Příležitostně zde na stránkách Krásy jachtingu upozorňujeme na výhody freedivingu jako doplňku jachtingu. Kromě zážitků při pozorování podmořského světa bez nutnosti pakovat loď výbavou se hodí pro kontrolu kotvy a tím i lepší spánek kapitána. Níže je několik informací o dýchání a freedivingu. Pro jistotu upozorňujeme, že číst o freedivngu je určitě dobrý začátek, ale než se začnete pokoušet o světové rekordy, dopřejte si kurz pod vedením odborníků.
Jak dýcháme
Dýchání většinou nevěnujeme přílišnou pozornost. Při dýchání používáme asi jen 0,5 až 1,0 l z plicního objemu, což je v porovnání s celkovou kapacitou plic velmi málo. U apnoe potápění je tedy největší potenciál ukryt ve správném dýchání, přičemž by se měla využít plná kapacita plicního objemu.
Správné dýchání
Dýchání nosem: Nádech začíná správně nosem. Zde se nadechnutý vzduch zvlhčuje, temperuje a filtruje. Jenže apnoe potápěči nosí většinou potápěčskou masku či nosní svorku, takže to nefunguje úplně nejlépe. Přitom však musíme mít na paměti, že dýchání pusou způsobuje vysušování sliznice. Kombinace zrychleného dýchání a dýchání pusou může způsobit dehydrataci a tak je potřeba přijímat více tekutin.
Do břicha: První lekce spočívá v hlubokém dýchání do břicha. Pokud dýcháme do břicha, tak je nádech hluboký zcela automaticky. Pokud bychom použili tepový měřič, mohli bychom si všimnout, že při dýchání do břicha se dokonce nezvyšuje tepová frekvence. Naopak, při pomalém dýchání a ještě pomalejším vydechování puls od minuty k minutě klesá. Běžně totiž při nádechu, a to i pomalejším, puls trochu stoupá a až při výdechu je zase pomalejší. Dýchání do břicha je prováděno správně, když se břišní stěna při nádechu vyklene směrem ven a při výdechu se zase vrátí. Pro kontrolu můžeme položit jednu ruku na břicho a druhou na hrudník. Při břišním dýchání se ruka na hrudníku nesmí pohnout.
Plný nádech: Plný nádech znamená, že se nám zcela zaplní kapacita plic. Nejdřív se dýchá do břicha, jak je popsáno výše. Pak začíná vzduch proudit do hrudníku, hrudník se rozšiřuje do stran a nakonec vzduch naplní horní část plic, čímž se hrudník vzedme. Ramena zůstávají dole. Při tom je velmi důležité, aby výdech byl ještě pomalejší než nádech, ale už nehraje žádnou roli, zda se nejdříve vyprazdňuje břicho či hrudník. Nádech má být hluboký, rovnoměrný a nenamáhavý.
Stojí za zmínku: Pro začátečníky je tlak zcela naplněných plic nezvyklý, kdy nutkání výdechu je velmi silné. Na tento tlak je možné i nezbytné si zvyknout, neboť ponor s jen částečně nadechnutými plícemi je samozřejmě o poznání kratší než ten s plnými plícemi.
Před ponorem
Před samotným ponorem dýcháme uvolněně a do břicha. Přestože nám klesá tep, tělo je dobře zásobeno kyslíkem. Člověk je možná jediný tvor na světě, který vědomě dokáže pracovat s dechem tak, aby si přivodil jisté duševní rozpoložení. Díky uvolněnému a pomalému dýchání do břicha se dokážeme uvolnit duševně a pak následuje i uvolněnost fyzická. Těsně před ponorem ještě vyvětráme plíce. Postupně naplňujeme plíce plným nádechem, čímž se vyměňuje starý vzduch za nový. Protože plné dýchání zrychluje tep, neměli bychom ho opakovat více než 3x za sebou. Potápíme se s plnými plícemi.
