Jachting a byrokracie

Píše Lucie Forštová:

Pamatuji si na dobu, když jsme poprvé měli přeplout ze Slovinska do Chorvatska, které tehdy ještě nebylo v EU. Nebyla jsem kapitán, přesto jsem se cítila jak před devětaosmdesátým rokem při cestě do Jugoslávie. Máme všechny papíry? Pasy v pořádku? Nepotřebujeme něco jako “doložku”? Poprosila jsem tehdy kapitána, zda bych s ním nemohla jít na úřady. Připadalo mi to děsně složité.

Od té doby uplynulo už hodně vody a já dnes chodím na kapitanáty a port police a custom office jako domů. Pokusím se s vámi podělit o své poznatky.

Zásadní věcí je, ačkoliv nepochopitelnou, že se musíte přihlásit při připlutí a odhlásit při odplutí i z každého státu EU, který navštívíte. Státy mimo EU jsou jasnou samozřejmostí. Přihlášení se děje v tzv. Port of Entry, uvádí ho průvodce a většinou to jsou větší přístavy na krajích onoho státu. Pro přihlašování platí, že jakmile vstoupíte do teritoriálních vod státu, máte se přihlásit v nejbližším Port of Entry. Z toho se také dá vyčíst, že pokud plujete větší přeplavbu kolem různých států, měli byste plout mimo jejich teritoriální vody. Pro úplnost uvádím, že teritoriální vody jsou do 12 NM od poslední pevniny onoho státu, počítají se v to také ostrovy.

Stejně tak odhlásit se máte v nejbližším přístavu před opuštěním teritoriálních vod.

Každý stát má proceduru trošku jinou, dále popíši naši praktickou zkušenost při koupi lodě v Chorvatsku (EU) a přeplutí s ní do Řecka (EU) se zastávkou v Černé hoře (není v EU).

Chorvatsko

Chorvatsko je od roku 2013 v EU, je to tedy pro nás o něco jednodušší. Loď jsme pořídili na podzim 2015 od charterové společnosti v Sukošanu. Měla chorvatskou vlajku, my ji ale nechali odregistrovat z chorvatského registru a zařídili jsme si českou vlajku a registraci. Čímž nám vyvstala povinnost loď v Chorvatsku přihlásit pod novým jménem, vlajkou a majitelem. Připluli jsme do Zadaru, vyvázali se před kapitanátem, počkali až jim skončí obědová pauza a já se vydala se všemi možnými papíry na kapitanát, tedy chorvatsky Lučka Kapitanija.

Potřebovali Crew list, pasy či občanky posádky, registrační papíry od lodě, pojistku lodě a kapitánské oprávnění kapitána. My navíc máme loď psanou na firmu, takže jsem musela ještě doložit, že já a manžel jsme majitelé firmy. K tomu jim stačil výpis z OR. Vše pečlivě okopírovali. Ještě mne poslali do vedlejší budovy na Port Police, kde na papír z kapitanátu přidali razítko poslali nás zpět.

Loď v Chorvatsku musí mít tzv. vinětu, kterou mi na kapitanátu vydali za 450 kun (plachetnice 12m, jeden rok). Je to papír, který je třeba schovat k lodním papírům, protože ho chtěli vidět všude v marinách. Také jsem musela zaplatit tzv. Borovičnu taxu, aneb turistický poplatek z hlavy, pro dvě osoby na týden to dělalo cca 200 kun.

K tomu jeden zážitek – za vinětu si chlapík na kapitanátu řekl 500 kun. Dala jsem mu 500 kun a dostala jsem papír s cenou 450 kun. Tak jsem čekala, že mi 50 vrátí. Zbytečně… Inu, Chorvatsko. A při loučení se mne ještě zeptal, jak to že nemám pro něj pivo. A nevypadal, že si dělá legraci…

Tím bylo přihlášení završeno a my mohli odplout. Loď zůstala v Chorvatsku do konce dubna, kdy jsme na ni přijeli znovu a chystali přeplavbu do Řecka. Dle instrukcí na Lučka kapitanija v Makarské jsme se měli odhlásit v nejjižnějším kapitanátu Chorvatska, což měl být Cavtat, městečko kousek pod Dubrovníkem. Zavolala jsem tam, jestli tam budou i v sobotu dopoledne a byla jsem ujištěna, že ano. Takže jsme přepluli do Cavtatu a v sobotu jsem se vydala na kapitanát. Ačkoliv na dveřích byla cedulka, že tam jsou každý den od 7.30 do 15.00, nikde ani noha. Čekala jsem tam asi hodinu, ale stále nic. Tak jsem zašla na policii, jestli mi neporadí a oni mi řekli, že na kapitanátu o víkendech nikdo není… Inu, Chorvatsko. Chystali jsme se odplout dále směr Řecko, ale museli jsme to odložit, protože nás místo toho čekala plavba zpět 12 NM do Dubrovníku, což byly proti větru poctivé tři hodiny plavby na motor.

