No je to tak. 🙂 Prakticky doslova. Ale po pořádku.
V úterý 30.6. jsme dorazili do Athén, do mariny Delta, která leží hned u mariny Flisvos a hned vedle námořního muzea, kde se houpe na vlnách proslulý George Averof, přezdívaný námořníky „strejda George“. V Deltě jsme nikdy nebyli, přesto to bylo setkání nostalgické, neboť na molu klubu NAOK jsme začínali, jak jsem se ostatně zmínil už minule.
Tady v marině Delta, mimochodem, zcela bez zázemí či kanceláře a na dost nehezkém místě se konečně povedlo opravit chcípák motoru (výměna relé) a po roce nechat zkontrolovat takeláž. A také jsme zde čekali na specialisty přes VHF, protože naše vysílačka má nicotný dosah, jak jsem se ostatně také zmínil minule.
Specialistě dorazili se zpožděním, s vlastním vysílačkou, bez jakýhkoliv jiných měřáků a začali to zkoušet. Čekal jsem, že proměří vysílačku, ale nic takového neměli. Prostě zkoušeli vysílat na nejrůznější port autority a zkoušet dosah. Byla to docela veselá záležitost, protože tady na žádné „radio check“, byť pronášené řecky, nikdo nereaguje. Nakonec bylo nutné, aby tam pán zavolal a domluvil s nimi, že mu přeci jen milostivě odpoví… No vyvázli jsme z toho s novou vysílačkou a -500 eur na kontě. 🙁 Ten jachting je fakt zlatej. Ale stejně nevím, jestli s námi nesehráli betla…
A teď se dostávám k tomu hlavnímu, co je v titulu článku. Tady teď v kopcích nad Athénami a v Athénách každý den silně prší. A když jsou takové deště, čas od času přeteče kanalizace a přelije se kam? Do Pirea. A tak se stalo i v tento den. Voda kolem nás zhnědla, začala smrdět, jako když otevřete žumpu (nepřeháním!) a plavaly v ní najednou kusy všeho možného. Celý záliv u Pirea, všechny mariny, trajektový přístav zahalily hnědé smrduté vody.
Už jsme to tu jednou zažili, takže jsme nebyli překvapeni. Ale je to pecka, tedy. Vzpomínám si na to poprvé – vraceli jsme se s posádkou do Zea mariny a v zálivu u Piriea jsme najednou vpluli do téhle hnědé sra*ky. Předěl byl naprosto ostrý. Modrá voda, hranice a hnědá voda. Posádka, která za sebou měla týden plavby v průzračných vodách byla značně v šoku. Inu – i to je Řecko.
A teď jsme to zažili znovu. No nebudu vám povídat, že hned jak jsme mohli, vypluli jsme pryč. Ani jsem si to nevyfotil, jak to bylo eklhaft.
Teď už se houpeme v krásné zátoce na ostrově Kea a plánujeme další plavbu. A o tom zase až příště.