Byla to velmi rychlá akce. Danny Drahoš (kapitán Global Surveyoru) zveřejnil na Facebooku, že mu díky covidu odpadla celá britská posádka 17. listopadu ve 22:16. Ve 22:40 to objevila Skipřenka. Ve 23:15 jsem měli letenky z Berlína a před sebou týdenní plavbu na ocelové expediční plachetnici kolem Kanárských ostrovů. A to je prosím Atlantik jako řemen!
Dannyho Drahoše znám už více jak pět let, ještě z doby, kdy byl šéf instruktorem RYA ve Scott Sailu (Skotsko, UK) a připravoval mě (a Skipřenku) na zkoušky na RYA Yachtmastera (úspěšně, jak já, tak Skipřenka jsme to zvládli). Časem Danny od Scott Sailu odešel a se svým věrným crewmate Alešem Kafkou založil vlastní jachtařskou RYA školu Go West Sailing, kde pokračoval ve výchově a vzdělání jachtařů ve vlastních RYA kurzech. Za tu dobu s Alešem odchovali spoustu jachtařského potěru nejrůznějšího věku a pohlaví a já sám mám kolem sebe okruh jachtařských přátel, jejichž identifikační otázka zní: “Byl’s u Dannyho?”
V poslední době Go West Sailing a Danny rozšířili okruh podnikání na expediční plavby do náročných podmínek, z nichž ta pionýrská proběhla v dubnu 2019. Tehdy se Danny a pár odvážlivců vydalo do východního Grónska, což je z Largsu (Skotsko) bratru 1200 námořních mil. Pluli na ocelové lodi Endurance, 37 stop dlouhé plachetnici s kutrovým oplachtěním a plavba znamenala zlom – napříště už se součástí nabídky flotily Go West Sailing nastálo staly expediční plavby do náročných podmínek a vysokých šířek. Součástí flotily se ale nestala Endurance, ale úplně jiná expediční loď. Global Surveyor, na jehož palubu jsme se chystali se Skipřenkou před letošními Vánoci nalodit.
Samozřejmě, dnes, za časů covidu, není to cestování zas až tak “ízy”, jako to bejvávalo. Takže jsme zjišťováním, co všechno je na cestu do Berlína a dál na Kanárské ostrovy, potřeba. Do Španělska jsme potřeboval negativní test covid19 ne starší tří dnů a vyplnění španělského dotazníků, jehož QR kódem jsme se měli prokázat po příletu. To vypadalo schůdně, ale zprávy, že Sasko omezilo přeshraniční cesty pendlerů, nebyly zrovna povzbuzující, nicméně tranzit na letiště by měl proběhnout hladce. A tak jsme, vyzbrojeni negativním testem, vyplněným dotazníkem, letenkami a pasy vyrazili v sobotu večer na cestu.
Protože odlet byl v neděli kolem desáté z Berlína, ze soboty na neděli jsme přespali v penzionu v Ústí nad Labem (abychom zjistili, že půlka posádky tam přespává taky) a v neděli v šest ráno jsem vyrazili Ústí nad Labem do Berlína.
Naše obavy z kontroly na hranicích se ukázaly jako zbytečné. Nikdo si nás v Německu ani nevšiml. Úspěšně jsme nechali auto na parkovišti a v odletovém gatu se potkali i se zbytkem posádky, se kterým jsem se v penzionu v Ústí nestihli potkat. A tak jsme nastoupili do letadla. Překvapivé trochu bylo, že náš negativní test nikoho doposud nezajímal.
Let trval necelých pět hodiny a proběhl hladce. Ladně jsme se snesli na letiště v Lanzarote a na výstupu se prokázali španělským dotazníkem s QR kódem. Paní u check pointu koukla na QR kód, pokývala hlavou a šli jsme dál. Asi měla, stejně jako v Řecku mají, do úředníků integrovanou čtečku QR kódů. Negativní test nikoho nezajímal. (Abych ale byl poctivý, v tom dotazníků se zaškrtávalo políčko, jestli máme/nemáme negativní covid test).