Lučka kapitanija a Port police je v Dubrovníku ze severu v zálivu, vyvázali jsme se u jejich mola a nejdříve jsem se všemi papíry opět musela na kapitanát a poté na Port police. Oba domy jsou jen kousek od sebe a odhlašovací procedura byla rychlá, takže jsme během čtvrthodinky mohli zase odplout. A hurá směr Řecko! Jen pozor, jakmile jste jednou odhlášeni z Chorvatska, již nikde nesmíte ani zakotvit! Zvláště v nejjižnější zátoce Chorvatska, která si o to přímo říká, prý jezdí často kontroly a jsou za to dost velké pokuty.

Černá hora

Protože nám počasí nepřálo a my se chtěli vyhnout jižnímu větru v Otranské úžině, rozhodli jsme se na lepší počasí počkat v Baru v Černé hoře. Po noční plavbě jsme se ráno k marině blížili, volali jim vysílačkou, pak i telefonem, ale nikdo nereagoval. Port police je na mapě označená v obchodním přístavu, kam ale nesmí plout jiné lodě. My k tomu ještě neměli ani vlajku Černé hory ani tzv. žlutou vlajku Q, která se má vyvěsit jako označení, že loď se jede přihlásit a celně odbavit. Prostě jsme vjeli do mariny, přiblížili se k prvnímu člověku, co na nás zamával, vyvázali se na místě, co nám ukázal a teprve poté jsem začala řešit přihlášení.

Pán z mariny byl milý a ukázal mi, kde je kapitanát (Lučka Kapitanija) a kde Port police a Custom office (celnice). Popadla jsem opět všechny papíry, co mám, a šli jsme s Jardou na obchůzku. Nejdříve jsme asi půl hodiny kapitanát hledali, byl dobře ukryt, asi před nepřáteli. Nicméně to byla poslední obtíž, co nás v tomto procesu čekala. Pán na kapitanátu byl milý, sice mu chvilku trvalo, než si vše okopíroval a náš Crew list jsem nakonec přepisovala k němu do počítače já, protože si s našimi jmény nevěděl poradit, ale mezitím jsme se dozvěděli, že má tři dcery, s nichž jednu jsme tam potkali a usoudili jsme, že je třeba s ním soucítit. Museli jsme koupit další vinětu, tentokrát černohorskou, stála nás na týden 27 eur, je to papír a k němu červená samolepka, kterou jsme museli vylepit na viditelné místo na lodi.

Když jsme k Černé hoře připlouvali, nevěděli jsme o ní skoro nic. Jen to, že nejsou v EU, a prý tam mají eura, ale prý nějaká “německá” eura. Netušili jsme, co by to mohlo znamenat. Krásným překvapením bylo, když na mne z bankomatu vyběhly klasické evropské eurobankovky. A dalším překvapením bylo, že v Černé hoře, konkrétně tedy v Baru (i v baru :-)), je příjemně lacino. Například nákup potravin pro další plavbu 2-3 dny pro 7 lidí nás stál necelých 12 eur.

Po kapitanátu jsme se vydali na Port Police, kde nám zkontrolovali osobní doklady, dostali jsme razítko do pasu a ještě jsme se měli ukázat na celnici – Custom office. Tam nám paní, když zjistila, že jsme přijeli na plachetnici, popřála hezký pobyt, řekla, že počasí se umoudří až pozítří a mile se na nás usmívala.

A tím bylo vše vyřízeno. Celkem bez hledání kapitanátu asi hodinka.

Při odjezdu jsem se šla odhlásit na úřady ve stejném pořadí, proběhlo to již rychleji a opět bez problémů.

Řecko

Jakmile to vypadalo, že se počasí umoudří alespoň do té míry, že nám nebude hodně foukat do čumáku, tedy z jihu, rozhodli jsme se vyplout směr Řecko, Korfu. Bohužel jsme většinu plavby museli motorovat, vůbec nefoukalo a slibovaný severní vítr přišel až kousek nad Korfu. Již dříve jsem si zjistila, že Port of Entry na Korfu je Gouvia marina severně od města Korfu. Naše první zastávka tedy směřovala tam. Do mariny jsme připluli o půlnoci, tady na radio reagovali a pán s člunkem nás navedl na naše stání. Protože jsem už věděla, že jsme v Řecku, tudíž je na vše čas, klidně jsem šla spát s tím, že přihlášení proběhne až ráno. Hezky jsme se vyspali, motor nám u hlavy neřval, pak sprcha, snídaně, no prostě hezké středomořské tempo. Když jsem usoudila, že je čas, opět jsem popadla všechny papíry – mám je v šanonu, nechala jsem si u sebe i doklady posádky i licenci kapitána, a vydala jsem se nejdříve do recepce mariny, kde jsem samozřejmě zaplatila celou denní taxu (50,-eur) a pak jsem šla vedle na Port Police.

