Elektrika k dingině?

Jednou z věcí, kterou na jachtingu nemám rád, je instalace přívěsného motoru na dinginu. I když máme tu nejmenší Suzuki 2,5 k, je to moje trápení. Člunek vozíme nafouknutý na přídí a motor zavěšený na záďový koš. Takže když se jede na břeh, shodí se nejdříve z přídě dingina, převeze se na záď, já si do ní vlezu a postavím se. Mezitím někdo silný (třeba moje žena) odmontuje motorek ze zadního koše a podá mi ho. Já tedy stojím ve člunku, jednou rukou držím motor a za chytání balancu se ho snažím zavěsit na zrcadlo. Na vlnách je to zábava veliká, hlavně pro ty okolo.

Francouzská společnost TEMO zřejmě chtěla tohle moje trápení ukončit a vyvinula elektrický pohon (zdráhám se psát „přívěšák“) pro dinginy. Kupodivu nešla cestou Torqeeda, které zachovává princip přívěsných motorů, včetně hmotnosti tedy, ale šla svou vlastní cestou.

Elektrický pohon pro dinginu TEMO 450 vyvinula v podobě vesla, kde je na konci místo listu lodní šroub. Pohonná jednotka včetně baterie je umístěná v horní části duté trubky, kterou zároveň prochází hřídel. Prostě veslo s vrtulkou. Celé se to montuje velmi jednoduše na zrcadlo člunku a co se mě na tom velmi libí je, že to má kolem 5 kg.

Nějaká data: motorek má výkon 450 W, běhá to na 24 V, doba dobíjení 3,5 hodiny z 220 V. Jak dlouho vydrží, o tom zdroje taktně mlčí, nicméně výrobce tvrdí, že pohon zvládá člun do 500 kg, respektive 2,5 m dlouho dinginu s dvěma až třemi lidmi na palubě. Dle výrobce je to ekvivalent 2 HP. A má to i zpátečku. Skladovat se dá Temo 450 na palubě vedle lodního háčku.

Dle videí, co jsem viděl, to ale na 2 HP podle mého nevypadá. Jede to svižně, což o to, ale v porovnání s benzínovými 2,5 HP to vidím tak na koně jednoho. Menšího. (Ale můžu se plést. Ono je to tak něco jiného, že se to porovnává blbě.)

Společnost nabízí i řadu doplňku, zaujal mě zámek, který brání odcizení a plovoucí návlek, díky kterému pohonná jednotka plave, i když vám upadne do vody. To je proti benzíňáku taky velké zlepšení 🙂

Temo pohon testovali v Practical Boat Owner. Tedy testovali, spíše zkoušeli. Zjistili, že kormidlování není zas tak jednoduché a chce to trochu cviku. Správný úhel ponoření celého hřídele je dle výrobce 30°, nicméně je třeba s tím laborovat, aby zatáčení bylo účinné, ale kormidelníka moc neunavovalo. Když je totiž lodní šroub příliš ponořený, tak má sice hezkou účinnost, ale na kormidelníka zbývá krátký konec, tedy malá páka a tudíž těžké kormidlování. Když se hřídel povytáhne, kormidlování jde lépe, ale zase klesá účinnost. Ale lze to vyladit a po pár minutách cviku se s tím člověk prý otočí na místě.

Co je trochu mrzuté, že délka celé pohonné jednotky dodá dingině skoro metr délky, takže je třeba s tím počítat. Jo a celé to plave. Vyzkoušeno, prý nechtěně, redaktory PBO. Jen nevím, jestli měli k dispozici ten plovoucí návlek.

No – zajímavá věcička. Když k tomu přidáte, že ten elektromotor nepotřebuje zdaleka tolik údržby jako benzíňák (každý, kdo rozběhával přívěšák po zimě, zvlášť po zimě u moře, ví o čem mluvím), nemusí to být marné. Ta hmotnost 5 kg mi velmi konvenuje… ale cenovka není zas tak super. Celá záležitost se dá pořídit za bezmála 1.500 EUR a to asi člověka donutí se nad tím zamyslet. Novou Suzuki pořídíte cca za 20.000 Kč, což je rozdíl, ale zase ta bolavá záda…

No uvidíme, jak se bude firmě TEMO dařit. Připravují další pohon, více se koncepcí podobající přívěšáku. Tak jsem na to zvědav.