Je skoro v polovina prázdnin, utíká to stejně jako když jsme chodili do školy… a my jsme pořád na suchu. Od havárie Gaiy uplynulo už téměř jedenáct měsíců a stále nejsme na vodě. Podle plánu jsme na konci května odletěli do Řecka, dát loď konečně dohromady a vyplout. A vypadalo to nadějně – ze Švédska dorazil stěžeň a ráhno, a tak mohli přijet i rigeři s jeřábem a stěžeň instalovat. Měli to za den hotové – bylo vidět, že se v tom vyznají. Jenže… jenže… plachty.
Stěžeň se blíží ke svému místu – k patce na palubě
Od února se domlouváme se sailmakerem na výrobě plachet. Bohužel ke Gaie není přesná dokumentace a navíc plachty s ráhnem zmizely v moři (odkud je někdo vylovil a odvezl), takže jaksi nebylo podle čeho plachty šít. Proto jsem se snažil napojit na sebe chlapíka, co šije plachty (sailmaker) s rigery, co objednávali a posleze instalovali stěžeň. Kdyby se totiž s nimi sailmaker domluvil, jaký stěžeň a ráhno objednávají, mohl ty plachty ušít v předstihu. Hm… ale to jako bychom chtěli zařídit studenou fúzi. Přes spousty mailů se to prostě nepodařilo a jediné, čeho jsme dosáhli bylo, že sailmaker dorazil týden poté, co se povedlo vztyčit stěžeň. Oměřil, tři dny dělal kalkulaci a pak sdělil: nejméně 8 týdnů šití. Hm…
A je to
No co se dá dělat. Tušili jsme předem, že to bude dlouhé a jasnozřivě zrušili posádky na červen a červenec už před tím. Naštěstí jich nebylo moc a všechny jsme varovali předem, že je tohle nejistá sezóna. Takže neměli nakoupené letenky a nedošlo k finanční újmě. Narozdíl od nás, kteří jsme v Řecku vesele každý den pálili peníze s lodí na břehu.
Takže jsme bleskově modifikovali plánovanou plavbu na Kyklády a vyrazili na ně trajektem. Místo abychom mapovali zátoky z plachetnice, objížděli jsme pobřeží kykládských ostrovů na skútru s foťákem a dronem. Objeli jsem nějaký ostrov a pak pokračovali na další. I tak to byla fajn plavba a navíc nám skútr umožnil vidět i věci pro Průvodce také zajímavé, jen skryté více ve vnitrozemí. Třeba mramorové lomy na Tinosu…
Jen to lezlo více do peněz, takže když jsme měli pocit, že máme dat pro Průvodce dost, vrátili jsme se do Čech. Zajímavé bylo, že nejlevněší letenka do Prahy byla z Mykonostu přes Řím. Sice v noci, ale přežili jsem to v pohodě a fakt ušetřili. U Aegean arilines byla v té době jedna letenka za 10.000 Kč , z Mykonosu byla jedna letenka s WizzAir za 1.100 Kč. No nekupte to.
A tak jsme se, poprvé po osmi letech, ocitli v červnu a v červenci v Čechách. A nebylo to vůbec špatné, místo lodě jsme vzali motorku a udělali si výlet po českých krajích. A taky jsem konečně vyvezl Skipřenku v motorovém rogalu! Nicméně už nám to moře zase chybí.
Takže fáze číslo 2 nastává teď, kdy se chystáme do Řecka znovu – ve hře jsou dvě možnosti a totiž: že sailmaker stihne plachty dříve (což se asi nestane) a seženeme second hand plachty jako provizorní. Jak to nakonec bude, ví Poseidon. Rozhodně asi bude o čem psát 🙂
