člen posádky bude zoufale chybět, což se později potvrdilo. Vlastně jsem byl také před čtyřiadvaceti hodinami rozhodnut se vzdát. Láďovi jeho rozhodovací proces usnadnila jeho zlatá kreditní karta, kdežto já byl bez finančních prostředků. Šlo by to snad řešit přes naši ambasádu a nebo si složitě půjčovat u Zdeňka na Floridě, protože Ladin na letenku pro mne už neměl. Časově by to stejně vycházelo tak, že bych domů přijel po uplynutí řádné dovolené a tady byla reálná možnost doplout za stejnou dobu. Jeden z důvodů proč jsem plul dál byl také ten, že si Jura na plavbu místo mne mohl vybrat jiného parťáka, který by ho neopustil. Takže bylo rozhodnuto, že poplujeme ve dvou.
V přístavišti nám poradili, jak se autobusem dostaneme na druhý konec Charlestonu, kde je speciální obchod s jachtařským zbožím. Doufali jsme, že tam koupíme vodní kotvu. Obchod jsme lehce našli a prodavač nám půjčil katalog zboží. Konečně jsme se dozvěděli, jak vypadá vodní kotva. Byl to normální kulatý padák, který se v krizi hodil do moře a byl unášen proudem. Loď je přivázána ke kotvě dlouhým lanem a držena špicí proti vlnám, jako drak ve větru. Toto je poslední možnost záchrany na rozbouřené moři, když už selžou všechny pokusy o řízení lodi. Velikost vodní kotvy je dána délkou lodi a stála „pouhých“ čtyři sta třicet dolarů. Prodavač litoval, že nemá zrovna námi požadovanou velikost, ale slíbil, že ji objedná a to bude trvat týden. Láďa nám na kotvu půjčil zbytek peněz ze své zlaté karty a tak jsme mohli dát prodavači zálohu. Stejně jsme měli spoustu práce před vyplutím, takže týden navíc nevadil a ještě tu byla naděje, že ji přivezou dřív.
Jura mi začal lézt na nervy a asi to bylo tím, že jsem byl deset dní zavřený na lodi. Zašli jsme do hospůdky, kde jsme počínající krizi rozpustili ve steaku a rumu. Přidal se k nám nějaký Američan a slíbil, že vyřeší veškeré naše problémy. Střídavě jsme mu objednávali rum a on nám. Po dvou hodinách všichni mluvili jednotnou opileckou řečí.
V bujaré náladě jsme sedli do jeho auta a jeli na druhý konec Charlestonu do domu kde bydlel s nějakým kamarádem. Ten už spal a tak jej náš nový přítel probudil a byli jsme mu představeni. Byl z toho velmi překvapený a nechápavě sledoval tok našich myšlenek a vtipů, které jsme pronášeli v esperantu. Žertovali jsme jak jen opilci dovedou, když přijdou někam nevhod a snaží se zachránit trapnou situaci. Vypili jsme mu poslední pivo z ledničky a návštěvu zakončili počůráním záhonku. Odjeli jsme zpět do hospody a nějak nám unikl smysl té návštěvy.
V hospodě to již vřelo a do toho se snažili dva muzikanti na pódiu předvádět umění na způsob country. Náš kamarád dostal přezdívku „Slibotechna“ a představoval nám kde koho. Každý se se zájmem seznámil s těmi „Čechy“, které zachraňovala pobřežní stráž a hladina alkoholu stoupala závratnou výší. Podle amerických měřítek jsme již měli ležet na ARU. Není tady zvykem takhle „chlastat“. S novými americkými přáteli jsme probírali mezinárodní téma „styk mezi mužem a ženou“. Zjistili jsme, že vůbec neznají onen grafický symbol ženského klínu, který naše mládež s oblibou maluje na zdi domů. Tuto českou specialitu nám velmi záviděli a byl to hned důvod objednat další drink.