K tomu jeden nezapomenutelný zážitek:

Na Port Police byla jediná paní, cca tak 30 let. Řekla jsem jí, že jsme v noci připluli z Černé hory a že se chci přihlásit do Řecka. Paní se mne zeptala, jakou vlajku má loď. Ačkoliv jsem nechápala, proč, odpověděla jsem že českou.

Paní prohlásila: “Česko není v EU!” Já, že je.

Paní: “Není!”  Já na to, že to musím vědět, když tam žiju…

Paní: “Není!” A začala hledat v nějakých lejstrech. V klidu jsem počkala, doufajíc, že to najde.

Nenašla. Prohlásila: “Není!” Pomalu jsem ztrácela trpělivost, když mne napadl spásný nápad. Ukázala jsem jí svůj pas, kde je napsáno Česká republika, Evropská unie. Paní na to chvíli zírala a pak se začala hrozně omlouvat: “ Moc se omlouvám, musím se ještě hodně učit, moc se omlouvám.”

Až mi jí bylo skoro líto. Dokonce jsem jí na mapě ukázala, kde Česká republika je.

Pak řekla: “Tak víte co, za tu ostudu vás nepoženu na Custom office. Odkud, že jste to přijeli?”

Já na to: “Z Černé hory.”

Ona: “Ale Černá Hora není v EU. Kde jste byli v EU předtím?”

Já na to: “V Chorvatsku.”

A ona: “Ale Chorvatsko také není v EU!”  Kapitulovala jsem. Jak bych ji přesvědčila, že je, to nevím..

Zeptala jsem se tedy: “A odkud jsme tedy měli přijet?”

“Z Itálie!”

“Ano, přijeli jsme z Itálie!”

A rázem bylo vše vyřízeno. A na celnici jsem nemusela.

V Řecku ještě každá loď, která tam připluje, dostane tzv. DEKPA dokument, je to takový logbook, kde se sbírají razítka z jednotlivých přístavů. Stojí cca 50 eur, mně ho paní nevydala, že ho tam nemá, ale dala mi potvrzení, že jsem se byla přihlásit a že mi Dekpu nevydala s tím, že se mám ptát v dalších přístavech.

V Řecku se totiž musíte hlásit u Port Police v každém městečku, kam zavítáte. Oni by vás měli zkásnout o malý městský poplatek, cca 7 – 10eur a měli by vám dát razítko do onoho Dekpa dokumentu. Nicméně v praxi chodíme na Port police pouze tam, kde si pro nás “přijdou”, což znamená tak 1 – 2 za měsíc. A podle informaci z hlavní Port Police v Aténách, stačí razítko v Dekpa dokumentu tak jednou za měsíc.

Tak to byl takový malý průvodce přihlašování a odhlašování v různých státech středomoří. V Itálii a Slovinsku je to prý podobné, žádné speciality tam nemají. Hlavní je mít s sebou všechny potřebné dokumenty k lodi i osobám. Budete-li mít loď charterovou s povolením plout mimo Chorvatsko (pozor, některé lodě mají pojištění jen pro Chorvatsko a charterovka výslovně zakazuje plavbu mimo chorvatské vody) budete mít všechny doklady od lodě v navigačním stolku v obálce nebo šanonu. Poplujete-li s lodí soukromou, raději vše zkontrolujte:

• rejstříkový list lodi (aneb papír o právu plout pod vlajkou toho kterého státu)
• pojistka lodi – pozor na platnost
• registrace radia VHF (pro jistotu)
• fakturu či kupní smlouvu o nabytí lodi, z té by se měl dát vyčíst tzv. daňový status lodi, čili byla-li koupena včetně DPH (majitel soukromá osoba) nebo bez (majitelem je firma plátce DPH) – to také pro jistotu, nikdo to zatím nechtěl vidět.
• crew list
• licence kapitána – to chtěli vidět všude
• osobní doklady posádky
• pokud loď vlastní firma, je nutný také výpis z OR se jmény majitelů, a pokud majitel není na palubě, tak jeho plná moc na kapitána. Není třeba to mít úředně ověřené, moc se nám ale vyplatilo mít na lodi firemní razítko k dopsání čehokoliv :-), protože razítko je velký pán a úředníci před ním mají respekt

Tak to je snad vše. Ať se vám hezky pluje a úřadů se nebojte :-).