Zima utekla, před námi je další jachtařská sezóna, kde jinde, než v našem milovaném Řecku. Na konci května jsme zvedli kotvy (obrazně) a odletěli (doslova) do řecké Attiky, abychom trajektem z Pirea dorazili na ostrov Aegina, kde naše lodička tráví na břehu zimu. Našli jsme ji zcela v pořádku, a tak jsme bezodkladně vyrazili na Ouzo a dobrý oběd do taverny, abychom se před tím, co nás čeká, pořádne posilnili.
Práce před spuštěním na vodu je nekonečná. Kdyby člověk neměl pevné datum, kdy už loď na vodu opravdu musí, snad by byl na suchu napořád. Letmo nahlédnu do soupistu prací: Olej vyměnit, filtry vyměnit, impeler vyměnit, trup antifoulingem (obroušený byl z února), vyměnit hlavní baterii, promazat rolfok, namontovat anody, opravit dno člunku, vyměnit zábradlí, označit řetěz, vydrhnout palubu, vylešit boky, nainstalovat ostrůvek, vyměnit těsnění všechna na obou záchodech, opravit autopilota, pověsit genu, uklidit loď…. a pár dalších věcí. Docela dost, na 2 a půl dne.
Nicméně v pátek nás, po nervydrásajícím milimetrovém manévrování, anóbrž jsme byli zapasovaní mezi dalšími loděmi, kluci z boatyardu hodili na vodu. Motor chytil i po zimní přestávce na jedničku a my se vydali na 20 mil vzdálený Poros. Tam jsme, v devět večer zakotvili a padli úplně hotoví do postelí.
Teď v sobotu jsme na Porosu, doděláváme posladní práce a chystáme loď k vyplutí. Večer dorazí zbytek posádky – třetí do party 🙂 Jirka, a ráno vyplouváme. Pláne je obeplout celý Peloponés jižní cestou. Prvním cílem je Monemvassia na jihu Peloponesu, pak Kythira a po ní další „peloponéské prsty“. Zajímavé je, ža zatím každý z Řeků, kterému jsme se se svými plány svěřili, zamumlal něco jako „hmm, to je dálka…, únavná … ehm… plavba pro posádku, velký vítr, vlny…“ Dokonce i číšník z restaurace u Michala na Porosu! Tak uvidíme, co nás tam vlastně všechno čeká!
Pokračování příště….