Pakování/Packing: Při pakování se k plně nadechnutým plícím „napakuje“ další dávka vzduchu, která se polyká dodatečně ústy. Hlasivky slouží jako ventil, které se rozevřou, a do plic se nabaluje další vzduch. Hrtanová příklopka zabrání, aby se vzduch dostal ven. Tímto způsobem se plíce dají nafouknout na více než 100 %, ovšem není radno podceňovat rizika, která jsou s přeplňováním plic spojená a která navíc ještě nejsou dopodrobna prozkoumána. Agresivní přeplňování plic může způsobit potrhání plicních tkání. Mnoho apnoe potápěčů zastává názor, že packing způsobuje kritická poškození, která mohou vést až například k embolii. Pakování plic může navíc způsobit závratě a v horším případě i ztrátu vědomí (silné snížení žilního proudění zpět k srdci, namáhání plicních receptorů a změna proudění na krkavici vyplývající z reflexního systému Vaso-vagales). Plicní nabalování resp. pakování, rozhodně není žádným cvikem pro začátečníky a trénovat by se mělo pouze ve freediving kurzu pod dohledem zkušeného instruktora.
Stojí za zmínku: Potápěcí reflex je obranný mechanismus, který můžeme při potápění (Immersion) ve vodě pozorovat u všech dýchajících bytostí. Stimulace parasympatických nervů vede k zastavení dýchání, zpomalí se srdeční tep a centralizuje krevní oběh (Bloodshift). Tímto způsobem se spotřeba kyslíku eliminuje a kyslík je tak k dispozici pro životně důležité orgány.
Hyperventilace
Ještě před několika lety byla hyperventilace součástí dýchacích cvičení každého atleta. Dnes již ovšem rychlé a ploché dýchání z free divingu zcela zmizelo a to z různých důvodů. Hyperventilace totiž snižuje hladinu oxidu uhličitého, který je zodpovědný za nutkání k nádechu a hypoxie může přijít hned a bez varování!
Důležité je vědět:
- Hyperventilace vede ke zvýšení tepu.
- Hyperventilace zhoršuje zásobení kyslíkem a zkracuje tak ponor.
- Hyperventilace zvyšuje nebezpečí bezvědomí, které přichází bez varování, což je velmi nebezpečné!
Nutkání nádechu
Nutkání nádechu je výsledkem zvýšení podílu oxidu uhličitého jakožto odpadního produktu našeho dýchání. V okamžiku, kdy je jeho podíl tak vysoký, že naše tělo začíná ztrácet na komfortu, začneme pociťovat nutkání nádechu. Pokročilí potápěči hovoří o kontrakcích a umělé pumpě na bránici, zatímco začátečníci mluví o horkém pocitu na hrudi nebo o dávicím reflexu. Nutkání nádechu není nebezpečné a jen upozorňuje na skutečnost, že v těle máme malé zásoby kyslíku a příliš mnoho oxidu uhličitého.
Jako všechno v našem těle i nutkání nádechu má své opodstatnění a to dokonce i při nádechovém potápění. Nutkání nádechu zvyšuje pozitivní efekty potápěcího reflexu, což znamená, že se snižuje tep a tělo se dostává do jakési polohy „potápěcího programu“, který umožňuje ještě delší nádechové potápění.
Po ponoru
Bezprostředně po ponoru je nejdůležitější zajistit pro tělo dostatek kyslíku. Přitom je důležité, aby se člověk něčeho držel – v bazénu kraje a na vodě venku bóje. Právě v prvních sekundách po ponoru je zajištění dostatku kyslíku pro tělo extrémně důležité, protože hrozí hypoxie (souhrnný název pro nedostatek kyslíku v těle).
Následující opatření jsou extrémně důležitá:
- Po vynoření je nutné vyndat z úst šnorchl.
- Po vynoření se chytit něčeho pevného.
- Po vynoření začít okamžitě dýchat, nádech i aktivní výdech.
- Kolegovi, který nás zajišťuje, ukazujeme znamení OK nejdříve po 10 sekundách a po té nejdřív s ním můžeme hovořit.
Jedním z důvodu hypoxie bývá, že se začne příliš brzy mluvit a nedodržuje se dýchací rutina po každém ponoru. Velmi efektivním způsobem pro dechové zotavení je takzvaný „Hookbreathing“. Jde o hluboké nadechnutí a zadržení dechu tak, že se tvoří tlak v hrudním koši. Musíme si přitom představit, že se tak aktivně vytlačuje kyslík obsažený ve vdechnutém vzduchu do krevního oběhu. Výdech pak následuje pasivně po dvou sekundách, což znamená, že prostě nebráníme výdechu.
(Zdroj: Freediving)