A tak jsme si na letišti půjčili auto (celkem šest členů posádky), a půl hodince jízdy jsme vystoupili v Playa Blanca, v marině Rubicon přímo u mola, kde stál vyvázaný Global Surveyor.
Global Surveyor je opravdu netradiční plachetnice. Postaven byl Grahamem Lascellesem, který plánoval obeplout se svou rodinou svět. Chtěl to udělat bezpečně, a tak se rozhodl postavil plachetnici, která odolá i tomu nejtěžšímu počasí. A jak řekl, tak učinil. Postavil odolnou plachetnici a se svou rodinou obepluli svět. Ale čas plyne a ukončí všechna dobrodružství… Graham onemocněl a Global Surveyor se dostal do rukou Dannymu, který z něj udělal vlajkovou expediční loď Go West Sailing. A tak se stalo, že jsme v neděli 29.11. vstoupili na palubu Globalu.
Poznámka: Covidový test stále nikoho nezajímal ani nepříšel nikdo, kdo by o něj stál. Nakonec jsme usoudili, že ho má po nás chtít Danny jako kapitán, ale ten prohlásil, že nám věří. A tak ten papír česko-anglicko-ruský, který jsme docela draze získali v Čechách (2 x 1700 Kč), nikdo nikdy neviděl.
Global Surveyor je plachetnice s kutrovým oplachtěním a ocelovým, 70 stop dlouhým trupem. Na palubě najdete jednu obrovskou hlavní plachtu, dvě přední plachty (kosatky) a kokpit se vstupem do salonu, který je krytý velkou nadstavbou. Zajímavé je, že ani jedna z kosatek nemá rolfok a i patřičně velké vinšny mají ruční pohon. Jediným elektromotorem je kotevní vrátek spouštějící 150 kg těžkou kotvu na 80 metrů dlouhém masivním řetězu.
Hlavní plachta má klasické refování a skládá se do velikého lazy bagu. Obě kosatky jsou za plavby umístěny na přední palubě.
I když je Global Surveyor určen do studených moří a pro náročné expedice, přesto v podpalubí disponuje komfortem běžným na charterových lodích. Dva záchody, jeden vakuový a jeden elektrický, oba napojené na holding tank. Sprcha, velká kuchyň se sporákem a troubou, dva dřezy. Prostorný stůl v salonu a opravdu velký navigační stůl kapitána. Dále v podpalubí najdete tři dvojlůžkové kajuty a pak 4 dvojlůžkové palandy. Celkem může mít posádka až 16 členů, ale Danny z důvodu komfortu nevozí posádku více než osmičlennou. Každá kajuta je vodotěsně uzavíratelná a prostor v lodi je rozdělen na jednotlivé komory, které lze vodotěsně uzavřít. O pohon se, kromě plachet, stará šestiválec Ford umístěný pod podlahou salonu. Kromě toho všeho má Global nádrž na 2000 litrů nafty a 2000 litrů vody, což společně se silným solárním panelem znamená, že může být opravdu dlouhou dobu bez kontaktu s civilizací. Ohledně bezpečnosti má loď britské kódování RYA, takže disponuje všemi možnými prvky záchranného systému SOLAS, a také AIS systémem a radarovým systémem. A kromě toho všeho je Global 50 tun těžký kus oceli, takže pokud se na Globalu necítíte bezpečně, zkuste třeba nějaký tank, nebo tanker. 🙂
Den první (neděle 29.11.)
Nedělní příjezdový den zakončila návštěva italské restaurace a seznámení se zbytkem posádky. Z Čech jsem dorazil já se Skipřenkou a Ájou, Karel s Ivonnou a malý Tomáš. Přes Británii letěl velký Tomáš a už na místě pár dní byla Martina. Na palubě čekal kromě kapitána Dannyho i první důstojník, teprve osmnáctiletý RYA Yachtmaster Archie. Celkem nás tedy bylo na palubě deset.
