Poslechněte si teď, co vám chci říct. Taková blbost. O mě se ví, že moje koníčky nejsou považovány za úplně bezpečnou činnost. Tedy né, že bych byl nějakej andrenalinovej sportovec, to vůbec, ale přeci jen – věnuju se jachtingu, létání na rogale a v letadle a taky motorkařím. No a co se mi teď přihodilo.
Na ostrově Koufonisi jsme zjistili, že nám odešla startovací baterie. Chvíli jsme koumali co s tím, nahodit to druhou baterií šlo a tak se nabízelo odplout na Naxos a tam ji koupit. (Na Koufonisi neszkoušejte shánět baterii. Nic takového tam nemají). Jenže se nám z hezkého stání nechtělo a crcat se proti větru na Naxos taky ne. A tak Skipřenku napadlo, že si tam zajedeme trajektem.
Super nápad. A jak řekli, tak udělali. Vybrali jsme si trajekt-courák, který sice jede 3 hodiny, ale zase nás povozí po okolních ostrovech a já udělám z jeho horní paluby nějaké fotky pro Průvodce. Ráno jsme se nalodili a vyrazili. Brali jsme to přes Schinousu, Ikárii, kde loď stavila na dvou místech a pak dál na Naxos.
Stál jsem na horní otevřené palubě a fotil mobilem. A jak jsem tak na Schinouse fotil přístav, udělal jsem úkrok dozadu a s hrůzou zjistil, že nešlapu na pevnou palubu, ale že půlkou chodidla visím ve vzduchu. Druhá půlka chodidla naštěstí zůstala na pevném podkladu. No zaplaťpánbůh za tu půlku. Zavrávoral jsem a okamžitě jsem se čapnul zábradlí. Když jsem se ohlédl, dost ve mě hrklo. Ocelové, pěkně prudké schody, vedoucí na palubu pod námi jsem prostě přehlédl. Kdybych ten krok dozadu udělal delší, zřitil jsem se po nich dolů. No – bylo to vysoko… Jak říkám, taková blbost! (Moje!). Když jsem si představil, jak mě Skipřenka dole sbírá… a ty starosti… se zinkovou rakví…🤪
Z jachtingu mám jen pár drobných zranění. Nejhorší asi byl zlomený prst na noze. Na motorce nic. Na rogalu nic a v letadle taky všechno v pohodě. A mále se přizabiju na trajektu! Prostě pitomec, co nekouká při focení kolem sebe.
Co tím chci říct? Dávejte na sebe pozor, ta mrcha čert nikdy nespí. No dobře to dopadlo, tak aspoň tak.