Vrcholem večera bylo naše seznámení s Andreou, což byla přítelkyně Slibotechny a na americké poměry vzhledem k množství vypitého alkoholu velmi krásná dívka. Byl jsem „super vtipný“ a vyprávěl Andree pomocí rukou a nohou neuvěřitelná story. Slibotechna se mi neustále vnucoval s tím, že toto je jeho přítelkyně, ale já se nedal zastavit. Nechápal, že já si chci jenom ve vší počestnosti pohovořit, protože jsem byl velmi dlouhý čas pouze mezi samými drsnými námořníky. Chtěl jsem Andree ukázat nějaká ta souhvězdí a ještě před tím jsem přidal vtipnou historku o tom, jak naši chrabří vojáci na mezinárodní misi S-FOR v Jugoslávii měli „techtle – mechtle“ s tmavou příslušnicí americké armády a jaký z toho byl parádní „průser“. Vůbec mi nebylo divné, že se směji pouze já. Když už podle mě bylo vše jasné, rozhodla se Andrea, že mi sdělí, kdy a kde budeme koukat na ony hvězdy. Dlouho listovala v anglicko – českém slovníku, když tu se jí rozzářily oči a ona tím svým rozkošným barevným nehtem podtrhla jedno slovíčko.
Vychutnával jsem tu situaci a oddaloval přečtení onoho tajemného sdělení. V hlavě mi probíhaly různé představy o tom co bude a tak jsem si to přečetl.
To tajemné slovo znělo „velmi neomalený!“ V tu chvíli jsem se urazil na celé Spojené státy. Za zbyteček dolarů jsem si koupil pivo a bez rozloučení šel trucovat na loď. U východu mě pořadatelé nechtěli pustit ven s lahví v ruce. Že se to prý nesmí a že budu mít potíže s policajty. Obořil jsem se na ně, že já su „Čechiš“policajt a navíc jsem ten trosečník, co ho včera zachránili. Chápavě se usmívali, nakonec mávli rukou a nechali mě být.
Vyšel jsem ven na ulici poněkud “navolněn“ a první co mi padlo do oka, byl velký černý policajt. Okamžitě jsem se k němu vrhl a začal jsem s ním navazovat družbu. Střídavě jsem ho poléval pivem a vyprávěl mu svoje dojmy z Ameriky. Měl nádhernou černou uniformu. Byl samá nášivka a na opasku se mu houpal obrovský svazek klíčů s ještě větší pistolí. Vysvětlil jsem mu, že jsem také policista, ale z Evropy, a že u nás jsme na tom lépe, protože my na rozdíl od nich máme auta ! Při tom jsem mu významně poklepával na jeho horské kolo.Obdařil mě zářivým úsměvem a ukázal mi cestu do přístavu. Zvedlo mi to náladu, konečně mě někdo vyslechl a pochopil. Byl to velmi náročný den a já jsem se parádně uvolnil. Všechno ze mne spadlo a svět mi připadal opět krásný. Američan Slibotechna slíbil, že se ráno v devět hodin sejdeme v přístavu a že pro nás zařídí veškerou pomoc. Potřebovali jsme zašít plachty a opravit motor.
Ráno po probuzení se mnou vůbec nekamarádil žaludek a v hlavě mi bušil kladivem maličký permoník. Přesto jsem se donutil vstát a šel na plánovanou schůzku. Čekal jsem na něj hodinu a stejně nepřišel. Byl jsem naštvaný, hlavně díky svému stavu, ale hlavně proto, že jsme si dělali naděje. Do jeho falešných slibů jsme investovali spoustu peněz. Jeli jsme s Láďou doplatit zbytek dolarů za vodní kotvu. Prodavač nás ujistil, že kotva bude do čtyř dnů, takže nám zbylo dostatek času na vyrobení bouřkové plachty a opravu plachet.
Autorovy stránky www.radarka.cz
Pokračování příště
200 tipů pro jachtaře
Novinka na českém trhu
Rady a zkušenosti pro každou příležitost, protože jachting, to nejsou jenom vítr a plachty. To máte navigaci, elektrotechniku, kuchaření, plyn, posádku, tchyni na palubě, mořskou nemoc, jinou nemoc, lana, uzly, fléry, rafty, vysílačku, VHF, DSC, ETA…