Den druhý (pondělí 30.11.)
Předpověď počasí byla docela děsivá. Na sever od Kanárských ostrovů se usadil pěkný hurikánek síly asi 3. stupně a Windy se vytrvale tvářilo, že jen tak nevyplujeme. Navzdory tomu nás v pondělí přivítal pěkný slunečný den s umírněným větrem kolem 15 uzlů a rozumnými vlnami (na Atlantik tedy), které se ovšem po vyplutí z krytu ostrovů rychle zvětšily.
Vypluli jsme tedy nejdříve z Playa Blanca z mariny jižním kursem na oběd k ostrovu Fuerteventura, městečko Coralejo. Oceán mezi ostrovy měl slušnou energii a u pobřeží Fuerteventury se na mělčinách zdvihali monumentální příbojové vlny. U Coraleja však byl klid a tak jsme si nejen dali oběd, ale i zaplavali kolem lodi.
Po obědě jsme vytáhli plachty a zamířili do přístavu Puerto del Rosario. Vzhledem k tomu, že foukal jižní vítr, museli jsme křižovat proti vlnám, což nás ostatně neopustilo celou plavbu. Tlaková níže k nám posílala vítr kolem dvaceti až pětadvaceti uzlů a vlny, které dál od břehu sílily. Nakonec to byl slušný boj a některé vlny byly opravdu impozatní. Jedna z nich dokonce zalila na přídí Archieho a jemu vystřelila automatická vesta – jev, který jsem ještě na lodi neviděl. Již za tmy jsme se probojovali do mariny v Porto Rosariu, chytili se na hammer head místního nevelkého mola. Swell nebyl zrovna malý a molíčko se tvářilo, že se ochotně nechá padesátitunovým Globalem utrhnout a vyplout s ním na plavbu kolem světa. Ale s postupujícím večerem vlny ustával, a tak jsme si skočili na břeh na večeři, která se velice vydařila.
Den třetí (úterý 1.12.)
Ráno v devět nám sebrala Port Police pasy ke kontrole, a nějak se jí nechtělo nám je vrátit. Vrátili nám je až v asi jedenáct, takže jsme vyplouvali trochu později než byl plán. U majáků nás najednou dohnal lodivod a divokou gestikulací nám sdělil, že si máme dát pozor, že vyplouvá trajekt. Vzhledem k tomu, že to byla jediná plující loď široko daleko, považovali jsem jeho divoké volání za poněkud přehnané a v klidu vyrazili na oceán.
Asi po čtyřiceti mílích jsme dopluli jsme do přístavu, ale bylo zde plno. Po krátké poradě tak kapitán rozhodl, že poplujeme celou noc dál, až na Grand Canaria.
Byla to krásná noční plavba. Zpočátku byli slušné vlny, ale slabý vítr, takže jsme motorovali. Pak trochu přifouklo, tak jsme vytáhli plachty a pokračovali s motorem pod plachtami. Měli jsme zrovna se Skipřenkou hlídku, kdy začalo foukat docela slušně a Global Surveyour uháněl měsíčnou nocí s kostí v zubech a krájel vlny rychlostí až 11 uzlů! To byla jízda. Pak vylezl z kajuty kapitán Danny a motor vypnul… i tak jsme jeli předoboční vítr kolem sedmi až osmi uzlů. V jednu v noci nám skončila hlídka a tak jsme zalezli do kajuty. Když jsme se probrali, byli jsme v Las Palmas na Grand Canarii. Upluli jsme kolem 140 námořních mil.
Den čtvrtý (středa 2.12.)
Celý den jsme se poflakovali po palubě a pak jsme si na břehu zašli na večeři. Odplutí bylo plánováno na 22:00.
