Rybí nebo rostlinný olej patřil k výbavě lodí a ještě poměrně nedávno byl i povinnou výbavou záchranných člunů. Při vylití do moře se přirozeně rozlije v tenké, molekulu tlusté vrstvě a lokálně moře “vyhladí”, přičemž jeho tlumivý účinek zmenší vlny. Pobřežní stráž USA ho z povinné výbavy vyňala v roce 1983, kdy zavedla používání krytých záchranných člunů. K dostání stále je, i když jsme ho našli jen na pofidérních vietnamských stránkách. Co si o použití oleje myslí současný odborníci je možné vyčíst v knize Jachting v bouřích, z níž jsme pro vás připravili ukázku.
Dag Pike v kapitole o ovládání motorových lodí na rozbouřeném moři píše: Existují i tradiční metody vypořádání se s náročnými podmínkami rozbouřeného moře. Obecně zmiňovaným všelékem na zoufalé situace na moři je vypouštění oleje. Není pochyb, že správný typ oleje použitý za určitých okolností může být do jisté míry přínosný, ale rozhodně nelze čekat žádné zázraky.
Doporučuje se nerafinovaný rybí olej, který bývá k dostání pod označením „bouřkový olej“. Jen málokterá loď bude na palubě vozit sud oleje čistě pro případ, že by jej potřebovala vylít na hladinu, takže když se skutečně ocitneme v situaci, kdy bychom ho mohli potřebovat, máme obvykle k dispozici jen různé motorové mazací oleje nebo naftu. Nafta je v tomto případě zcela k ničemu, ale mazací olej může do jisté míry fungovat. Bývá méně viskózní, než by bylo optimální. Po hladině se tak rychleji rozprostře, ale jeho účinky co do omezení zalamování vln budou výrazně menší než u doporučovaného rybího oleje. Při zvážení všech faktorů osobně použití oleje příliš nedoporučuji, hlavně proto, že hrozí rozlití i na palubě, a to za takových podmínek výrazně zvýší riziko zranění posádky, což není nic, o co byste v dané situaci stáli.
Peter Bruce v Taktice plavby na jednotrupých lodích v bouřlivém počasí píše: Není pochyb o tom, že použití oleje ke zklidnění rozbouřené hladiny skutečně funguje. Vědci to připisují mechanismu zvanému Marangoniho efekt. Čistě pro zajímavost, podle všeho z důvodu větší elasticity lépe funguje povlak rostlinného či jiného přírodního oleje než minerálního.
Nicméně o použití jakéhokoliv oleje ke zklidnění rozbouřené hladiny v extrémních podmínkách máme k dispozici jen minimum spolehlivých, ověřených a relevantních moderních zpráv. Například britské záchranářské čluny bývaly vybaveny malou nádrží na „tlumicí olej“ – rostlinný olej typu Garnet 46. Ten byl použit jen zřídkakdy a dnešní čluny už jej na palubě nemají. Zmiňuje se o tom zpráva z lodě HMS Birmingham, která olej vypustila při akci v roce 1987 za bouře v Lamanšském průlivu. Kapitán měl dobrý důvod, proč olej použít, a také příležitost studovat jeho účinky. V tomto případě olej podle všeho do jisté míry fungoval, problém však spočíval v praktické otázce vhodného vypuštění tak, aby jeho efekt působil tam, kde bylo potřeba.
Olej může být za určitých okolností nesporně velmi užitečný. Na druhou stranu je tu faktor rizika, které představuje kluzká paluba nechtěně smáčená olejem při vypouštění. Pokud bychom tedy olej chtěli vypouštět z vlastní lodě, ideální je udělat to přes odpad dřezu, umyvadla či toalety.
Záchranná akce u mysu Portland Bill (zpráva kapitána lodě HMS Birmingham): Přibližně v 01:15 mě téměř vyhodil z kóje neobvykle velký náklon lodě. Přes interkom jsem se zeptal důstojníka na hlídce, co to tam vyvádějí, a on mi odpověděl, že se počasí najednou zhoršilo a že právě z VHF vysílačky zachytili volání o pomoc z paluby jachty. Prý jestli přijdu na můstek. Rychle jsem zjistil, že jachta komunikuje se stanovištěm pobřežní stráže v Portlandu. Její pozice byla přibližně 18 mil jižně od nás, asi 24 mil od mysu Portland Bill.
V 01:50 jsme obdrželi informaci, že loď v nouzi je 12 metrů dlouhá rekreační vícetrupá plachetnice. Nehrozilo jí přímé nebezpečí potopení, nebyla poškozená a plula s větrem z boku západním kurzem, rychlostí přibližně 4 uzly, směrem k ostrovu Ouessant. Hlas členů posádky, kteří úpěnlivě prosili o záchranu z paluby lodě, však zněl ve vysílačce vyděšeně.
Ve 02:15 už naše rychlost klesla přibližně na 15 uzlů. Vlny se zvedaly a vítr měl v nárazech přes 75 uzlů. Viditelnost se snížila na jednu či dvě míle. Plavidla Black Rover a Birmingham dorazila na pozici jachty přibližně ve stejnou dobu, okolo 02:45. Obě zamířila do návětří.
Black Rover držela rychlost s katamaránem a tvořila vlnolam, zatímco já jsem s Birmingham vmanévroval mezi obě lodě a začal z kýlového prostoru pumpovat do moře vodu s lehkým olejem pro zklidnění hladiny. Posádka jachty hlásila, že naše úsilí se projevilo zklidněním pohybů lodě, ale nelze říct, jakou měrou se na tom podílel vypouštěný olej a jakou závětří našich velkých trupů a zažehlení vln jejich masou. Derek Sergeant, kormidelník záchranného člunu, tvrdil, že olej podle něj pomohl, ale nikdo z nás nemůže s jistotou tvrdit, že by byl jednoznačně podstatným přínosem. Domnívám se, že jachta plula příliš rychle na to, aby dokázala skutečně efektivně využít takto zklidněné hladiny. Při zpětném pohledu by možná lepším řešením bylo vypustit olej v závětří v trase jachty a nechat ji na tuto zklidněnou plochu najet. Nebylo pochyby, že olej chování hladiny uklidnil. Jeho účinky jsme mohli sledovat v paprscích reflektorů. Obtížné však bylo vypustit jej tak, aby tohoto efektu dokázaly smysluplně využít jachta a následně i záchranný člun.
Jachtu nakonec evakuoval přivolaný záchranný člun. Skipper, který zůstal na palubě nakonec zvládl 80 až 100 uzlový vítr a pod krytím obou vojenských plavidel svoji jachtu dostal bezpečně do přístavu.
Video s demonstrací jak pouhá lžička olivového oleje dokáže změnit vlny na hladině rybníka:
Knihu si můžete objednat zde.