Den pátý (čtvrtek 3.12.)
V noci tentokrát skoro nefoukalo, a tak jsme pohodovou motorovou plavbou dopluli zpátky na Fuerteventuru, přístav Coralejo. Cestou jsme potkali velké stádo delfínů a mořskou želvu. U Coraleja bylo velké koupání a šnorchlování, na břehu pak večeře ve steakhouse a povedený mejdan v kokpitu. 🙂 Vyslechli jsme mnohá životní moudra starého mořského vlka 🙂
Den šestý (pátek 4.12.)
Jak jsme byli zpátky na Lanzarote, navíc po dvou dlouhých nočních plavbách, zvolnili jsme tempo a užívali si pohodového oceánského jachtingu. Naším cílem se tento den stalo Teugise, turistické letovisko, dnes však úplně bez turistů. Pluli jsme v klidu, jen jsme chytili několik dešťových přeháněk a překrásnou duhu. Když jsme hodili kotvu před městečkem a vylodili se na břeh, uvědomila si Skipřenka, že přesně tady byla s našimi dětmi před 22 lety! dětem tehdy bylo 5 a 8 (to to uteklo) a prakticky nic si toho pobytu nepamatují. Ostatně ani Skipřenka. Snad jen to, že na pláži tenkrát zahrabali tenisák, aby se vrátili. A zabralo to. I kdyř to trvalo skoro čtvrt století.
Večeře byla vynikající, ostatně jako vždy, posezení v kokpitu taktéž. Noc na kotvě byla klidná.
Den sedmý (sobota 5.12.)
Polední jachtařský den foukalo a chodily slabé přeháňky. Vypluli jsme jen tak volně na oceán a po asi tříhodinové stoupačce jsme loď otočili a na zadobok (konečně) zamířili k našemu poslednímu cíli, marině Lanzarote, odkud jsem další den plánovali odjet na letiště a domů.
Chtěli jsem ale ještě hodit kotvu u Punte de la Lagarta a zaplavat si, případně si dát kafe na kotvě, ale Port Police nás, z neznámých důvodů, nekompromisně vyhodila.
Zamířili jsme tedy do mariny Lanzarote, kde nás harbormaster navedl do hodně nemožného stání. Dvojí zalomení na prostoru pro normální 40 stopou loď bylo pro 70 stop dlouhého Globala vážně výzva a já byl docela rád, že to nemusím řešit. Danny ale bravurně posadil červeného obra na centimentr přesně. Byl to skvělý výkon.
A pak už jen sprcha, večeře a balení… týden plavby kolem Kanárských ostrovů právě skončil. Upluli jsme 290 námořních mil.
Den osmý (neděle 6.12.)
Ráno dobalit, rozloučit se s kapitánem, s Viktorií, která se k nám den před tím přidala, s Archiem a pak taxíkem na letiště. Odlet i let byl do Berlína byl bez problémů. V Čechách na nás čekala zima, mlha, zaplatit 140 EUR za stání v Berlíně a před Ústí nad Labem velmi silný vítr. Cestou jsme se ještě celá posádka sešli u McDonalda za Ústím, kde jsme se ten den konečně pořádně najedli (v tom letadle fakt k jídlu není nic moc) a rozloučili se. Bylo to moc fajn. Celé to bylo moc fajn.
Plavba na Global Surveyoru je velmi zajímavý zážitek. Atlantik, ocelová expediční plachetnice a moc fajn posádka – to vše dalo dohromady skvělý týden na oceánu, na který budeme se Skipřenkou rádi vzpomínat. Danny je navíc opravdu vynikající jachtař a skvělý kapitán a já považuji za čest být v jeho posádce, nehledě na to, že jsem se zas něco přiučil a okoukl věci, které zkusím realizovat i na naší Gaie.
A ještě si troufám si tvrdit, že jsme se Skipřenkou získali nové přátele, se kterými se snad zase někde na moři potkáme.